Do chatky jsme dorazili úplně mokrý a soudim, že bylo hodně pozdě, protože uvnitř nebyl nikdo vzhůru. Ale ten skok mi hodně pomohl. Nemůžu říct konkrétně v čem, ale cítím, že mi pomohl.
Potichu jsme se vkradli do chatky a i když ta dřevěná podlaha hrozně vrzala, nikoho jsme, doufám, nevzbudili.
„Ty idioti zabrali všechny samotný postele." řekl Luke šeptem, když vyšel z místnosti, která byla vedle koupelny. „Volná je už jenom manželská." pokrčí rameny a podívá se na mě.
„S tim dokážu žít." usměju se, i když to v té tmě nevidí a ohnu se do tašky s věcma, od kud si vyhrabu pyžamo. Začnu ze sebe stahovat mokré věci i přes to, že Luke je pořád tady. Stejně nic neuvidí, ledaže by měl noční vidění.
Když jsem konečně v suchém pyžamu, otočím se a zjistím, že i on se převlíká.
Dojdu si do "obýváku" pro telefon, který jsem měla celou dobu na stole.
Vážně je jako osm minut po jedný? To jsme tam venku byli tak dlouho?
S telefonem se vrátím na druhou stranu chatky, kde je ta manželská postel. Ostatní postele jsou v jiných místnostech.
Lehnu si a zírám do telefonu. Přišlo mi pár SMSek, když se na telefon chytil malej signál, tak si je přečtu aspoň.Kdy se vrátíš? Za tejden má George oslavu dvacetin, tam nesmíš chybět. Co kdybys utekla? Už teď mi chybíš. -maxx
Ale ne! Georgeova oslava. Tam se asi nedostanu no, takže veškerý šance, který jsem si u George budovala přijdou vniveč. Dík moc mami.
Mezi tím si Luke lehne na druhou půlku postele a rovněž si bere do rukou mobil.Elizabeth-Carolino Goethová! Ty si jako dovoluješ na tři tejdny odjet od mé maličkosti?! To ti jen tak neprominu slečinko. Navíc máš můj nejoblíbenější top a já to bez něj tak dlouho nevydržím. Měla jsem tě ráda, zbohem.. -tvoje milovaná Maddie
To by nebyla moje nejlepší kamarádka, kdyby se neopírala o kus oblečení. Tohle je osoba, bez který to tři týdny doopravdy nevydržím.
Čauky Carol;) chtěl jsem tě pozvat v sobotu na mojí oslavu. Doufam, že přijdeš. Dvacet je mi jenom jednou a těžko budu tak krásnej jako jsem teď:D George
Wow, osobní pozvánka. To nedostává každej. Ten kluk je hodně sebevědomej a je to velkej narcis, ale má na co. Je kapitán fotbalovýho týmu, má dokonale vypracovanou postavu, každej den tráví hoďku v posilovně a jeho kaštanový kudrnatý vlasy? No prostě je dokonalej. Ale na holky vybíravej. Potrpí si na vzhledu i inteligenci, neni to kluk na kterýho stačí zamrkat a máte ho v posteli..
Odkládám telefon a lehnu si, je na čase trochu spát.
Po několika marných pokusech usnout a 390 vyměněných polohách si lehám na záda a povzdychnu si.
„Ty nespíš?" uslyším Lukea a otočím se na něj.
„Nemůžu. Jsem asi rozmazlená, nebo já nevim, tahle postel mi nevyhovuje."
„To znam. Já asi taky neusnu."
„Jsem na sebe zvědavá jak budu vypadat na konci třech tejdnů, kdy pojedu nonstop bez spánku." zasměju se.
„Zítra už se vyspíš. To jenom ta první noc je taková."
„Asi máš pravdu. A ke všemu je hrozný vedro." zkopu ze sebe peřinu.
„Taky už jsem nad tim přemejšlel." zasměje se a udělá to samý.
Zase nějakou dobu mlčíme, ale já vím, že to nevydrží dlouho a tak rovnou promluvím. „Tak mi třeba řekni něco o tobě a o holkách.." pobídnu ho s úsměvem.
„To je zajímavý téma." usmál se.
„Povídej." otočím se na něj a lehnu si na bok.
„Měl jsem dvě holky.." začne.
„Počkej, počkej, počkej! Dvě? Jenom? To i já jich měla víc." zasměju se.
