Rebecca je 17 holka, ktera ma svoji rodinu a nejlepší kamaradku Lenu, ale co se stane, když přijde na školu slavný kluk? To se dozvíte.
Je to moje první knížka, snad se bude líbit :)
Ráno jsem vstala. Udělala všechno co se po ránu dělá a šla jsem do školy. Dneska jsem šla sama, protože se Leně udělalo blbě, takže nebude dneska ve škole. U školy už stál Thomas. ,,Ahoj Thomasi." řekla jsem ,,Ahoj Rebecco." řekl a usmál se. Ach jo, ten jeho úsměv je tak nádherný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začala nám hodina, tentokrát jsme seděli spolu, ale za sebou. Každých pět minut se na mě Thomas otáčel a usmíval se. Potom jsme měli spolu přírodopis. V PŘ jsou lavice po jednou, takže jsem si sedla za něj. Najednou přišla do třídy naše školní královna (blbá kráva), sedla si vedle Thomase. Koukala se na něj tím pohledem JSI MŮJ! Na konci hodiny se spolu začali bavit, když jsem šla za nimi, řekla jsem ,,Thomasi, jdeš na chemii?" ,,No já půjdu...." nedořekl to, protože mu do toho skočila ta kráva! ,,Thomas se nebude bavit s takovou nulou jako ty. Thomas půjde se mnou na chemii! Ty můžeš jít." Koukala jsem se na Thomase a ten ani necek. Naštvala jsem se ,,Tak víš co, dnešek neplatí, když se nechceš bavit s nulou jako jsem já! Ono to bude i lepší, když budeš s vrstevníkama." řekla jsem rozlámaným hlasem a nevím proč, ale z ničeho nic jsem začala brečet. Vyběhla jsem ven z místnosti a šla jsem na chemii. Sedla jsem si nejdál co to šlo. Naštěstí jsem s ním pak neměla žádnou hodinu a ani jsem ho nepotkala na chodbě.Po škole jsem napsala Leně.
Já: Ahoj Leno, už je ti líp. Lena: Ahoj, jj, zítra půjdu do školy. :D Já:Můžu jít k tobě?? :'( Lena: Jasně, co se stalo? Něco s Thomasem?? Já: Řeknu ti to u tebe. Přes messenger se o tom bavit nechci. Lena: Dobře. Už na tebe čekám.
Ještě, že to trvá k Leně jen pět minut. Když jsem tam došla, všechno jsem ji řekla ,,....No a pak jsem se slzami v očích vyběhla ven ze třídy." když jsem ji to vyprávěla tak jsem cítila jak mám na kraji oka hromadu slz. ,,To je mi líto Rebecco, ale podle mě to bylo jen nedorozumění a všechno ti vysvětlí, ano měl něco říct, když ty řekla, že jsi nula, ale asi byl stejně zmatený jako ty." řekla a já jsem se začala uklidňovat. Ještě, že jí mám, nevím co bych bez ní dělala. Musela jsem jí obejmout a v tu chvíli mi zvonil mobil. ,,Kdo to je?" zeptala se Lena. ,,Thomas, ale já bych se mu do telefonu rozbrečela." a tak jsem mu to típla. Najednou mi napsal.
Thomas: Prosím odpusť mi. Já jsem jí jen slíbil, že spolu půjdeme na chemii a nečekal jsem, že ti řekne tohle. Sám jsem byl překvapený, proto jsem nic neřekl. Je to kráva, furt mluvila jenom o sobě a, že já a ona se k sobě hrozně hodíme, protože jsme stejná liga. Nedalo se to poslouchat a nikdy bych jí neviměnil za tebe. Ty jsi totiž ta nejlepší holka na světě. Prosím. Prosím odpusť mi. Nechci tě ztratit. <3 Já: Já ti věřím a taky o tebe nechci přijít. Zachovala jsem se jako malá. Thomas: Ne, nezachovala. Počkám na vás před školou, ale teď už musím na trénink. Já: Dobře, užij si ho. :)
Lena si to celou dobu četla, takže jsem jí ani nemusela říkat, že na nás počká před školou. ,,No vidíš. Není to tak jak sis myslela." řekla Lena ,,NJ, hele myslíš, že u tebe dneska můžu přespat? Došla bych si akorát pro věci do školy. Stejně tu u tebe mám oblečení." Jasně, mamce to vadit nebude, už si zvyklá, že tu jsme tři a navíc je na služební cestě.(Leně v deseti letech umřel táta a od té doby žijí ve dvouch. ,,Okey, tak já si jdu pro učení." ,,Počkej, já jdu s tebou." Otevřela jsem dveře domu a šla do pokoje vzala si věci do školy a šla dolů. Řekla jsem mamce, že jdu k Leně a šla. Když jsme došly do jejího domu, dala jsem si věci na postel a objednala si pizzu. Vzala jsem si jí k televizi a pustila jsem nám film s Leonardem DiCapriem. V půlce filmu jsem začala usínat. Ráno nás probudil budík na mém mobilu, který jsem měla celou dobu v ruce. Převlékly se, vyčistily si zuby, najedly se a šly jsme do školy. Před školou jak jinak stál Thomas. Pomalu jsme se k němu přibližovaly, když v tom u něj byla Caroline. ,,Ahoj Thomasi." zařvala na něj aby si všichni všimli, že se baví s Thomasem Sheltonem. ,,Ahoj, Caroline." řekl ,,Půjdeme?" zeptala se ho ,,Ne! Caroline já se s tebou bavit nechci a nech mě bejt. Já jdu za Rebeccou a Lenou." řekl a šel za náma. Caroline se na něj koukala tak, že jí málem vypadly oči z důlků. ,,Ahoj." řekl ,,Ahoj ,,Ahoj." řekla Lena a raději šla. Viděla, že chceme být sami. ,,Ahoj." byla jsem tak ráda, že chce s náma kamarádit a ne s Caroline. Radostí jsem ho obejmula. ,,Za co jsem si to zasloužil?" pošeptal mi do ucha. ,,Za to všechno." řekla jsem já a on si mě k sobě ještě víc přitáhl. Po chvilce jsme šli do učebny. Sedlo jsme si vedle sebe. Když přišla učitelka tak mi od Thomase přišel papírek. Můžu tě vzít za ruku? napsal. Proč? Podepsala jsem mu a on mě vzal za ruku a poslal mi papírek. Protože tě mám rád. Začala jsem se červenat. Thomas si toho všiml a začal se usmívat, bohužel nebyl jediný kdo si toho všiml. ,,Wiltsnová, k tabuli." řekla učitelka. Naštěstí zazvonilo, ještě, že tak. Nic jsem neuměla.....
Tak je tu další kapitola :) Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepsal a, ale byla jsem na horách. Snad se líbí a chtěla bych se zeptat, kdysi by jste chtěli i z pohledu Thomase?
