Slib mi to než zmizím

Slova bolí víc než...

Sedíme na kupě balvanů.
Sledujeme oceán.
Wave se usmívá.

Jakto, že se tehdy smála pod vodou?
Najednou si ji přitáhnu k sobě.

"To vždycky dělala Clairetta." zasměje se Wave. "Nečekaně mě obejmula."
"Kdo je Clairetta?" pustím ji.
"Moje sestr-" Wave se zarazí.
"Sestra? Ty sis vzpomněla?" nejspíš bych měl mít radost, ale jsem spíš naštvaný.
"Adame, já..." vstane a zoufale skočí šipku do vln.
Bez přemýšlení skočím za ní.

Otevřu oči.
Vidím je bublinky, ale za chvíly se voda vyčistí a já vidím bledý obrys směřující ke dnu.
Pořádně máchnu rukama a snažím se odrazit nohama od neexistujícího bodu ve vodě.
Přestože Wave jenom ladně kope nohama, uniká mi.
Musím ji dohnat!
Najednou mi zmizí ve tmě oceánu.
Ne!
Rozhlížím se po ní, ale cítím nehorazný tlak v uších a v plicích už mi nezbývá skoro žádný vzduch.

Pak mě to napadne.
Wave se taky musí každou chvíly vynořit!
Zoufale plavu k hladině.
Vylezu na nejbližší skálu a pozorně sleduju množství vody přede mnou.

Nikde ji nevidím.

Tam! Už utíká po břehu.
Znovu skočím do vln a dostat se ke břehu mi trvá neskutečně dlouhou dobu.
Konečně se vydrápu na nahřátou zem.
Odolám pokušení vyčerpaně si lehnout na trávu a běžím domů.

Byla tam.
Seděla za stolem.
Sledovala oceán za oknem a pila jahodové smoothie.
Vzhlédla, když jsem vstoupil do pokoje.

"Lžu ti Farley Adame Hocksi...lžu ti od prvního okamžiku a ve všem." dá si hlavu do dlaní a vlasy jí úplně zakryjí tvář.
"Já vím, Wave." odpovím jedovatěji než jsem měl v plánu. "Nebo ti mám říkat jinak?!"
"Adame..." povzdechla si.
"Ano?" ušklíbnu se.
"Promiň!" vyjekne.
"Já jsem nikdy nikoho nemiloval. Nemyslel jsem si, že to dokážu." skloním hlavu.
"Já vím. '' odpoví.
"Až do tebe."

Prudce zvedne hlavu a probodne mě pohledem.
Tím úžasným pohledem, kterým mě učarovala.
Ty její nádherně modré oči s černým kroužkem.
Ty její rty.

"Tos neměl říkat!" vstane a převrhne židli.
"Proč-" umlčí mě polibkem.
"Sbohem Adame." zašeptá a po lících jí stékají slzy.
"Cože?!" přitáhnu ji k sobě.
Třese se.
"Sbohem! Je to složitější než si dovedeš představit. Je to tradice. Můj úkol skončil." už opravdu vzlyká.
"Kam chceš jít? Jaká tradice? Proboha, Wave! O čem to mluvíš?!" jsem z ní strašně zmatený.
Přitiskne se mi k hrudi.
"Strašně ráda bych ti vyznala lásku." šeptá. "Strašně ráda bych ti říkala věci, jako že bych pro tebe skočila z toho nejvyššího útesu."
"Ale?" bojím se odpovědi.
"Nemůžu." zhroutí se mi do náruče.
"Proč?" jsem zoufalý, snažím se ji udržet.

Koukne se mi do očí.
Je to dlouhý pohled plný bolesti.

"Protože nevím jak. Protože v mém světě je láska něco úplně jiné. Protože tohle všechno dělám jen kvůli nějaké debilní zkoušce dospělosti!" hystericky se směje.
"Protože tě miluju, Farley Adame! Protože tě strašně miluju! Protože to kvůli tomu schytám, ale strašně tě miluju. Ale nevím co to je. Nevím jak je to možné." zase sklopí hlavu.

Cítím na břichu studený kov.
Pomalu se kouknu dolů.
U břicha mám nůž.

"Wave?!" vykřiknu.
"Promiň! Kalasietka! Promiň!" úplně se třese.
''Proč to chceš udělat?" mám strach. Strach z dívky, kterou miluju.
"Protože je to poslední krok." zašeptá a zatlačí na rukojeť.
Cítím jak mi čepel prořízne kůži.

"Kalasietka, Adam. Keniita lęce." zašeptá Wave.

Ciao!

Taaak. Názor? Jak si myslíte, že to skončí?
Zabije ho Wave?
Proč to všechno dělá?
Byla bych opravdu ráda za odezvu..^^
Doufám, že chápete, že ty slova jsou její jazyk. :D