Jak asi vypadá život někoho, kdo ztratí svou milovanou osobu? Jak se asi takový člověk cítí? A co když se to stane mladému chlapci? Unese takovou ztrátu? A dokáže jeho prázdnotu vyplnit úplně cizí dívka?
,,Kámo, dej mi cígo!" zakřičí na mě Max, jeden z mých kamarádů. ,,Tady, ale dělej. Za chvíli začíná hodina," řeknu a Max se zasměje. Dnes jdeme vyjímečně do školy, protože se píše jeden z nejdůležitějších testů a fotr mi to přikázal. Oba jsme dokouřili poslední cigaretu a vyrazili jsme. Do pusy jsem si dal mentolovou žvýkačku, aby to ze mně tak netáhlo. První hodinu máme matiku, pak máme angličtinu, kde píšeme ten test. Ze skříňky, která vypadá, jako každá středoškolská skříňka, jsem si vzal zničené učebnice a zamířil ke třídě.
Jako vždy jsem si sedl úplně dozadu k oknu. Hodil učení na lavici a do uší si dal sluchátka. Nikdy v hodině neposlouchám. K čemu mi to je? Vždycky jsem chtěl být muzikant a k tomu nic nepotřebuju. V uších mi začala hrát hudba a já klepal do rytmu nohou. Do třídy přišla učitelka a něco říkala. Podívala se na mě a já jen pozoroval, jak hýbe rty. Všichni se na mě otočili, a tak jsem si vyndal z uších sluchátka. ,,Mohl byste mi, prosím, zopakovat, co jsem právě teď říkala?" zeptala se mě. ,,To netuším. Neslyšel jsem vás," pokrčím rameny a chci si nandat zase sluchátka, ale ona mě zastaví. ,,Pane Barkley, přineste mi sem, prosím, ten telefon i se sluchátky. Na konci hodiny si ho můžete vyzvednout," řekne stále s klidem. Znuděně se zvednu a přinesu ji můj mobil se sluchátky. Vrátím se zpět na místo a sjedu, co nejníže to jde. Pozoruju dění venku.
Učitelka začne vykládat látku, ale já ji nevnímal. Najednou někdo zaťukal. Otočil jsem hlavu ke dveřím a spatřil ji. Její blond vlasy ji padali do očí. Na sobě měla černý svetr a úzké černé džíny. Vše dolaďovali její tenisky. Svou kabelku si přitáhla víc k tělu a došla k naší učitelce. Měla úžasný tělo. Podala učitelce papírek a ta se postavila. ,,Třído, tohle je vaše nová žákyně. Tak se nám představ," pobídne ji učitelka. ,,No....Jmenuju se Angela Wotersová, ale všichni mi říkájí Angie (endží). Je mi sedmnáct a přistěhovala jsem se sem z Anglie," řekne a podívá se na učitelku. ,,Děkujeme Angelo," řekne učitelka. ,,Jsem Angie," ozve se. ,,Dobře Angie, sedni si vedle... vedle pana Barkleyho," řekne a ukáže mým směrem. Rozejde se mým směrem, a tak uhnu pohledem. Přehodí si poutko kabelky přes opěradlo židle a sedne si.
Celou hodinu nikdo z nás nepromluvil. Jen jsem se koukal z okna. Skončila hodina a já došel k učitelce. ,,Tady, ale už ho, prosím, nepoužívej v hodině. Musela bych ti ho zabavit a to nechceš," řekne a podá mi můj mobil. přikývnu a odejdu. Že já sem šel! Před třídou čekal Max. Za ním se o zeď opírala ta holka, ale neřešil jsem ji. ,,Zdar bro! Tak co? Užil sis hodinu?" zeptá se a uděláme náš pozdrav rukama. ,,Jasně! Ta kráva mi zase sebrala mobil," řeknu a on se zasměje. Projdeme kolem Angie a ona se na nás podívá. Věnovala mi malý úsměv a zase se vrátila ke své knížce. Takže to bude knihomolka. S těma nešukám! ,,Kdo to je?" zeptá se zaujatě Max. ,,Nová holka. Teď se mnou sedí," řeknu a dál už o tom nemluvíme.
,,Protože tu jste první den a nebyla tu na tuhle látku, to dnes nebudete psát, ale měla byste si sehnat zápisky z tohoto měsíce, protože si to časem taky napíšete. Ale od pana Barkleyho bych to nedoporučoval," řekne ten hezounskej debil. Vždy, když vykládá novou látku, po něm holky slintají. Všichni se jeho vtipu zasmějou a já na něj ukážu prostředníček. Už to radši neřeší a rozdá nám papíry. Podepíšu se a přečtu si prví otázku. Sice nechodím do školy, ale nejsem blbej. Většinou z důležitých testů mám jedna nebo dva.
