music camp (lrh ff)

2. Touha skočit

Tohle je tak trapný. Přijdu si jak v mateřský školce. Mami tohle ti do konce svýho života neodpustim! Nemůžu uvěřit tomu, že tady u toho táboráku doopravdy sedím a jsem součástí toho nemožného seznamovacího kroužku. Ta protivná ženská poslala po kroužku kytaru, aby každej mohl zahrát kousek svý oblíbený písničky.
V tuhle chvíli se obracím na Boha a prosím ho, aby rozpoutal neuvěřitelně velkou bouřku, která by celý tohle dementní zasedání ukončila dřív, než se ta kytara dostane ke mně.
Že tahle metoda nebude účinná mi dochází až v okamžiku, kdy dívka vedle mě dohraje, sklidí velký potlesk a s úsměvem mi předává kytaru.
Chvíli se na ní jen tak dívám a přemýšlím, jak se z toho dostanu.
Fajn. Asi nijak. Rozpletu své na prsou založené ruce a vezmu si od ní kytaru.
„Já jsem Elizabeth-Carolina." řeknu a jen krátkou chvíli přemýšlím, co zazpívám, protože jsem se do teď nerozhodla. Zkusím to první co mě napadne. „Can't keep my hands to myself, no matter how hard I'm trying to. I want you all to myself, your metaphorical gin and juice.." všichni se na mě uchváceně dívají. Už to nevydržím a začnu se dívat na svoje prsty, které rozhýbávají struny. „Can't keep my hands to myself. Hands to myself." dozpívám a ještě za znění obrovského potlesku předávám kytaru dívce vedle mě.
Opět si založím ruce na prsou a uraženě čekám na konec kroužku. Nevnímám, kdo zpívá, ani co zpívá. Trochu zpozorním až tehdy, kdy promluví ta ženská. Nejspíš své jméno říkala, ale já neposlouchala. Kdybych se trochu soustředila na okolí a ne na svůj vnitřní vztek, tak bych možná i věděla, jak se jmenujou ti kluci z mojí chatky, kteří sedí kousek ode mě. Ten blonďák taky nevypadá dvakrát nadšeně z toho, že tu musí sedět. A vlastně se ani nedivim. Po tom co mu jeho bývalá přítelkyně řekla by nejraději byl někde sám a ne na nějakym trapnym táboře.
„Před tím, než vás propustím do chatek spát, vám musím říct jednu důležitou informaci. Poslední večer nás navštíví speciální host. A to Justin Bieber." pokračovala by, ale některé holky začaly nadšením pištět. protočím nad tím oči. Né že bych Justina neměla ráda, to jo, ale nikdy jsem nechápala tadyto šílenství okolo něj. Když se holky uklidní, pojračuje: „a vy mu zazpíváte písničku, kterou sami napíšete a složíte. To je váš úkol na tyhle tři týdny. Teď můžete jít."
Konečně! Vstanu jako první a rychlým krokem se vydám k chatce.
Chvíli po mně přijde do chatky i blonďák. Nejspíš se taky snažil opustit tu trapárnu co nejdřív. Stojim uprostřed chatky a přemýšlím, co udělám. Co útěk? To by mohlo zabrat.. Všimnu si jak na mě blonďák zírá a vrátím mu oční kontakt.
„Pffu, přijdu si jak kdyby mi bylo dvanáct." zasměje se ten kluk s bílými vlasy, zatímco s ostatními vejde do chatky. Podívám se na ně a odejdu do koupelny.
Cože?! Žádná vana ani sprcháč? Jenom umyvadlo? A kde se mam asi umejt?!!
Fajn. Zapřu se rukama o umyvadlo a zadívám se na sebe do zrcadla. Jsem Elizabeth-Carolina Goethová a nějakej tábor mě jen tak nerozhodí! Zvládla jsem i horší věci a tohle konec koncům za tři tejdny skončí. Jsou i horší věci, který takhle rychle nezmizí. Tohle zvládneš Carol. Seber se. Seber se. Seber se!
