TRUE LOVE [NamJin] ft. @DJlmt02 ✔️

I.

Pohled Kim Nam Joon 

Věříte na pravou lásku?

Já ne, ale také jsem dříve věřil, do tý doby než jsem zjistil, že moje přítelkyně semnou byla jen kvůli penězům a slávě. V tu chvíli, kdy mi to všechno došlo jsem zavrhl lásku a vše s ní spojené. Bolest a sklamání naplňovalo můj život. A však tu bylo stále něco, pro co žít. Jmenuje se Kim Seok Jin! Můj starý dobrý kamarád, už z dob mého dětství, ale teď je to už jiné. Dřív jsem cítil takovou tu sourozeneckou lásku, ale teď? Je to prostě jiné. Když ho vidím dech se mi zastaví, tep se zrychlí a třes v mých rukách i nohách se viditelně zvětší. Celý v rozpacích stojím a nevydám ze sebe ani hlásku, aniž bych nezakoktal nebo se nezasekl už uprostřed prvního slova. Jakmile přistoupí blíž, začnu se strácet v jeho tmavě hnědých očích a touha ochutnat jeho rty se pokouší převládnou mě samotného. Vím, bude to znít divně, ale stále nevím jestli tomu co cítím k mému kamarádovi se dá říkat láska nebo jen touha po tom někoho milovat.

Právě je jeden z chladných zimních večerů a já se procházím po prázdných temných ulicích Soulu. Vítr mi fouká sněhové vločky do vlasů a štěkání psů v dáli doprovází mojí chůzi k malému parku uprostřed města. Malá plocha pokrytá bílou peřinou křupající pod nohama s dvěma houpačkami uprostřed obklopené holými stromy. Seděl tam jakýsi kluk s tmavými vlasy, ale do obličeje jsem mu neviděl. Vypadal smutně. Seděl tam tak sám, nohy natáhlé do dálky před sebe, hlavu skloněnou a ruce pověšené volně dolů podel svého těla. Psi utichli, vítr přestal foukat, lampa zablikala v mrazu a já zahlédl malou kapičku, která sklouzla z tváře chlapce na studenou zem, kde se hluboko zabořila do bílého sněhu. Následovalo velice hlasité nadechnutí a mé oči se střetli s těma jeho.