Nesprávná volba [One Direction FF]

Nesprávná volba CZ/SK - 13. díl

 „Sice všichni víme, že je to vůl, ale promluv si s ním," radí mi Niall, který se nám usadil na pohovku a ujídá ze stolku jídlo, které jsem připravila. U toho si ještě spolu s Louisem hraje s Oliverem.
 „Ne," zamítám to. Je to přesně 6 dní co jsem se s Harrym rozešla a pořád to nemůžu vydýchat. Brečela jsem i nad našimi pouhopouhými fotkami! Ale co mě překvapilo, byli samotní Directioners, kteří Harryho kontaktují s tím, že ať se stalo cokoliv, ať se vzpamatuje a udobří si mě. Sice mě tahle intenzivní podpora, kterou jsem z jejich strany doopravdy nečekala, ohromně potěšila a dodala nějakou tu naději, ale přeci jen ani to mé rozhodnutí nemění.
 „Proč?" zeptá se Louis, který se natáhne pro sušenku na stolku.
 „Prostě proto..." odbudu jeho otázku.
 „Becky, nechci do toho nějak moc kecat, ale... mezi ním a Alex se nic nestalo. Už jí nemá rád jako předtím, oznámí mi Niall. „Ty dny po vašem rozchodu se změnil."
 „Hodně změnil," podpoří Nialla Louis. „Koncerty si teď neužil jako předtím a po nich si sedl, mlčel a civěl do mobilu, kde si četl debaty o vašem rozchodu a čekal jestli se mu neozveš."
 „A co vyčetl?" zeptám se.
 „Za ten týden toho moc nenamluvil," pronese Lou. „Měli byste se k sobě vrátit." Povzdechnu si.
 „Louisi...Vžij se do mé situace. Co kdyby nějaký pěkný muž napsal Eleanor, že noc co spolu zažili byla krásná a nezapomenutelná. A ty máš šok z dvou věcí. Cizí chlápek byl s tvou Eleanor a ona ti lhala...Co si asi domyslíš, že dělali? Hlavně pak když se objeví fotky, jak spolu seděli v baru, objímali se a ty uvidíš, že on Eleanor visel na krku, ne který ho líbal?" Na chvíli je ticho.
 „Nesl bych to těžce," vysouká ze sebe.
 „Tak vidíš."
 „Blbé je, že ani on nám nechce říct, co v tu noc bylo," ozve se Niall. „Řekl, že první to chce říct tobě..." No tak to si kluci ještě počkají! Já se s Harrym jen tak potkat nehodlám! Nechci brečet. Ne kvůli němu. Zase.
 „Nialle, jak to tak vidím, tak to možná necháme na nich," ozve se Louis a povzbudivě na mě pohlédne. „Becky má své důvody, které chápu. Musí to být hodně těžké."
 „Je," kývnu na souhlas a lehnu si do křesla. „Ani nevíte jak..."
 „Ale teď konec této debaty na tohle téma. My jsme tě přišli bavit, že Tommo?"
 „Jistě! Tebe i Olivera. Kámo, odplácni to," usměje se Louis, vyskočí na nohy a nastaví Oliverovi otevřenou dlaň, do které ho Oliver plácne. Louis ho poté popadne do náruče a začne s ním dělat letadélko.
 „Chceš taky?" zeptá se mě Niall.
 „Ty by si mě ani neunesl," usměju se
 „O co?"
 „Radši o nic," říkám rychle.
 ,,Máš štěstí...Zatím si něco vymysli, splním ti vše, co bude v mých schopnostech. Já si zatím přečtu SMS co mi přišla ." Niall šáhne do kapsy a přečte si obsah SMS. ,,Víte, co je nového?" zeptá se Niall a pohlédne na mě a Louise.
 „Nevím!" ječí Lou, který Olivera nosí po celé místnosti.
 „Harry má zase nové tetování, píše mi to Liam." Jen si povzdechnu při vzpomínce, jak mi slíbil, že od tetování odpustí.
 „A víš jaké?" zajímá se Louis dál a přiskočí k sedačce, na kterou odloží Olivera. Nakoukne na display Nialla. „Deštník?" zvedne obočí. „A kapky?" Překvapeně se na ně podívám.
 „Ukaž mi to. Okamžitě," řeknu mu a do ruky dostanu ihned Niallův mobil. Vážně. Na pravém boku nahoře má tetováno co chtěl, abychom si udělali oba. Sakra!
 „Ty o tom něco víš?" všimne si mého výrazu Louis.
 „Tak trochu." Opět se na deštník s kapkami podívám. Proč si to nechal udělat? Proč? Celou tu dobu jsem se nesnažila pídit, co on a Alex, kluci mi jen říkali, jaký ten týden byl. Podle nich zamlklý, smutný, Harry měl věčně začervenalé oči a usmíval se jen zřídka. Člověk by řekl, že mě miluje, jenže...Proč by zase bylo s Alex? Pohled od tetování odvrátím a mobil Niallovi se slovy díků vrátím.
 „Teď se taky netváříš moc vesele," poznamená Niall. „ Jakoby veškerá radost co ti zbyla, z tebe vyprchala."
 „Vyprchala, takže se nemůžu ani tvářit vesele," povím mu zamyšleně.
 „To ani nejsi trochu veselá z toho, že tu jsme?" vykulí oči Louis. Pousměji se a postavím se mezi ně.
 „Z toho mám obrovskou radost," řeknu jim a oba naráz obejmu. „Moc velkou." Po tváři se mi začne koulet slza. Proč jsem jen nezůstala zakoukaná do Nialla?
 „Becky, nebreč. Vše bude dobré," utěšuje mě Lou, které mu se pak stočím do náruče.
