Bad things ✔

-Chapter 16-

Ještě předtím, než se začtete do téhle kapitolky, bych chtěla hrozně mooooc poděkovat vám všem, co tu jste pořád se mnou, protože už to je víc jak 500 lidí, co navštívilo mou knížku, což je neuvěřitelný! Jsem hrozně moc ráda, že se tenhle příběh aspoň někomu líbí a taky hrozně moc děkuju všem, co mi aspoň jednou daly hlas nebo vyjádřili svůj názor v komentech. Vážne lidi, jste úžasný! Tak a teď už si užijte novou kapitolu ;)

+Pusťte si písničku ;)

Probudí mě ostrá bolest hlavy. Pomalu otevřu oči a zadívám se na čistě bílý strop. Vůbec si nepamatuju, co se včera stalo. Vím, že jsem se pohádal s Gabi a hodně toho doma roztřískal. Pak jsem jel do baru a dál nic nevím. Tak počkat! Něco mě tlačí do hrudníku. Opatrně přesunu hlavu tak, abych viděl, co je tím těžítkem. ,,Doprdele!" zanadávám, když spatřím blondýnku, jak v klidu pochrupuje na mé hrudi. Tu mé zanadávání vzbudí a ihned vymrští do sedu. ,,Promiň." zčervená. ,,C-co se stalo? Myslím včera." vykoktám ze sebe a podívám se pod deku, jestli jsem oblečený. ,,Ne! To se nestalo!" vyhrkne hned, jak vidí to, co dělám. ,,Našla jsem tě v baru úplně na šrot a tak jsem tě vzala k nám. Chtěl si, abych si k tobě na chvíli lehla a já usnula." převypráví mi ve stručnosti včerejší noc. ,,Mrzí mě, že jsem ti přidělal starosti. Já jsem toho jen měl hodně." začnu se zvedat, ale má bolest hlavy mě zastaví. ,,Počkej, něco ti na to přinesu." zvedne se a odejde asi do koupelny. ,,Na." řekne a podá mi skleničku, ve které už šumí má úleva. ,,Mě nevadí, že jsem se o tebe postarala. Jsem zvyklá od svých přátel." pokrčí rameny. ,,A jak se ti vlastně daří? Dlouho jsme se neviděli." navážu na její větu. ,,Teď už fajn. Ze začátku to bylo dost na prd. Stýskalo se mi a nikdo se se mnou nebavil, ale pak jsem potkala pár lidí, co mi pomohli s mou samotou." odpoví mi. ,,A co nějakej kluk? Kolika si už zlomila srdce?" zeptám se a všimnu si, že se jí zalesknou oči. ,,Promiň. Takhle jsem to nemyslel. Jsem kretén." praštím se do čela. ,,Ne. To je dobrý. Já vím, že to nebylo myšlený takhle." uklidní mě. ,,Chodila jsem teď s jedním, ale včera jsme se rozešli. Byl to ten chlap z auta. Byl o moc starší a najednou si uvědomil, že jsem na něj moc mladá. A taky měl dítě, takže se to moc nehodilo. Ale slyšela jsem, že si se teď s jednou přestěhoval. Řekni mi o ní něco." snaží se zahnat ten trapný pocit mezi námi. ,,Myslím, že se asi brzo odstěhuju." přiznám ji. ,,Chceš si o tom promluvit?" zatváří se starostlivě. ,,Ani ne. Vlastně bych už asi měl jít. Měla by ses nasnídat a nechci potkat tvé rodiče." zvednu se. ,,Nemůžeš takhle řídit." zastaví mě. ,,Klid. Jsem dospělej. Zvládnu to." poberu své věci. ,,Dobře. Vyprovodím tě." zvedne se taky. 

,,Děkuju, že si se o mě postarala. Teď bych asi ležel někde na ulici a bez peněz." uchechtnu se. ,,V pohodě. Kdyby sis potřeboval promluvit nebo tak, stav se. A mimochodem, bydlím tu s kamarády. Rodiče žijí jinde. Jsem tu kvůli škole." řekne mi pravdu. ,,Aha." zasměju se. ,,No.. Ehm... Dřív jsem ti dal na rozloučenou pusu, ale teď nevím, takže řeknu jen ahoj." podrbu se nervozně na zátylku a radši se rozejdu k autu. ,,Tylere?" ozve se za mnou. ,,Určitě se někdy stav." zašeptá a její oči se zase zalesknou. Proč ji vždycky rozbrečím?! ,,Slibuju." přikývnu a nastoupím do auta.

