Slib mi to než zmizím

Nikdy

Wave mě řízla.
Předtím mi řekla, že mě miluje.
Teď leží na posteli.
Spí.
Vyrvala mi srdce z hrudi a svírá ho v dlaních.
Ale ještě žiju.
Krvácím.
Jsem zoufalý.

"A...Adame?" zachroptí Wave.
Přiskočím k ní a chytnu ji za ruku.
"Ano lásko?" chce se mi brečet.
Ona se něžně usměje.
"Co se stalo?" zeptá se opatrně.
"Co znamená Keliita lęse?" vratím jí otázku. Chvíli na mě nechápavě hledí.
"Ty myslíš Keniita lęce!" trochu se zasměje, ale pak se zamračí.
"Odkud to znáš?" zeptá se.
"Řeklas mi to." pokrčím rameny.
Prudce se posadí.
"Co se stalo?!" zeptá se s důrazem.
"Nejdřív jsi utekla, pak jsi divně mluvila a pak jsi mi vyznala lásku." polknu. "A...pak jsi mě chtěla zabít, ale když jsi mě řízla, začala jsi brečet, pořád si opakovala něco jako kalsiatka a zhroutila ses."
"Och moře!" Wave se chytí za hlavu.
"Vzpomínám si!" kňučí.
"Měla jsem to udělat!" vykřikne.

Moje Wave.
Chce mě zabít?

"Wave!" chytnu ji za ruce. "Vysvětli mi to...prosím!"
"Ad...já...asi budu muset." tečou jí slzy.
"Miluju tě." zašeptám a hledím na ni.
"Keniita lęce." zašeptá a přes slzy se nepatrně usměje.
"Mluv.'' zašeptám.
"Nemůžu ti říct všechno."
"Stejně mluv."
Povzdechne si.
"Nejsem odsud-" začne.
"Jsi mořská panna?" přeruším ji.
"Ne!" zasměje se. "Alespoň v tomhle jsem ti na začátku nelhala."

Vzpomínám si.
Na mém oblíbeném místě sedí holka v tílku.
Je smutná.
"Zkus mi zazpívat! Třeba jsi mořská panna!"
"Ne. " zasměje se. "Zpívat neumím. To si pamatuju."
Opravdu to bylo jen před týdnem a něco?!

"Jsem z...jak to říct? Jiný svět? Jiná dimenze? Každopádně portálem mezi tvou a mou říší je oceán. Mnoho času u nás trávíme tím, že přes portál sledujeme váš svět. Proto jsem tak dobrá ve vodě. A taky máme ve vínku pár ehm...vodních schopností." tázavě na mě koukne.
Chápu co tím pohledem myslí.
"Věřím ti." odpovím.
Trochu si oddechne a pokračuje.
"Je u nás tradice, je to zkouška dospělosti. Náš vládce nás pošle do vašeho světa a tady máme získat něčí srdce. Nejdřív pomyslně a pak...doslova." Wave polkne a já vytřeštím oči.
"Já vím!" brání se Wave. "Je to hnusné, ale je to důkaz vládci. Ostatní dívky to mají jednoduché. Můžou si k tomu vybrat číkoliv srdce. Jestli už kriminálníka, nebo někoho koho je lehkého získat. Teď pomyslně! Jen já jsem si vybrat nemohla."
"Proč?" zašeptám, otřesen kulturou jejího světa.
"Protože jsem vládcova dcera. Ta to má těžší. Musí dokázat, že je schopná. Moji 'oběť' mi musel vybrat on. A to ještě musela splňovat určité podmínky.
1. Někdo koho srdce nebude lehké získat.
2. Někdo kdo ještě nebyl zamilovaný
3. Někdo kdo jen tak někomu nevěří.
A spoustu dalších, ale míň důležitých." Wave umlkne a pohladí mě po tváři.
"Jak se jmenuješ ve skutečnosti?" zeptám se teď na tu nejméně důležitou otázku.
"Ehm...vlastně jsi to tipl vcelku dobře. Moje jméno znamená v překladu kombinaci jednoho jména a k tomu ještě slovo 'vlna' v mém jazyce." odpoví mi se smutným úsměvem.
"Jak je to druhé jméno?" zeptám se znovu.
"Do vašeho jazyka je nejbližší překlad Cassidy."
"A jak je ve vašem jazyce 'vlna'?
"Nette." zasměje se.
"Takže si Cassidynette?"
"Ne tak docela. Říkám, že Cassidy je nejbližší překlad."
"Tak jak se teda jmenuješ?" zeptám se.
"To ti nemůžu říct. Protože jakmile se někdo na této straně portálu dozví moje jméno, už se nemůžu vrátit."

Hledím na ni.
Co bude teď?
Splní svůj úkol?
Očividně se chce do své země vrátit.
Tak miluje mě nebo ne?

"Cassidynette?" zeptám se.
Smutně se usměje.
"Ano Adai?"
"Adai?" podivím se.
"Tvoje jméno v mém jazyce." pokrčí rameny.
"Co bude teď? Mé srdce už máš, ale ještě si ho musíš opravdu vzít. Miluješ mě vlastně? Pokud ano, proč nejsi ochotná zůstat?"
"Adai, já se vrátím domů, zůstat tu nemůžu." sklopí hlavu.
"Proč?! A to se můžeš jen tak vrátit?"
"Mám omezený čas. Po dvou týdnech mi tady, ve vašem světě, přestane bít srdce." je smutná.
"Takže...nejsi...nebude to ten tragický příběh? Ty neumřeš pro lásku?" nejspíš to bude znít divně, ale byl jsem z toho smutný.
"Ne." usměje se a políbí mě.
"Protože já se vrátím. Když půjdu domů, vládce mě nehorázně potrestá a pošle znovu. Za tebou. Protože vybraného nelze změnit. A znovu budu mít dva týdny pro tebe."
"Co ti udělá?" polknu.
"Těžko říct. Určitě mě zbičuje. Možná..." bolestně zavře oči. "...mi udělá to, co Avarii."
"Avarii?"
"Moje starší sestra. Nesplnila. Protože se zamilovala. Otec...tedy vládce ji zničil tvář a poslal ji za tím koho miluje. A on ji nechal. Kvůli tomu, že z ní byla nestvůra. A po dvou týdnech tady zemřela. Bez lásky a sama."

Chytnu Wave za ruce.

"To jí udělal její vlastní otec?! A jak ji mohl ten muž nechat?!" zděsím se.
"Kdybych tak dopadla...neopustíš mě...viď?" zoufale se mi zhroutí do náruče.
"Nikdy." zašeptám a silně ji obejmu.
"Keniita lęce." zašeptám.
"Keniita lęce mūçele." usměje se.

Fňuk.

Doufám, že jste rádi, že náš Adámek Farley nebo-li Adai neskončil pod kytkama. :D
Já teda jo.
Už jsou před námi asi jen dvě kapitolky.
Šla jsem do toho s tím, že to bude krátký příběh, ale stejně jsem smutná. :(
Kapitola pro simonindaTWD  Sendaysend  a zi-lotie

Za komentáře a podporu u tohoto příběhu. :*