Bad things ✔

-Chapter 7-

Písnička trochu starší, ale já ji miluju. A je trochu k tématu XP

Otevřu oči a spatřím ozářenou místnost. Všude něco bliká nebo pípá. ,,Tylere?" uslyším vedle sebe. Pomalinku otočím hlavu za hlasem a spatřím fotra. ,,Co si to zase dělal? Já si myslel,že drogy už jsou za námi." povzdychne si a chytne mou ruku. Co to s ním je? ,,Tentokrát jsem si opravdu myslel, že umřeš. Byl si předávkovaný, máš zlomená tři žebra a jedno ti skoro propíchlo plíci. Pak máš otřes mozku a měl si vnitřní krvácení. Díky bohu teď tě můžou trápit jen ty žebra a nějaké modřiny." vydechne úlevou. ,,Jak jsem tu dlouho?" zašeptám. Určitě nemám moc vábný dech. ,,Přes týden." sklopí zrak. ,,Já byl v komatu." vyhrknu. ,,Ano, ale včera si se probral." přikývne. ,,Jak to, že si to nepamatuju?" trochu se pohnu a ihned mě zabolí má žebra. ,,Byla to sekunda, co jsi otevřel oči. Pak si něco zašeptal a zase usnul." vysvětlí mi.

,,Tylere!" vběhne do místnosti Carrie. ,,Moc sem se o tebe bála." řekne a vyskočí na mou postel, kde mě obejme a rozbrečí se. ,,Už je to dobrý. Omlouvám se, že jsem to zase udělal. Je mi to líto. Tentokrát opravdu slibuju, že s tím končím." řeknu a políbím ji do vlasů. ,,Už to nikdy nedělej!" rozkáže mi Carrie.

,,Carrie, zlato. Už musíme jet domů. Musíš se jít vyspinkat." zašeptá Judit skoro spící Carrie. ,,Tak dobrou Tylere. Zítra tu jsme zase brzo ráno." řekne fotr a vezme Carrie do náruče. Díky bohu mi táta koupil žvýkačky, takže už se nebudu protivit sám sobě.

,,Můžu dál?" ozve se od dveří, když už chci zhasnout lampičku. ,,Angie?" přihmouřím oči. ,,Tylere, co si to zase dělal?" dojde k mý posteli a sedne si na židličku. ,,Co tu děláš? Návštěvní doba u skončila." divím se a ignoruju její otázku. ,,Strejda tu pracuje, tak mě sem propašoval. Přes den tu je tvá rodina, tak jsem sem musela jít v noci." pokrčí rameny.

,,Tylere," vysloví po chvíli ticha. ,,Proč si to udělal? Copak se musíš zabijet hned, kdy ti dá nějaká kráva košem?" zeptá se a chytne mou ruku. ,,Já se nechtěl zabít." sklopím zrak. ,,Ale málem si to udělal. Viděla jsem tvou kartu. Je z ní jasný, že to nebylo omylem." přejede palcem přes moje hojící se klouby na ruce. Asi sem musel do něčeho praštit. ,,Já nevím, co se stalo, ale vím, že jsem se nechtěl zabít." chytnu její ruku pevněji. ,,Nechtěla jsem ti ublížit. Prostě jsem byla naštvaná. Ne všechno, co řeknu, znamená, že je pravda. A ten kluk ve skateparku byla jen provokace. Promiň." zašeptá. ,,To já promiň. Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že si děvka. A neměl jsem právo tě tak nazvat. Vím, že jsem ti tím ublížil, ale taky sem tím ublížil sobě, protože sem ztratil tebe. Mrzí mě to." ukápne mi jedna malá slza. Rychle ji utřu, aby si ji nevšimla. ,,Ty brečí? To snad ne!" uchechtne se Angie a pohladí mou tvář, po které předtím tekla má slza. Její dotyk si moc užívám, a tak při tom zavřu oči. ,,Angie, vím, že je pozdě a že jsem to posral, ale to, co k tobě cítím, to nezmění. Já tě miluju." zadívám se ji do očí. ,,Já vím. A víš co? Já tě taky miluju." usměje se na mě a pomalu se ke mně nakloní. Kousek před mým obličejem se zastaví a podívá se mi do očí. Já se ji podívám do očí a pak na její rty. Nakonec to jsem já, kdo mezi námi vynuluje vzdálenost a spojí naše rty.