Pomalu strčím klíč do zámku a odemknu. Vejdu dovnitř a sundám si boty a mikinu. Z chodby přejdu do obýváku, kde sedí Gabi. ,,Tylere?" koukne na mě s rudýma očima. Proč dnes každýho vidím brečet. ,,Kde si byl? Bála jsem se o tebe. Bylo to tu zničené a já si myslela, že sis něco udělal." vzlykne. ,,Jsem v pohodě." pokrčím rameny. ,,Přišla jsem si promluvit." šeptne. ,,Tak mluv." pobídnu ji a začnu tu uklízet. ,,Pokud k tobě mám být upřímná, tak ano. Byla jsem s jedním klukem. A ano, něco se mezi námi stalo, ale věř mi, že to nebylo v plánu. My už jsme spolu dlouho a už je to jen takový stereotyp a mě to přestalo bavit. Prostě jsem chtěla jen nějakou zábavu, ale nikdy jsem tě nechtěla podvést. Měla jsem upito a jemu se polila košile a pak se svlékl a já..." začne žvanit pátý přes devátý. ,,Prostě jsem se neudržela." šeptne nakonec. ,,Takže si se s ním vyspala?" snažím se to pochopit a proto přestanu uklízet. ,,Ano." šeptne přiškrceně. Opřu se o zeď a sjedu k zemi. Prohrábnu si vlasy a pak svůj obličej schovám do kolenou. ,,Já tě moc miluju a nechtěla jsem to takhle zkazit." klekne si ke mně a položí svou ruku na mé rameny. ,,Nešahej na mě!" odstrčím ji. ,,Ne! Prosím. Neodstrkávej mě od sebe." vzlykne. ,,Už je pozdě. Ty si to celý zkazila! Tohle už se nezpraví. Nechci být s někým, kdo mě podvedl!" zvednu se. ,,Ne Tylere! Prosím." rozbrečí se. ,,Potřebuju být sám." odstrčím ji od sebe a zavřu se v ložnici. Otevřu skříň a šáhnu dozadu za oblečení, kde mám schovaný balíček cigaret. Vyjdu na balkon a jednu si zapálím. Konečně ucítím tu krásnou chuť nikotinu. Už je to rok, co jsem přestal a proč? Kvůli Gabi! Dokouřím ji a hned si zapálím další. 

Po hodině a asi deseti cigaretách vyjdu ven z pokoje. Dojdu do obýváku a podívám se na opuchlou Gabi. ,,Vím, že si uvědomuješ svou chybu. Vím, že chybovat je lidské a že se to má odpouštět, ale já to prostě nedokážu. Já nemůžu. Myslím, že bude lepší, když to ukončíme. Já si totiž konečně uvědomuju, že v tomhle vztahu nejsem šťastný. A ty taky ne. Nebylo nám to souzený. Opravdu jsem tě chvíli miloval, ale to už je teď nadobro pryč. Promiň." řeknu své rozhodnutí a ona se rozbrečí. ,,Budeš chtít být tady a nebo se přestěhuješ k němu?" zeptám se hned na férovku. ,,Půjdu k němu. Ublížila jsem ti, tak ti nechám aspoň ten byt." kuňkne a zvedne se. ,,Pomůžu ti se zabalit." nabídnu ji a ona přikývne. ,,Tylere, jen chci, aby si věděl, že ji opravdu úžasnej kluk. Ještě ikdy jsem nepotkala někoho, kdo by zjistil tohle a ještě by jí pomohl zabalit a nabídl ji byt. Jednou budeš ten nejlepší kluk a klidně i otec na světě." řekne upřímně a obejme mě. ,,Díky." šeptnu. Pak jen v tichosti sbalíme její věci, vrátí mi klíčky a pak si pro ní přijede ten frajer. Sednu si na gauč a zapálím si další cigaretu. Gabi nikdy nebyla ta pravá. Nikdy jsem ji nemiloval tolik jako... Jako Angie................ Angie...........Angie. ,,Angie!" vykřiknu a típnu cigaretu. Nazuju si tenisky, popadnu mikinu a vyběhnu z bytu. Na auto kašlu a prostě se rozeběhnu. V půlce cesty začne pršet, takže k jejím dveřím doběhnu úplně promočený. Zazvoním, chvíli čekám a pak se otevřou dveře.

Máme tu velký zvrat! Jak to asi dopadne? Možná, že budu tak hodná, že ještě dnes vydám další kapitolu.... Uvidíme -_-  Snad se tahle líbila a budu ráda za vote či koment. Určitě mi taky uděláte radost, když kouknete na moje další příběhy. ILY :*

P.S.: Ještě jednou díky všem za 500 shlédnutí. Miluju vás!