Nesprávná volba [One Direction FF]

Nesprávná volba CZ/SK - 2. díl

II.

,,Becky a proč dnes nebudeš s námi mít oběd?" vyzvídá brácha..

,,Musím jít kamarádovi vrátit deštník a pak … no neřeš to jo?" řeknu Oliverovi, který momentálně leží na mé posteli a sleduje mě svýma modrýma očima, jak mám hlavu ve skříni a hledám si oblečení. Za půl hodiny bych měla vyjít.

 Stihnu to?

 ,,Co je lepší?" zeptám se bráchy a ukážu mu dvě trika. Klasické modré a zelené s nápisem WOW.

,,Modrá," pronese Oliver a já podle jeho rady odložím vybrané triko na postel vedle něj, kde už mám modré džíny. Ze skříně vyndám černou vestičku, která se používá k oblekům a odložím ho též na postel.

,,Olivere půjdeš teď za mamkou, ano?" řeknu mu.

,,Odnést." Usměju se a předkloním se k němu. Jeho ruce mě obejmou okolo krku a já ho pevně uchopím. Snesu ho do kuchyně, kde ho usadím na jeho židličku.

,,Máš tady Oliho. Já se jdu převléknout," sdělím mamce a rychlým krokem se odeberu zpět do svého pokoje, kde se převléknu. V koupelně se dám do úpravy mého účesu. Vlasy pročešu a spletu je do volného copu na jednu stranu. Na tváře nanesu trochu make-up a spokojená svým výsledkem odejdu do pokoje, kde si vezmu mobil a klíče. Pohlédnu na hodinky. Vychází mi to tak akorát! Seběhnu schody, rozloučím se s rodiči, Oliverem a odběhnu si obout černé boty značky Nike. Obléknu si černý kabát a do kapsy strčím mobil a i klíče. Popadnu 2 deštníky a vyjdu před dům. Svůj modrý deštník roztáhnu a vyjdu na déšť. Projdu naší malou zahrádkou na ulici a vydám se k restauraci. Cestou přemýšlím nad tím, jak tajemný Harold asi vypadá. Pohrávám si s jeho deštníkem a vracím zpět nechápavé pohledy lidí, kteří se na mě dívají jako na blbečka. Což mi připomíná včerejšek.

 Včera žádný deštník a dnes dva. Vážně…

Otřepu kapky z deštníku a přesně včas vkročím do útulné restaurace. Porozhlédnu se a pohlédnu do prvního rohu, kde sedí nějaká rodina. Popojdu si a nakouknu do druhého tentokrát tmavého rohu. Spatřím modročernou košili. Vydám se pomalým krokem ke stolu.

 Kdo to asi bude? Může to být Harold?

,,Ahoj," začnu nejistě a stoupnu si ke stolu. Pohlédnu na kluka, který ke mně zvedné své oči. Zatajím dech.

 To není možné! Krásné zelené oči, kudrnaté hnědé vlasy a úžasný úsměv!

 Harry. Harry Styles.

,,Becky! Koukám, že si se dnes polepšila. Zrovna dva deštníky!" pronese Harry a postaví se. ,,Harry Styles." Polknu a stisknu nabízenou ruku. Tohle jsem vážně nečekala.

,,Becky Smile."

,,Těší mě," usměje se Harry a na přivítanou a na poznání mě políbí na tvář. ,,Posaď se." Učiním jeho větu a začnu si rozepínat kabát.

 Hlavně klid.

,,Moc ti děkuju za včerejšek," začnu pořád omámená jeho dokonalou vůní. ,,Asi si mě zachránil od nemoci." Přes stůl mu podám jeho deštník, který s úsměvem přijme a položí si ho vedle sebe.

,,Tak to jsem rád," usměje se a podá mi jídelní lístek. ,,Něco si vyber. Je to na mě." S opětovaným úsměvem začnu pročítat jídelní lístek. Písmenka mi skákají sem tam, jak jsem rozrušená. Pomalu zavřu lístek.

,,Tak co to bude?" objeví se u našeho stolu číšník.

,,Já si dám pizzu. Šunkovou a k tomu kolu," začne Harry a pohlédne na mě. ,, Co ty?"