Jen tak se tam líbáme, když se najednou Angie začne smát. Přestanu a odtáhnu se od ní. ,,Co je?" zeptám se nechápavě. ,,Od tý doby, co jsem zjistila, že se mi líbí, jsem snila o tom, že spolu začneme chodit. Nikdy jsem si nemyslela, že se to stane v nemocnici. Ve který si mimochodem kvůli mě." zase se uchechtne. ,,Kdo řekl, že jsem to udělal kvůli tobě." zažertuju. Opatrně do mě šťouchne. Já se zasměju a zase se ji vrhnu na rty.

,,Asi bych už měla jít. Měl bys trochu spát." začne se zvedat. Už jsou dvě ráno. ,,Nechoď." zaškemrám. ,,Musím. Musíš se vyspat a já bych měla taky. Zítra je škola." povzdechne si. ,,Stavíš se za mnou po škole?" zeptám se s nadějí v očích. ,,Podle toho, jak budeš hodný." lišácky se usměje a pak mě políbí. ,,Dobrou noc." řekne a pak zmizí v nemocniční chodbě.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Dobré ráno pane Barkley. Jak jste se vyspal?" probudí mě doktor. ,,Moc dobře." zalžu. ,,Vaše testy jsou výborné. Vše se moc dobře hojí. Pokud se nic nepokazí, myslím, že vás budeme moct brzo pustit. Buďte opatrný." řekne a odejde.

,,Tylere, mluvil jsem teď s doktorem a říkal, že tě brzo pustí." vběhne do pokoje fotřík. ,,Já vím. Byl tu." řeknu s nezájmem. ,,Dnes u bohužel musím do práce a zrovna musím odletět do Tokia. Zvládneš to tu? Je to jen na tři dny. A bude za tebou chodit každý den Judit s Carrie." řekne. ,,Jasně." přikývnu. ,,Dobře. Já už musím letět. Tak zatím. Buď opatrný a kdyby něco, volej." řekne a rozcuchá mi vlasy. Pak odejde.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Je tu někdo?" objeví se ve dveřích Angie. ,,Neměla si bejt teď na matice?" zasměju se. ,,Mamka mi napsala omluvenku." pokrčí rameny. ,,Ty moje rebelko." uchechtnu se a pak mě políbí. ,,Máš tu noťas? Mohli bysme si pustit nějakej film." nevrhne. ,,Jasně." vyndám ho ze skříňky. Pustili jsme si komedii Machři. Angie si ke mně lehla a já ji celej film hladil buď po vlasech nebo po zádech. ,,Už musím jít. Mám úkoly. Stavím se večer. Ok?" zvedne se. ,,Jasně. Hezký učení!" popřeju jí s ďábelským úsměvem. ,,Nekoleduj si!" varuje mě. ,,Pa." políbí mě a zase zmizí na nemocniční chodbě. Vážně ji miluju......

Co vy na to? Tak jsou spolu! Nevím, jestli to je dobře nebo ne. To posuďte sami. Snad se vám tahle část líbila. Není to moc interesting..... Budu ráda, kdy mi věnujete hvězdičku nebo se můžete mrknout na moje další příběhy: Another World a What does it mean?. Budu moc ráda. Děkuju za přečtení a ILY.

P.S.: U se blížíme ke 100 zhlédnutí! OMG! Děkuju!

P.S.: Omlouvám se, ale když jsem to psala poprvé, nějakou záhadou se mi vypnuli ž,š a z, takže jsem to musela opravit. XP