Můj "Pan Božský"

3.Kapitola

,,Ne, Abmer já nikoho nemám!"
,,Tak proč se mnou nechceš jít do klubu?"fňukla
,,Grrr,už jsem ti přece říkala,že mám moc práce!"naříkala jsem.
,,Tak dobře" poraženecky si povzdechla a položila hovor.

Je přesně pět hodin a já sedím před rozdělanou prací pro toho boha. Řeknu vám,vůbec,ale vůbec mě to nebaví,když si představím,že zítra s ním budu muset jít na večeři. Proč? Protože většina zakázek se řeší v těch předražených restauracích. Kdo vymyslel,takhle stupidní věc?! Ať už to byl kdokoli tak u mě si to za rámeček nedá! A zpět k tématu...
Vadí mi to z jednoho prostého důvodu! Začíná se mi líbit! Tím nemyslím líbit jako vzhledem,ale líbit,jako vážně líbit! Zmátla jsem vás? To je jedno... Vím jistě akorát jednu věc, a to,že mu nepodlehnu, jako určitě mnoho žen přede mnou. Určitě víte proč si myslím,že mnoho žen.

Jen musím vymyslet další skvělou provokaci...

Nejvíc mě štve, že mu budu ještě navrhovat dům. Ale já se nenechám.

No a protože jsem tady svým přemýšlením zabrala skoro hodinu a půl, tak si musím vyřídit "důležité" věci v koupelně. A pak hurá na kutě.

Crrrr! Crrrr!
,,Buď zticha..."
Crrrr!
,,Ticho říkám!"
Nebojte nejsem blázen. Jenom si tak nějak povídám s budíkem. Nic zvláštního...

Dnes si nachystám projekt pro Averyho a pak se nachystat. Neeee já nechci.

Kušuj,stejně se ti líbí.
Nelíbí!
Líbí!
Buď ticho!

Víte co? Možná se mi trochu líbí,ale to není důvod si s ním něco začít, to je totiž důvod ho trošku potrápit.
S tímhle mi pomůžou holky...

,,A v kolik tam jdete?"
,,V sedm"
,,Já myslím,že se mu určitě líbíš,stačí si na sebe vzít něco sexy, aby z tebe spadl na zadek,což nebude problém"
,,Nebude problém,vždyť ten může mít kteroukoliv. Takže na to bych moc nespoléhal Mel"
,,Máš pravdu,kteroukoliv až na tebe"
,,Když myslíš Am.
,,Tak já ti udělám vlasy, Amber tě namaluje a Mel ti vybere oblečení. Dobře?"
,,Jak myslíš šéfko" vyplázla jsem na Elis jazyk a ona mi dala výchovný pohlavek.

,,Než se do toho pustíme objednám pizzu, co říkáte?" zeptala jsem se jich se štěněčím pohledem.

,,Ale chraň tě ruka páně aby jsi to všechno snědla!" vyhrožovala El.
Já se hold netajím svou láskou k jídlu.
Posledně jsem snědla jednu a ještě jsem ukradla každé kousek. Díky bohu je moje postava stále štíhlá.

,,Hele Meli nepřeháněj to s tím výběrem. Nechci vypadat jako nějaká děvka"
,,Copak jsem ti někdy navlíkla něco děsnýho?!" urazila se.
,,Tak promiň no, já jen,že jseš to ty" nevině jsem se uculila a Am s El chytli záchvat smíchu.
Mel se nafoukla a já se rozesmála ještě víc než holky.

Ale musím uznat,že mě nachystaly dobře.

Pěšinku jsem měla jako vždy načesanou na bok a vlasy mi v drobných vlnách spadaly skoro do pasu. Oči jsem měla orámované tužkou a šedé stíny. Nechyběla řasenka a můj úžasný lehce růžový lesk,který chutná po vanilce. No spíš po vanilkové zmrzlině.

Mel mi nachystala stříbrné šaty do půli stehen s dlouhým rukávem. K tomu náramek a černé psaníčko. A nechyběl mi kufřík s notebookem.
Ale! Černé lodičky na SMRTÍCÍM podpatku! J

Ale slušelo mi to.