Rychle zaškrtám správné odpovědi a pak se sesunu níž na židli. Dám si do uší sluchátka a zavřu oči. Už abych byl doma.
,,Pane Barkley!" probudí mě učitel. Otevřu oči a všichni mě pozorují. ,,O co jde?" zeptám se s klidem. ,,Jde o to, že používáte mobil při hodině, spíte a nedáváte pozor!" zase zařve a já se zasměju. ,,Je tu něco k smíchu?" zeptá celej rudej. ,,Ne, jen jste vtipnej, když se zlobíte. Jste ruddej jako rajče," řeknu a všichni vybouchnou smíchy. ,,Tak a dost! Okamžitě se sbalte a do ředitelny!" zařve na mě a já kmitnu rameny. Už jsem tam byl tak často, že mi to je jedno. ,,Jak chcete. Tady je můj test a příště bych prosil něco těžšího," řeknu a hodím mu ho na stůl.
,,Pan Barkley?" zeptá se ředitelova sekretářka, aniž by se na mě podívala. Kdo jiný tam chodí tak často. ,,Jasně. Paní Smithová, dnes vám to opravdu sluší. Nemáte vy nový účes?" dělám jakoby nic. ,,Tak padej!" řekne a já vstoupím do kanceláře ředitele. ,,Dobrej!" řeknu a sednu si do křesla. ,,Tak co to je tentokrát? Drzý? Mobil? Cigarety?" zeptá se a já se uchechtnu. ,,Mobil a drzost," řeknu jen tak. ,,Tylore, všichni chápeme, že si ztratil milovanou osobu, ale už je to rok. Nemůžeš jít prostě dál? Začít se chovat normálně?" řekne a to mě naštve. Zvednu se ze židle a vystřelím z místnosti. Nikdo mi nebude říkat, abych zapomněl na mamku! Třískal jsem každými dveřmi a vyšel před školu. Sedl si na schody před vchodem a vytáhl krabičku. Z ní jsem si vzal jednu cigaretu a zapálil si ji. Byl jsem dost naštvaný a potřeboval jsem se uklidnit. Začal jsem klepat nohou, abych nevybouchl, ale nešlo to. Zvedl jsem se na nohy a kopl do koše vedle schodů. Ten spadl a vysypal se.
Típl jsem druhou cigaretu a uslyšel zvonek. Přestávka. Nechtěl jsem se zase vracet za tím debilem, a tak jsem se přemístil někam, kde mě nikdo nenajde. Zapálil jsem si další a sjel po zdi na zem. ,,Promiň, nevěděla jsem, že sem někdo chodí," ozve se vedle mě. Otočím na tu osobu hlavu a spatřím tu sexy blondýnku. ,,To je jedno. Ty kouříš?" zeptám se udiveně, když si všimnu krabičky, co má v ruce. ,,Jop. Máš s tím problém?" zeptá se drsně. ,,Ne. Je mi jedno, co děláš!" řeknu a vtáhnu si kousek cigarety do plic. Vezme si jednu cigaretu a strčí si ji do pusy. Škrtne zapalovačem, ale nic. Zkusí to ještě několikrát, než se zvednu a dojdu k ní. Škrtnu svým zapalovačem a ona si zapálí. ,,Už musím," řeknu a ona přikývne. Vezmu si ze země batoh a odejdu. Na test jsem byl, takže už můžu jít domů.
Zavřu za sebou dveře a hodím batoh do rohu pokoje. Svléknu se a vběhnu do koupelny. Dám si sprchu a oblíknu si čistý trenky. Na to si vezmu jen tepláky a skočím na postel. Šáhnu pod postel a vytáhnu krabici. Otevřu ji a začnu si prohlížet její obsah. Jsou tam fotky a různý památky na mamku. Chybí mi. Hrozně moc. Vrátím krabici pod postel a popadnu elektrickou kytaru. Začnu na ni brnkat a do toho zpívat. Můžu snad zapomenout na vlastní matku? Začít znova? Ne! Proč bych to dělal?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
První kapitola!
Máme tu další dvě postavy. Maxe a Angie. Oba je máte tady dole. Co si o nich myslíte? A myslíte si, že se Ty pokusí zapomenout na svou matku? Uvidíme.... Jinak děkuju za přečtení a budu ráda za každý koment nebo vote. A taky hezkého, ale opožděného mikuláše! ILY
