Ráno se probouzím ve svém pokoji, páni, to byla hnusná noční můra. Nočními můrami netrpím, tohle byla první asi za posledních 5 let. Mám z toho špatný pocit. Podívám se na budík, je 5:05. Venku ještě není světlo, rozsvítím lampičku a jdu si prohlédnout pokoj, mám neodbytný pocit, že tu něco nesedí.
Začnu u knihovny. Narnie, Harry Potter, Labyrint, Upíří deníky, romány a nějaké horory od Darrena Shana. Ano, tady je vše, co tu být má. Na psacím stole leží můj notebook a hromada papírů do školy? jako obvykle. Všechno se zdá být naprosto v pořádku, asi to bude tou noční můrou. Jsem nesvá, jdu si ještě lehnout a hned usínám.
Když se znovu probudím je 9 hodin, na psacím stole mám, jako vždy od maminky připravenou snídani. Jsem už v půli cesty ke stolu, ale najednou se zastavím. Pořád tady něco nehraje. Je devět hodin ráno, mělo by být světlo, ale jediný zdroj světla v pokoji je lampička u nočního stolku, kterou jsem nejspíš zapomněla vypnout. Rozhrnu závěsy u okna, začnu vytahovat žaluzie a v tu chvíli pochopím, co je tu špatně, místo výhledu do naší zahrady vidím pouze cihly v barvě rzi. Chvíli jen tak koukám na tu zeď a pak mi všechno dojde: „No jistě! Samueli! Ty kreténe!" zakřičím. Samuel je můj mladší bratr, nepřetržitě si ze mě dělá srandu a překvapuje různými "prenky", jak on tomu říká.
Celá vysmátá otevírám dveře, okamžitě narazím do dalších dveří. „Co to sakra?" nechápavě zkoumám dveře. Jsou celé z oceli a zhruba ve výšce očí je mříž, vypadají, jako vězeňské. Vezmu za kliku, nic, nepohnou se. Zkusím to znovu, ani po druhé nejsem úspěšná. Po chvíli neúspěšného lomcování, kopání, škubání, křičení a mlácení se vyčerpaně sesunu na zem a dám se do pláče.
Takhle tam sedím a brečím hodiny, než mi dojde, že mě nikdo neslyší. Nikdo nepřijde. Stoupnu si, celá rozklepaná pomalu dojdu k posteli. Zalezu pod deku a důsledkem vyčerpání usínám.
Vzbudí mě nepříjemný pach zkažených vajec. Hned se mi vybaví včerejší noc. Otevřu a oči a konečně ho uvidím. Je vysoký zhruba 180 centimetrů, má hnědé umaštěné vlasy na ramena a zírá na mě. Mám strach, ale nechci, aby to poznal. Sebevědomě mu jeho upřený pohled oplácím, i když se mi z pohledu na něj zvedá žaludek. Můj vzdor mu nejspíš přijde vtipný, protože mu z hrdla vyjde hlasité a bublavé zachechtání.
„Abych řekl pravdu, očekával sem, že ti bude trvat mnohem dýl, než ti to dojde. Překvapilas mě."
Zhnuseně na něj plivnu:
„Ty zrůdo!" vykřiknu.
Znovu se zasměje:
„Vidím, že s tebou to po dobrym nepude. Jak chceš, zkusil sem to."
Otočil se a nezapomněl za sebou zamknout dveře.
Super, tohle jsem přehnala. Nevím, čeho může být tenhle člověk schopný. Co, když mě zabije? Pravděpodobně asi ano.
Samotnou mě to dost překvapuje, ale mám hlad, takže se, ačkoli nerada, přesunu k jídlu, které stále stojí na stole. Rychle ho sním, nedal mi ani příbor, upřímně se nedivím. Myslím, že to, abych se najedla kultivovaně, teď opravdu není můj problém. Zbytek dne a následující noci, strávím sezením na posteli a čekáním. Jenže na co vlastně čekám? Na smrt? Tak to sotva, přísahám, že jestli na mě jen sáhne, zabiju ho. Ještě nevím jak, ale musím se vrátit domů.
V osm ráno se otevřou dveře, do pokoje s velkým žuchnutím dopadne plastový kbelík, hned potom je můj věznitel zase zavírá. Dlouho jsem přemýšlela, jak se odsud dostat, jedinou možností jsou ty dveře. Takže, když uslyším kroky stoupnu si vedle nich a těsně předtím než se zavřou strčím do mezery mezi zárubní a dveřmi kabel od lampičky z nočního stolku. Tohle je moje šance, vyrazím proti nim, hraje pro mě moment překvapení, takže svého protivníka hravě přetlačím. Bleskurychle ho praštím po hlavě porcelánovým talířem od snídaně. Poprvé děkuji za to, že moje mamka používá pouze takové talíře. Rána byla dostatečně velká, naštěstí také namířená na správné místo a únosce srazila na zem. Toho využiji a plnou silou do něj zatlačím, ztratí rovnováhu a překulí se otevřenými dveřmi do pokoje, okamžitě je zavírám.
---------
Nakonec jsem se rozhodla udělat příběh na víc, než dvě části doufám, že to nevadí.
Snad se vám bude tahle část líbit.
Abych nezapomněla, moc děkuji za pozitivní ohlasy u první části, opravdu jsem to nečekala a potěšilo mě to.
Děkuji
Clarissa322
ČTEŠ
Strach
HorrorPříběh o dívce jménem Daisy, která se ve špatný čas ocitne na špatném místě. Jenže, co když se tam neocitla tak úplně náhodou? Je to jen souhra nešťastných okolností? ---- Cover je práce Míši Dolníčkové, moc děkuji.