On se na mě jen otočí s takovým vážným pohledem.
„Né teď vážně. Vypadáš spíš jako ten typ co má na každou noc jinou roštěnku."
„Takyže jakoby svym způsobem jo. S Aleishou, svojí první holkou jsem začal chodit v patnácti a nebyli jsme spolu ani rok, takže v šestnácti jsem začal bejt takovej jakej řikáš. Hledal jsem vztah, mam rád vztahy, ale žádná ta holka neměla to, co jsem před půl rokem objevil u Arzayley. Ale ta se předvedla v jinym světle a já byl naštvanej. Napřed na ní, pak na bráchu a nakonec na sebe. Vždyť kdyby se mnou byla spokojená, tak mě nepodvede, ne? Takže jsem něco musel udělat špatně, jenom nevim co."
„Chybí ti?"
„Arzaylea?"
Kývnu.
„Chvílema jo. Ale spíš jsem rád, že jsem zase svobodnej. Život je takovej zábavnější. Navíc jsem se s ní necítil sám sebou. Zní to divně, já vim."
„Né, zrovna v tomhle ti rozumim." řeknu tichým, nejistým hlasem a sklopím hlavu. Podívá se na mě a vypadá celkem zmateně.
„Začínáš mě docela zajímat holka. Dneska asi ani jeden z nás spát nebude, tak poslouchám. Co máš na srdci? Už teda vim, žes měla dvě holky a že nemam chválit tvůj hlas. Co tu máme dál?" změří si mě. Přijde mi to vtipný, tak se zasměju a zapřemýšlím, jak začnu svůj těžkej život popisovat.
„Dejme tomu, že celej svůj život mam jednoho úhlavního nepřítele - svojí mámu. A já nevim proč, ale kdykoliv jsem ve svym životě cokoliv udělala, dělala jsem to proto, aby byla naštvaná. To co chtěla abych dělala, to jsem nedělala a naopak."
„Proč svojí mámu nesnášíš?" skočí mi do řeči.
„Já ani nevim. Prostě odjakživa jí nemam ráda. Možná proto, jak mi vždycky všechno lajnovala. Nikdy mě nenechala si dělat věci po svym a furt mě posílala na nějaký lekce. Zpěvu, hry na klavír, kytaru a housle. Chtěla ze mě mít slušnou holčičku, ale já jsem se jí vykašlala na Mozarta a vykoupila obchod s Nirvanou. Prostě asi tak no." pokrčila jsem rameny. Nevím, co k tomu ještě říct.
„Takže se celej život přetvařuješ a nejseš to ty?"
„Ale jo, jsem to já. Akorát já jsem já jenom kvůli ní. Kdyby mě nechala na pokoji a nerozhodovala mi o životě, tak jsem mohla bejt třeba jiná.." zamyslím se.
„No a co ty holky?" usměje se.
„Jo tohle.. no, znáš to. Párty, vodka, jäger a už to jede." poškrábu se za krkem.
„Jo. To moc dobře znam." zasměje se. „Abych pravdu řek, dlouho jsem na žádný party nebyl."
„Tak někam vyrazíme, ne? Zdrhnem z tohodle tábora alespoň na jednu noc. Nikdo si toho nevšimne, protože se do rána vrátíme. A my zatim oživíme tu nejbližší párty."
„To zní fajn." usměje se tolik, že se objeví jeho ďolíčky ve tvářích. Je tak sladkej, když se takhle usmívá.
„Tak platí. V pátek se na nás můžeš těšit random párty!" zaradovala jsem se.
„Už se nemůžu dočkat." rozšíří svůj úsměv a to donutí se usmát i mě.Tududu, další díl je hír:D
Proč já jsem vždycky tak produktivní až večer? Pak to dopadá tak, že kapitoly zveřejňuju v deset večer. No ale tak s tim dokážete žít ne?:D
Lajkujte.komentujte,znáte to:))
Xx
YOU ARE READING
music camp (lrh ff)
RomanceElizabeth-Carolina je sedmnácti-letá dívka s dokonalým hlasem, která je svou matkou proti své vůli poslána na hudební tábor, kde se setkává s krásným, ale rozhodně né až tak dokonalým Lukem. Spolu s ním a s jeho kamarády stráví Elizabeth tři týdny v...