Bílý Blesk

7. kapitola

V médiích je princezna Bethany.

Pohled Beth

Opatrně jsem kráčela po dlouhém schodišti s rudým kobercem. Za mnou kráčely moje dvě dvorní dámy. Neměla jsem je ráda. První z nich byla Fiona. Byla drobná, měla krátké zrzavé vlasy a byla hrozně namyšlená.

Druhá se jmenovala Christina. Ta byla milejší. Měla tmavé dokonale kudrnaté vlasy a byla opravdu moc hezká. Jenže to byla Fionina mladší sestra, takže spolu táhly za jeden provaz.

Povzdechla jsem si a nadále je ignorovala.

Přišly jsme (asi po patnácti minutách scházení schodů) do obrovské jídelny. Byl tu dlouhý stůl. Už všude seděli důležití lidé, včetně mého otce a matky a krále Matiase, otcova přítele.

,,Děkujeme za tvoji přítomnost, dcero." Zašklebil se na mě nevrle otec, když jsem si sedala po levici krále Matiase hned vedle Matiasova syna. Ani nevím jak se jmenoval.

,,Hostina tedy může začít!" Prohlásil můj otec a pozvedl svoji číši. Všichni slavnostně zopakovali jeho postoj a potom se napili.

,,Vypadáte úchvatně, princezno!" Ozval se nadšeně princ, hned po přípitku.

,,Ach, děkuji." Uculila jsem se a věnovala se dále své porci zeleniny na talíři.

,,Nevypadáte moc nadšená." Poznamenal zamyšleně princ.

,,Jen mne bolí hlava. Snad vás svým postojem neurážím, princi." Řekla jsem, co nejslušněji.

,,Ale vůbec ne, princezno." Zavrtěl hlavou blonďáček. ,,Ah, tak to jsem ráda. Mohla bych vás požádat o to, jestli byste mi nechtěl říkat obyčejně Bethany?" Usmála jsem se na modrookého prince.

,,Velmi rád, ale jen když vy mi naoplátku budete říkat Johne." Přijal moji nabídku princ. ,,Jistě, Johne, jsem velmi ráda, že s mojí nabídkou souhlasíte." Přikývla jsem a nepatrně si zastrčila neposedné pramínky vlasů za ucho.

,,Nechtěla byste se po večeři projít, Bethany?" Zeptal se princ a okouzleně se na mě zahleděl.

,,Bude mi potěšením." Souhlasila jsem rychle. Ve skutečnosti jsem neměla ani nejmenší zájem producírovat se s nafoukaným princátkem po zámku, ale co jsem mohla dělat?

Párkrát jsem ještě nabodla kostičku kuřecího masa na vidličku, ale velmi rychle jsem byla plná a talíř odstrčila.

,,Vaše výsosti, mohli bychom už společně s princeznou Bethany, s vaším dovolením, opustit jídelní sál?" Zeptal se pokorně princ John.

,,Ale jistě, princi Johne. Jen se běžte projít." Usmál se na něj láskyplně můj otec a já měla co dělat, abych neprotočila oči.

Rychle jsem se zvedla od stolu a v těsném doprovodu prince, jsem odkráčela ze sálu.

Ušli jsme pár kroků a zastavili jsme se před obrovským oknem v jedné ze společenských místností.

,,Máte to tu opravdu krásné, Bethany." Pochválil náš palác princ. ,,Jsem velmi ráda, že se vám náš zámek líbí, Johne."

,,Stále vás bolí hlava, Bethany?" Zeptal se starostlivě John a popošel ke mně blíž. ,,Trochu." Odpověděla jsem a pohodila hlavou. On je tak nepříjemně dotěrný!

,,Jestli chcete, pomůžu vám rozdělat váš účes. Potom se vám jistě uleví." Prohládil princ. ,,Jestli budete tak laskav." Odpověděla jsem s neutrálním výrazem ve tváři.