,,Moc děkuju holky,ale už budu muset jít" každé jsem dala pusu na tvář a šla si pro klíčky mého miláčka. Myslím auto! Nasedla jsem a vyrazila nejvyšší rychlostí směr restaurace pro snoby. A s těmi podpatky se řídilo sakra špatně. Naštěstí jsem talent od přírody a nic se mi nestalo. A vůbec se tady nevyychvaluju...

Tak jo. Uklidni se,o nic přece nejde. Jenom tam příjdeš,najíš se a ukážeš mu návrhy,takže vypadni z toho auta!

Aspoň vybral dobrý místo...

,,Zdravím" pousmála jsem se na něj a podala mu ruku.
,,Rád vás vidím slečno" úsměv mi opětoval a pozvedl mou ruku k ústům.
A je to tady zase.

Pokynul mi,abych si sedla a pomohl mi sednout si.
Jaký to gentleman.
,,Děkuji" Špitla jsem.
Sakra uklidni se a provokuj!
Je opravdu milý,když na vás řve vaše vlastní vědomí.
,,Co si dáte k pití?"přišel k nám mladý a milý číšník,který mi k nelibosti mého společníka věnoval příliš pozornosti.

,,Čistou jemně perlivou vodu" usmála jsem se na něj a počkala co si vybere on.
,,Totéž" pronesl s podrážděním v hlase.
No to mě podržte,on žárlí!
Je to docela roztomilý.
Ticho buď!
,,A k jídlu?" znovu se na mě se zájmem podíval.
,,Dám si přírodní kuřecí maso s oblohou k tomu americké brambory a tatarskou omáčku" z mě neznámého důvodu se na mě Avery nějak zvláštně podíval.
,,A vy pane?" zeptal se s už menším zájmem.
,,Já si dám vepřový steak,brambory a tatarskou omáčku" s pohledem už můžete jít se podíval na číšníka,který ještě než odešel na mě zamrkal a já jsem měla pocit,že pan Nicolas Avery zavrčel,ale kdo ví,třeba se mi to jen zdálo a mám halucinace.

,, Nečekal bych,že budete typ,ženy,která nemá problém se smaženými věci."
,,Mě by zase nenapadlo,že mě k vůli práci pozvete do asi druhé nejdražší restaurace v LA."
,,Nelíbí se vám tu?"
,,Nelíbí se mi ty zkoumavé pohledy. Jen se podívejte na něj" ukázala jsem na může,který mohl mít přes šedesát a zkoumavě si prohlížel moje křivky.
Dědek.
Slyšela jsem jak se můj společník zasmál a mě to,vůbec nevím proč,zahřálo u srdce.

,,Ale nepřišli jsme si sem poklábosit. Vzhůru do práce" zašklebila jsem se na něj a vytáhla notebook.
,,Tady je jen hrubý plánek s rozměry a tady" klikla jsem na další fotku ,,jsou i barvy. Je to jen tak na podívání. Nábytek si pojedete vybírat sám nebo kdyby jste potřeboval asistentku,tak se mnou. To je na vás"
,,Myslím,že asistentku budu potřebovat" svůdně se usmál a podepřel si hlavu zkoumající můj obličej.
Odkašlala jsem si a pokračovala,,Chcete poslat ty návrhy?"
,,Jistě,kdy máte volno?"
,,Podle toho o co jde"
,,Kvůli tomu nábytku"
,,No jelikož se to týká mé práce,tak od osmi do tří" zamyslela jsem se.
,,Dobře,tak zítra v jedenáct a potom oběd?" udělal štěněčí pohled.
,,Kdyby jste nebyl můj zákazník,tak se vám na ten oběd vykašlu" zasmál jsem se a on se mnou.

Po musím uznat skvělé večeři. Jsem se odebrala zpět k mému autu a opět dostala polibek na hřbet ruky.
Pane bože,tohle neskončí dobře.

Aaa už jsem překonala svůj rekord 1055 slov. Doufám,že se vám kapitola líbila,pište mi do komentářů. Případně přidejte vote.

Za chyby se omlouvám.

Mám vás moc ráda <3