Love with bully- MAVY

Ráno poté

-KOVYHO POHLED-

Probudím se až ráno... Hlava mě bolí jako střep, a je mi přímo na zvracení. Všude kolem jsou piházené flasmky a oblečení. Bože, co se tu včera dělo? Promnu si oči a vstanu. Na sobě mám jen boxerky a Martinovo tričko... ach, Martine. Ty jeho sladké rtíky... sakra musím se soustředit. Vyjdu z pokoje tak jak jsem a snažím se najít někoho, kdo by mi řekl co se včera stalo. Najdu jen jediného člověka, Martina..

-MARTINŮV POHLED-

Zvednu hlavu a odfrknu si.. nechápu jak může ještě přijít tak v klidu... Achhh v tom triku a rozcuchaný je tak sladký... Ne ne ne je to debil... povzdechnu si a zas se kouknu do země.. až teď mi dojde že jsem jen v bocerkách..

-KOVYHO POHLED-

Je tak sladký... jen v boxerkách, opřený o linku. Jo, už jsem si to přiznal. Jsem do něj udělanej. A je mi to šumafuk. Přjdu k němu blíž. „Nemáš vodu?“ zeptám se ho opatrně a přiložím si ruku na hlavu. Včera jsem to přehnal, a bohužel si pamatuju všechno. Nebo snad bohu dík? „Tam si ji natoč!“ Odsekne mi a začne si něco dělat na lince. Natočím si vodu a napiju se. „Ne-Nechceš si o tom promluvit?“

-MARTINŮV POHLED-

"A o čem jako? Povzdechnu si a držím se abych se na něj nekoukal..Byl až moc roztomilý na můj vkus a nemusel bych se udržet.. Napiju se svojí vody s práškem proti bolesti hlavy.. Otočím se a zády se opřu o linku. Až teď si všimnu že docupital až ke mě...Sjedu k němu pohledem a střetnu s jeho modřenkami co mě skenují. Chci uhnout, ale nemůžu. Tak pohled opětuji a zatnu čelisti.. Drze zvednu bradu a stále ho skenuji... Odložím sklenici vedle sebe. Napodobí mě...

-KOVYHO POHLED-

„Třeba o tom, co se včera stalo...“ řeknu trochu smutně a pohladím ho po tváři. Ta jeho jemná pleť. Martin mi chytne ruku, silně ji stiskne a odhodí ji. „Nesahej na mě!“ Sykne.

-MARTINŮV POHLED-

Jeho ruku ale nepustím. Přemáhám se... Nakonec ji jen spustím a jemně ji držím. Rozhořčeně si povzdechnu a uhnu očima do strany.. dělám něco co si nechci připustit....

-KOVYHO POHLED-

Usměju se nad tím... nechce si to přiznat, ale on si to přizná. Narovnám si své brýle a všimnu si, jak se nade z pomalu začne rozplývat. „Marťo...“ šeptnu a Martin se po mě ožene pohledem. „Neříkej mi tak! Nejsem tvůj majetek!“ Sykne a pusťí mou ruku. Otočí se a bouchne do kuchyňské linky.

-MARTINŮV POHLED-

Cítím jak za mnou stále stojí. Jeho dech mi dopadá na záda a mě naskočí husina.. Zatnu svaly na rukou a zhluboka vydechnu abych se uklidnil.. Co se to děje.. Přijdu si jak schyzofrenik. Jedna moje část ho chce vyhodit z bytu a ve škole ho pořádně šikanovat a ublížit mu.. Ale ta druhá.. Ta ho chce hned chytit, obejmout a... Ty myšlenky se snažím zahnat, stojákem si teď fakt nepomáhám....

-KOVYHO POHLED-

„Vím, že ti stoj´, Marťo... přiznej si to.“ Přijdu k němu a chytnu ho za ruku. Prstama mu začnu dělat relaxační kroužky, ale moc to nepomáhá. „Vypadni.“ Řekne klidným hlasem, ale já neuposlechnu... „Vypadni!!!“ Křikne a chytne mě pod límečkem.

-MARTINŮV POHLED-

Držím ho za okraj mého trika.... Zuřivě vydechuju a on vypadá vážně vyděšeně.. Ten chtíč se nedá vydržet. Chytnu ho a prudce vyhodím na linku a přitisknu se mu tvrdě na rty. On se zadrhne a překvapením se chvíli nehýbe. Přisaju se mu na krk a rukama jezdím kam dosáhnu. Stojím před linkou, mezi jeho nohama a víc si ho k sobě přisunu. Moje šikanátorské já jako by se na chvilku vypařilo...