Jsme si souzeni

Kapitola 8

Potom co jsem se od ní odtáhl, koukala na mě vytřeštěnýma očima.
A nejen Hermiona.
Celá Příčná ulice čuměla s vytřeštěnýma očima. Ale nejlepší byl výraz Weasleye, který byl celý rudý a vypadal jako býk připraven k útoku.
A i ta holka, co stála vedle něj, nevěřícně čuměla.
To nebyl zrovna nejlepší nápad, řekl jsem si, a proto zatáhl Hermionu vmžiku do banky a následně do sejfu.

Celou dobu, co jsem ji táhl za sebou, byl vidět její protest.
A hned na to, když jsme vstoupili do trezoru, postavila se přede mě se založenýma rukama v boku.
A moc se neusmívala. Spíše vypadala pěkně naštvaně.

"Malfoy! Mohl bys mi vysvětlit, proč ses mi právě rozhodl zničit život!?"
Řvala na mě, až mě skoro držela za kravatu.
"Víš, že jsi mě právě pohřbil?! Víš vůbec, kolik lidí to vidělo?! Proč jsi vůbec udělal!? Chápeš, to je můj konec!! Kdyby tam aspoň nestála ta pitomá Rita Holoubková! Jenže ona tam stála! Vsadím se, že už teď ten její super brk sepisuje do zítřejších novin: Ministrině kouzel se tahá s bývalým smrtijedem!"
Co mi to právě připomínalo? Jo už vím... 3.ročník,kdy mi dala pěstí, ale tenkrát měla plochý hrudník a na sobě růžovou mikinu. Teď má na sobě úzké černé šaty s mega výstřihem.
Menší problém jest... ty tam dole! Teď není vhodná chvíle...

Sedla si do jednoho křesla a spustila pláč. Teď už klidný.
Musel jsem jí své jednání vysvětlit... Teda pokud dokážu, že to bylo hlavně pro její dobro, nikoliv pro nevyřízené účty s tou rezavou palicí...

"Grangerová..." začal jsem pomalu.
"Já jsem jen chtěl... ti pomoct..." vykoktal jsem.
"Když jsem viděl jak ses tvářila... prostě napadlo tě políbit..."

Podívala se na mne s uplakanýma očima. Prohledala na mé tváři snad všechno, aby našla pochybnost.
Ale nenašla jí! Protože si stoupla došla až ke mě.
"Tak děkuji pěkně Malfoy. Takovou pomoc jsem zrovna nežádala, ale aspoň něco. Ale Ritě Holoubkové to budeš vysvětlovat ty, až příjde na ministerstvo pro rozhovor... anebo radši ne..."
Stáhla svůj návrh, když uviděla můj vítězný škleb.
Ano... To mi stále jde nejlíp.

Pak se rozhlédla po celém trezoru. Její zorničky se roztáhly.
" Páni..."
" Dík"
Podívala se na mě s nechápavým výrazem. Pak se ale také vítězně usmála.
"Milý Malfoyi, to nebyla poklona tobě...To jen jsem se koukla na tamty zlaté hodiny a zjistila, že už je půl třetí..."
"aha..."
"Je dost pozdě... pober si co chceš, za půl hodiny mi začíná můj nejoblíbenější seriál!"
"Seri-... Co?"

"Milý Malfoyi, nechápavý výraz ti sluší"

"Jeee fakt? Díky"

"Ne... promiň, to byla moje pomoct pro zlepšení tvého dne"

Vítězně si dupla podpatkem a vyšla odsud.