„Co jí je?" uslyším jeden z klučičích hlasů.
„Nevim, ale mohla by si podat ruce s Lukem." konečně! Ten blonďák se jmenuje Luke. Teď už jsem rozhodnutá to nezapomenout.
Vyjdu z koupelny a přede mnou stojí všichni tři. Luke sedí na gauči.
„Máš skvělej hlas." řekne mi ten kudrnatej a usměje se.
A je to tady. „Hm, díky." řeknu otráveně a odejdu z chatky.
„Snad jsem zas tolik neřek ne?" slyším ještě než úplně odejdu. Vydám se opět k tomu jezeru a tentokrát se rovnou usadím na vrcholku skály, jako jsem předtím seděla s Lukem. Teď už je tma a na vodní hladině se krásně odráží měsíc, který se blíží do úplňku.
Pozoruju ty odlesky a po chvilce uslyším něčí kroky. Otočím se a spatřím blonďáka.
„Myslel jsem si, že tě najdu tady." řekne a já se otočím zpět.
„Proč si mě hledal?"
„Odpoledne jsi vyslechla ty mě, teď jsem přišel já vyslechnout tebe." posadí se. „Tak poslouchám, co tě trápí!"
„Jak jsem řekla, nechci tady bejt." řeknu jednoduše.
„Musí to mít nějakej důvod."
„Má." souhlasím a na chvíli se odmlčím. „Nesnášim svůj hlas." vysvětlím a slyším, jak se nadechuje. „A nezkoušej mi říct, že můj hlas je dobrej. To totiž nesnášim ještě víc. Chválu. A při tom celej svůj posranej život nic jinýho neposloucham. Chválu za chválou. Pořád jenom zazpívej, máš skvělej hlas, chtěla bych mít tvůj hlas, proč se nevěnuješ zpívání? Máma mě pořád posílala na nějaký pěvecký soutěže a do sborů, na tábor.. ale nikdy se mě nezeptala, co chci já. Nikdy mě nevyslechla a nikdy se o mě nezajímala. Jediný, o co se kdy zajímala je můj hlas. Neustále se snažila ho zviditelnit. Zviditelnit moje jméno. Aby všichni věděli jak slvělej talent její dcera má. Elizabeth-Carolina Goethová. Jako malá jsem jí to žrala, dělala jsem, co chtěla, ale čim jsem byla starší, tim víc se mi nechtělo. Nepouštěla mě ani ven. Všichni mý kamarádi byli v pátek večer na mejdanech a já seděla doma a cvičila zpěv. Pak jsem začala utíkat z domu. Dělala jsem průšvihy, chodila jsem pít do klubů a opilá se nad ránem vracela domů. Pak se ke mně začínala chovat víc jako ke kusu hadru. Má mě jenom jako cvičenou opičku. Jediný co potřebuje je se mě zbavit a hned jak budu dospělá, tak jí to umožnim." převyprávim mu svůj příběh. Celou tu dobu mě fakt poslouchal a soustředil se na to co říkám, něco takovýho se mi snad ještě nestalo.
„Tyjo, kam se hrabe moje přítelkyně." ironicky se zasměje. „teda bývalá." skloní hlavu.
„Děkuju ti." otočím se na něj a věnuju mu krátký upřímný úsměv.
„Dlužil jsem ti to." úsměv mi vrátí.
Dlouhou dobu jen sedíme a pozorujeme třpytícó se hladinu jezera, když se to ticho rozhodnu prolomit.
„Nevim proč, ale mám v sobě neuvěřitelnou touhu skočit z tý skály."
„Budeš se divit, ale myslel jsem na to samý." řekne a postaví se. „Tak pojď." natáhne ke mně ruku. „Ideální čas na to si jít zaplavat." usměje se a já se ho chytím. Postavím se na nohy a ruku v ruce s ním dojdu na okraj skály. „Můžem?" kývnu. To už se odrážíme a za svitu měsíce se ponoříme do těch tmavých vln tohodle obrovského jezera.

Je tady druhej díl!! Doufám, že se vám to líbí//
Jak je na začátlu dílu, ve storce se objeví Justin,hh
Votes i kommenty by moc potěšili;D