Love with bully- MAVY

Breath

-MARTINŮV POHLED-

  Naběhnu do třídy a tašku hodím ke své lavici. Vůbec se ale nezastavím a rázně si to mířím ke Karlově lavici. Chytnu ho za ruku a bezeslova ho vytáhnu ven ze třídy. Na chodbě nikdo není a tak mu hned tam přestane facka tak velká, že spadne na zem. Neodpustím si ani kopanec do břicha. Naprosto hořím vzteky a nedivil bych se kdyby ze mě šlehaly plameny. Sehnu se k němu a chytnu ho za bradu. "Takže ty mě nechceš poslouchat... Jsi si tím jistý?" Zasyčím mu do ucha. "Řekl jsem ti snad že tam přes noc zustaneš... ne?!" Vlepím mu další facku. 

-KOVYHO POHLED-

Nikdy se ho nezbavím. Co jsem to udělal. Co se mnou udělal on. Vážně bych měl někdy mlčet a jen tak stát. Teď je pozdě opět se svíjím na zemi v bolestech pod jeho kopanci.

Byl jsem moc naivní a raději jsem měl nic nedělat. Teď bude dlouho trvat než se zase uklidní.

-MARTINŮV POHLED-

Chvíli si ještě vybíjím vztek ale nakonec toho nechám. Vezmu ho na záchody a opřu o stěnu hned vedle umyvadla. "Vidíš co děláš ty blbe... Tohle jsem zas nechtěl" mumlám si spíš pro sebe a začnu mu umývat krev a oplachovat obličej.. 

-KOVYHO POHLED-

  Slyším i přes hučení v hlavě každé slovo. Snad poprvé co jsem za svůj útěk od něj naštvaný sám na sebe. Mlčím a kouknu se na něj. V očích mu stále trochu hraje naštvanost ale né taková že by mě chtěl znovu mlátit spíš že kdybych ho poslechl nemusel to dělat. Jsem stále zmatený ale tohle jsem právě pochopil. 

-MARTINŮV POHLED-

Když skončím, obejmu ho. Protože si prostě nemůžu pomoct. "Chce se ti na hodinu.? Cítíš se na to nebo chceš domů?" Zeptám se potichu. Klepe se a opírá se mi o rameno. Chvílemi to vypadá že spadne ale já ho pevně držím takže se nemůže nic stát.. 

-KOVYHO POHLED-

"Zasloužil jsem si to.." pípnu. "Nechci tu být nemohu takhle na hodinu". zakňučím a držím se ho. Hodina dávno začala ale mě se při té představě zvedá žaludek. 

-MARTINŮV POHLED-

  "Dobře dobře.. Tašky nám donese Adam. Jo? Pojď.." podepřu ho a pomůžu mu jít. Po nějaké době se dostaneme ke mě do bytu. Hned ho položím do postele a pomůžu mu se tak nějak svléknout. 

-KOVYHO POHLED-

Narovnám si brýle a sleduji ho. Jen poprvé dobrovolně jsem u něj a dělám co chce. Na školu už ani nemyslím. 

-MARTINŮV POHLED-

Chvíli jen sjíždím jeho křehké tělo pohledem. Hned se taky dostaví efekt a kalhoty jsou mi malé.. Frustrovaně si povzdechnu a prohrábnu si vlasy. "Karle co mi to děláš..." zamumlám a spíš než svoje kalhoty komentuju své chování... 

-KOVYHO POHLED-

Sklopím hlavu a koukám stále na něj. Vidím jeho naplé kalhoty a jen z toho na tom začínám být podobně. "A co mám říkat já.." zamumlám si jen tak pro sebe. 

-MARTINŮV POHLED-

  "Co?" Ožiju hned a kouknu se mu do očí.. "Karle nemluvil jsem o svých kalhotách ale o tom jak mě měníš.. Copak ty to nevidíš?" Zeptám se tiše... Po chvíli mlčení zavrtím hlavou a vstanu. "Budu vedle, nemá cenu abych tu byl.. Až si odpočineš, odejdi.. Kdykoliv.." seberu se a pomalu odcházím..