Love with bully- MAVY

Šikana

-KOVYHO POHLED-

Sedím v učebně a vyčkávám na příchod profesroky. Mezitím se opět začtu do své oblíbené knížky. Snažím se izolovat od světa a věnovat se pouze své knížce, bohužel ostatní mi to nechtějí dopřát. „Hej Kováři!“ „Karlíčku!“ „Kovaříčku!“ řve na mě Martinova partička. S povzdechnutím knížku zavřu, a otočím se k nim. „Co furt chcete!“ řeknu už trochu nevrle a čekám, co z nich opět vypadne. Nikdo nic z jejich partičky neříkal, všichni mlčeli a tak jsem se začal s vítězným úšklebkem otáčet. „Chceme, abys nám všem vykouřil péra!“ Vykřikne na celou třidu Petr a já ztuhnu. Dobře, čekal jsem všechno, ale tohle ne. Opět se otočím a začne válka argumentů. „Myslím, že do tohohle ti nic není!“ „Ale je kamaráde, tady je vše pod naším vedením!“ Oči třídy těkali z jednoho na druhého. „To ale neznamená to, že se mi budete srát do života!“ „Když budeme chtít, tak můžeme,“ řekne Petr s klidným hlasem a začne se ke mě přibližovat... „Hmmm, mladá kost. S tebou by se dalo dělat věcí.“ Začně mě provokovat Perr a chytne se za svůj rozkrok. To mě už absolutně vytočí a mrsknu mo něm všechno mé učení. Něčemu se Petr vyhne, nečemu zase ne. „Tohle sis dovolil jen jednou!!“ Vykřikne a vrazí mi pěstí. Cela skupinka se toho chytne a od každého dostanu kopanec. Místo toho, aby mi třída pomohla, tak se všichni jen smáli... Snažil jsem se očním kontaktem najít Martina. Našel jsem ho u jeho lavice. Sedí, jí své jablko a vše s úšklebkem pozoruje. Taky co jsem mohl čekat, že by mě pomohl? Největšímu šprtovi? To jsem opravdu tak naivní?

-MARTINŮV POHLED-

Znovu se zakousnu do jablka a uvažuju že bych si s tím maličkým trochu pohrál.."Tak dost" zahřmí můj hlas. Zvednu se a pomalým krokem dojdu k té hromádce neštěstí, co se svíjí na zemi a z nosu jí teče červená. "Vstávej troubo..." zvednu ho a on se ocitne těsně přede mnou. Tělo na tělo, obličej pár centimetrů od mého.. Chvíli ho sleduju a vidím jak taje. Skenuje moje rty a oči a rudne.. "Nečum Blbečku..." cvrnknu ho do čela a jdu si sednout do své lavice.. Celá třída se směje a tleská mi.. Sednu si a ve stejnou chvíli přijde učitel. Pozdravíme ho a psychicky se připravujeme na nudnou hodinu.. Skoro ke konci hodiny se otočím na toho blbečka a pošlu mu vzdušný polibek.. pak se zakřením..Zazvoní a já si seberu věci a jdu do třídy na další hodinu. Adam jde vedle mě.. "Hej kámo, přemejšlel jsem nad nějakou párty. Víš v sobotu, chlastačka just for fun. Pozvem nějaký kundičky ze školy, pár kluků, víš aby se neřeklo..." kouknu ma něj.. Nadšeně se usměje a kývne hlavou.. "To zní fajn. Hej napadlo mě... Co kdyby jsme pozvali Karlose? Bude prdel.. pochybuju že by zrovna on věděl co to je chlast nebo párty.." směje se a spiklenecky na mě mrkne... Zvednu koutek do šklebícího se úsměvu a cuknu s obočím "To by byla celkem prdel... dojdu za ním před hodinou...." zalezeme do třídy.. Karel se tam neznámo jak dostal před námi, sedl si dozadu a četl si. Knihimol jeden.. Uchechtnu se. Jdu k němu a prohrábnu si vlasy. Sednu si před něj obkročmo na židli a zavřu mu knihu.. "Ahojky.. Hele v sobotu pořádám párty a chtěl bych tě pozvat... Bude tam pár lidí ze třídy a myslim že by tě to mohlo bavit.. " nasadil jsem svůj flirty/cute/friendly smile a sjel jeho tvář pohledem.. Potom jsem čekal na odpověď...

-KOVYHO POHLED-

Nemohl jsem tomu uvěřit... Martin, boss školy, mě zve na jednu z jeho párty?  P-Proč by mě zval? Někoho jako jsem já? Šprta, knihomola... „N-Nechci děkuju.“ Řeknu a znovu se začtu do knížky a ignoruju jeho přítomnost. Martin mi knížku sebere a dá ji vysoko do vzduchu. „Hej! Dej mi ji zpět.“ „Jen když slíbíš, že v sobotu přijdeš.“ „Dobře, tak já přijdu.“ „Ne ne ne“ zakývá s knížkou... „Slibuju, že na tu tvou párty přijdu.“ Martin se na mě ušklébne a knížku pusťí, ta mi spadne přímo do náruče. Rychle ji chytnu a přivinu k sobě. „Chováš se k tomu, jako by to byla živá věc.“ Neodpusťí si poznámku Martin. „Možná že je.“ Řeknu spíše šepotem, tak abych to slyšel jen já, ale Martin to moc dobře slyšel. Podíval se na mě výrazem, který nevím co má znázorňovat. „Blázne.“ Řekne mi a vyjde zpět ke své skupince. Po několika minutách vejde celá naše třída dovnitř. Já jsem se začetl do kapitoly, a mám zásadní pravidlo. Nikdy mě nerušte při čtení, nebo jste mrtví. Samozřejmě to vím pouze a jenom já, a ostatní i kdyby to věděli tak je jim to ukradené. „Copak to čteš Karličko?“ Ozval se Kuba, taky člen Martinovy partičky. Bože jak já tu partu nesnáším. Zřivě se nadechnu a ignoruju je. „Hej bavíme se s tebou!“ Zakřičí na mě opět Kuba a já ho opět ignoruju, toho jsem poté litoval. Kuba ke mě přišel, chytnul mojí hlavu a praštil s ní o lavici. Bolesťí jsem se svalil na zem, a začal vzlykat... a aby se neřeklo tak se opakoval celý koloběh, jako o minulé přestávce. Zvykl jsem si už na to, že jsem jejich panenka, a každý den jsem přežíval celé to peklo znova a znova...