Bad things ✔

-Chapter 12-

,,Co to mělo znamenat?! Ty si prostě jen tak odjedeš s nějakou holkou a ani tě nenapadne, že se o tebe může někdo bát?! Když už tě nezajímám já, tak aspoň Carrie. Víš, jak se o tebe bála?! A co to obvinění?! Copak si nějakej zločinec?!" začne na mě řvát fotr. ,,Zlato klid." snaží se ho Judit uklidnit. ,,Jak se mám sakra uklidnit?! Vždyť tohle už překročilo všechny hranice?!" rozhodí táta rukama. ,,Řekneš mi na to něco?" trochu se uklidní a koukne na mě. Já jen sklopím hlavu. Nemám náladu mu nějak odporovat. ,,Dobře. Tak tedy hošánku. Protože si to tentokrát dost posral, tak tě trest nemine. A nebude to nic malýho! Každej den škola, po škole domů, doma učit, pomáhat s domácností, jednou týdně obstaráš večeři, budeš se starat o svou sestru, žádný mejdany, žádnej skatepark, žádná zábava a taky mi odevzdáš všechny tvoje cigarety nebo drogy! Nějaký námitky?" dokončí svůj proslov. Beze slova se otočím a rozejdu k pokoji. ,,Tylere, přines to sem." uslyším za sebou, ale pak zavřu dveře od svého pokoje. Z mý skříně vytáhnu celej karton cigaret a krabičku s trávou. To odnesu dolů do kuchyně a pak se zase zavřu v pokoji. Lehl jsem si do postele, dal si do uší sluchátka a zavřel oči. Nevím proč, ale tenhle rozchod mě fakt bolí. 

Podle pokynů mého otce ráno vstanu dřív, sním snídani, odvedu Carrie do školy a sám si to do ní namířím. ,,Čus brácho! Tak jak bylo na dovče?" doběhne ke mně Max. Beze slova ho obejdu a otevřu svou skříňku. ,,Co je vole?" dojde ke mně. Vyndám si svoje věci a otočím se, abych mohl jít do třídy. ,,Hej! Stalo se něco?" chytne mě za rameno. To si nenechám líbit a tak mu jednu vrazím. Pak se beze slova přemístím do třídy.

,,Tak jak bylo ve škole?" zeptá se mě Judit, když se vrátím domů. Neodpovím a vyjdu schody do mého pokoje. Tentokrát si sednu do křesla, dám si do uší sluchátka a jednu si zapálím. Sice to nesmím, ale teď to potřebuju.

Nevím proč, ale celej sem se změnil. Jedinej člověk, se kterým mluvím je Carrie, jediný, co dělám je, že se učím, poslouchám hudbu, kouřím a čtu knížky. Můj šatník se změnil na černý hadry. Všechno musí mít kapuci a nesmí to mít výrazné barvy. Taky mi narostly trochu vlasy, takže je ani nečešu a prostě je nechám rozcuchaný. Dělám vše, co po mě táta chce, ale nic navíc. Občas, když nemůžu spát, se jdu projít a pak se načapu, že stojím před Angiiným domem a koukám do jejího okna. Kdybychom nikam neodjeli, možná by tam ještě byla.

Zrovna teď sedím v posteli a čtu si. ,,Můžu dál?" ozve se ode dveří Judit. Jen pokrčím rameny a jako vždy nic neřeknu. ,,Tylere, já vím, že to, co se stalo, ti hodně ublížilo, ale nemůžeš na celý svět zanevřít. Seš mladej, tak toho využij. Běž ven, bav se, udělej průser, cokoli. Jen tu furt neseď." položí svou ruku na mé koleno. ,,Nepotřebuju se bavit. Jen dělat to, co mi táta přikázal." řeknu chraplavým hlasem. ,,I tvůj otec chce, abys zase žil. Vždyť si jako mrtvola." řekne. ,,Nemám náladu na to žít." odseknu. ,,Jak myslíš. Ale Angie nebyla jediná holka na týhle planetě." vzdá se a dojde ke dveřím. ,,Pro mě ano." zašeptám a Judit odejde.

Trochu sem přemýšlel nad tím, co mi Judit řekla a usoudil, že bych si mohl jednou povyrazit. Třeba tím na ní zapomenu. ,,Zdar kámo, co potřebuješ?" objeví se u mý skříňky Max. Napsal jsem mu, že s ním chci mluvit. ,,Je dneska nějaká párty?" přejdu hned k věci. ,,Jasně. U mě doma!" vykřikne. ,,Fajn. Můžu přijít?" zeptám se. ,,No jasně! Budu rád, když se mi zase vrátí můj kamarád." řekne a chytne mě kolem ramen. ,,A myslím, že kdybys chtěl, že by sis mohl i užít." zašeptá ke mně. ,,A s kým? Vždyť je ze mě zombie." uchechtnu se. ,,To možná, ale za prví, máš prej sexy tělo. Za druhí, je prej sexy, když se nějakej kluk trápí kvůli jiný. A za třetí, holky rády pomáhají klukům, aby zapomněli." řekne a mrkne na nějakou bloncku. ,,Nech to na mě. Já ti to zařídím." plácne mě do zad.

Právě jsem vešel do obrovskýho domu, ze kterýho se line hlasitá hudba. ,,Tylere!" zalřičí na mě ze schodů Max. ,,Pojď. Mluvil jsem s jednou holkou a řekl ji, že si hrozně na dně a potřebuješ si s někým promluvit, ale nevíš s kým. Prostě ji řekneš nějaký kraviny, pak se ji zakoukáš do oči a pak se na ni vrhneš. Snadný." řekne a dovede mě do obýváku. ,,Gabi! Rád tě tu vidím. Tady vedu Tylera. Asi vás tu nechám o samotě." řekne Max nějaký sexy tmavovlásce a zmizí. ,,Takže ty seš Gabi?" kouknu na ní. ,,Jo. Chodíme spolu na literaturu." řekne. ,,Já vím. Sedíš v druhý řadě na kraji u okna." řeknu a ona přikývne. Ještě, že jsem všímavej. Tohle holky vždycky dostane. ,,Nepůjdeme někam do klidu?" zašeptám ji do ucha, aby mě slyšela. Jen přikývne, a tak ji odvedu do pokoje pro hosty, kde zamknu. Sedli jsme si na postel a mezi námi začlo panovat ticho.

,,Takže se s tebou vážně Angie rozešla?" začne Gabi. ,,Jo, ale nechci se o tom bavit." přikývnu. ,,Když si o tom s někým promluvíš, uleví se ti." řekne a položi svou ruku na moje stehno. ,,Jo rozešla. Teda. Já nevím proč. Řekla, že mě miluje, ale její táta nám to nepřál, a tak jsem nám vymyslel ten útěk, abychom mohli být spolu. Celou dobu byla šťastná, ale pak se nějak změnila. Jednou ráno jsem se probudil a ona nikde. Nechala mi tam jen dopis, kde se se mnou rozešla. Když sem se sem vrátil, už tu nebyla. Odstěhovala se." vyleju jí srdíčko a docela mi to pomohlo. ,,To je hrozný. A pokud si jí miloval, muselo tě to hodně ranit." řekne a svou dlaní mi přejede po stehně. ,,Jo, ale už mi je líp." řeknu a zadívám se jí do očí. Pak se kouknu na rty a zase zpět.Nakonec ji tedy políbím. Z nevinnýho polibku to přejde na vášnivej polibek. Přesunu ji na můj klín a začneme se navzájem svlíkat. Ona se při tom kroutí na mým rozkroku, což zapříčinilo probuzení malýho Tylera. Pomalu sem ji položil na postel a lehl si nad ní. Políbil jsem ji a pak se odtáhl. Koukl jsem se na ní, ale pak se mi před očima objevila Angie. Chtěl jsem tu vidinu zahnat, a tak jsem ji znovu políbil, ale nepomohlo to. Ať jsem udělal, co jsem udělal, byla tam. Byla v mý hlavě. ,,Děje se něco?" zeptala se Gabi, když už ji po několikátý políbím a změním naší polohu. ,,Ne nic. Já. Asi. No. Já nemůžu." řeknu a sednu si na kraj postele. ,,Nemůžeš?" zadiví se. ,,Jo. Nechci to udělat. Teda chci, ale ne takhle." zalžu. ,,S Maxem jsme se dohodli, že mi najde nějakou holku, která mě bude litovat, já na ní budu hrát divadýlko, a pak se s ní vyspím. Ale to já nechci. Si milá holka a tohle si nezasloužíš." nechci ji říct pravdu, a tak se vymluvím. ,,Dobře. Ale věř mi, že nejsem jen ta holka, co tě lituje." řekne a zvedne se z postele. Začne se oblíkat, ale neodejde. ,,Kdyby sis to rozmyslel, zavolej mi." řekne a propiskou, co ležela na nočním stolku, mi napsala na kus papíru číslo. Pak odešla. 

,,Sakra! To mi nedovolíš ani žít?!" vykřiknu a prudce kopnu do postele.

Nová, trochu smutná kapitolka. Docela mě mrzí, že vám musím popisovat i tohohle Tylera. Chybí mi ten Tyler plný života a s průšvihem na každým rohu. Proč je láska vždy tak krutá?!

Jinak děkuju za přečtení a budu ráda, když kouknete i na moje další příběhy. ILY ;*

P.S.: Omlouvám se za chyby, ale jsem hrozně unavená a nemám síly to kontrolovat.