 „Uvidíš," dodá Niall a pohladí mě po hlavě.
 „Louisi, proč Becky pláče?" zatahá brácha Loua za triko.
 „Něco jí bolí, víš?"
 „Mám to jít říct mamce?" strachuje se o mne.
 „Kdepak Olivere. Ona už to určitě ví. Jdi se koukat na pohádky. Nialle, pusť mu je tam," řekne Lou a pak se na mě podívá.
 „Je mi teď strašně trapně," přiznám se. „Brečím tu jak malá holka." Lou se na mě usměje.
 „Prosím tě," řekne a zadívá se mi do očí. „Nejsi žádná malé holka, jen vidím, že ho máš pořád ráda, viď?"
 „Mám a moc," kývnu.
 „A co to tetování? Co ti o něm řekl?"
 „Padl návrh, že si ho necháme udělat oba. Na symbol našeho osudového setkání," zašeptám. „Úplně jsem s tím nesouhlasila, ale naznačila jsem, že s tím asi souhlasit budu." Lou si povzdechne.
 „Becky, teď co řeknu, ber vážně. Prosím," řekne mi a pokyne mi, ať se spolu usadíme na sedačku. „Nevím co se dělo mezi ním a Alex, ale tebe miluje...Tohle pro žádnou holku neudělal a že jich měl." Nad Louisovým dodatkem se usměju.
 „Děkuji ti, ale stejně pochybuji," pousměji se.
 „Ne, zvládneš to."
 „Tím si nejsem jistá," pronesu své pochyby.
 „Zvládneš to," zopakuje. ,,Protože já si tím jistým jsem. Ať je ten výsledek jakýkoliv. On tě určitě chce zpět. Teď bude záležet na tom, jak moc to dá najevo a jestli mu ty odpustíš."
 „Takže je vše na mě?" zeptám se, jestli jeho slova chápu správně.
 „Prakticky ano, ale-" Louise přeruší zvonek.
 „Jdu otevřít," vyskočí na nohy Oliver a vyběhne ke dveřím. Rozběhnu se za ním.
 „Ani nápad. Ty jdi maximálně tak za naší návštěvou do obýváku," chytnu ho a nasměruji ho zpět ke klukům. Sama se pak vydám ke dveřím. Určitě to bude Erica. Pro jistotu, kdyby za dveřmi stál někdo jiný, si otřu oči a vlasy stáhnu do ohonu. Otevřu dveře a za nimi spatřím člověka s velkou kyticí růží.
 „Dobrý večer," pronese člověk schovaný za kyticí.
 „Dobrý večer."
 „Je doma Becky Smile?"
 „Stojí před vámi," řeknu člověku a čekám, co z něj vypadne dál.
 „Mám vám to předat," řekne mi člověk, do ruky mi strčí kytici a sklopí hlavu. To je vůně!
 „Od koho?" zeptám se. Člověk ke mně zvedne svůj pohled.
 „Ode mě," pronese.
 „Harry...Co ty tu děláš?" polknu. Na tohle tedy nejsem připravená. Nejsem připravená tu s ní stát sama.
 „Počkej," zadrží mě, když si všimne mého vyděšeného výrazu. „Chci ti jen něco říct. Něco důležitého. "
 „Harry, my dva si stejně tak i tak asi nemáme co říct. V tuhle chvíli ještě ne," řeknu mu a zavřu na chvíli oči. Potřebuji zadržet slzy. Prostě potřebuji.
 „Jen mě vyslechni. Pak bude na tobě, co uděláš." Zadívám se na něj. Ten pohled moc dobře znám. Vím, že je to pro něj důležité. Je ale i pro mě?
 „Spusť," svolím. „Ale pojď dál. Kdoví co venku číhá. K tomu prší, ještě kvůli mně budeš nemocný a managment mi udělí pokutu za to, že jsem ohrozila tvé zdraví." Harry se pousměje, přijme nabídku a vstoupí do domu. Zavřu za ním dveře a schovám se za kytku tak, aby mi šly vidět jen oči.
 „Není to tak, jak jsi četla na twitteru. Nelhal jsem ti," řekne.
 „Ale co ty fotky s Alex v baru a když jste z něj pak odcházeli?" vhodím do našeho rozhovoru otázku, na kterou chci znát opověď.
 „Byla opilá a nakonec se vetřela i do mého bytu a tam-"
 „Nechci to slyšet," zastavím ho.
 „Ne počkej, svolil jsem, že u mě může počkat, než pro ní přijede taxík, který jí odveze domů, ale jen co jsem si sedl vedle ní, tak mě políbila. Vzpomněl na tebe a vše začalo padat. Zdálo se mi, že to seš ty. Prostě jsem si tě představil místo ní," řekne mi.
 Do očí se mi derou slzy. Je to přeci jen pravda.
 ,,Když mi začala lézt pod košili, zastavil jsem a odstrčil ji. Zamknul jsem se u sebe v pokoji a přemýšlel, jak jsem to mohl dopustit, když miluju jen a jen tebe. Nakonec jsem jí odvedl do taxíku, ale to už Alex napsala tamto na twitter a sama víš, jak to dopadlo. Došlo mi, že jsem se na tebe moc upnul. Upnul jsem se na tebe tak, že jsem si zafixoval a zvykl na to, že s tebou trávím veškerý svůj volný čas. A to i ten nevolný. Prostě jsem udělal šílenou chybu a já ...Kromě toho, že jsme se fakt chvilku líbali, se nic nestalo. Přísahám."
 „Na co přísaháš?" vysoukám se sebe.
 „Na to nejcennější co mi teď chybí. Na tebe a mě." Polknu. „Moc se omlouvám, tenhle můj úlet je neomluvitelná věc, vím to."
 „To máš pravdu, hlavně, když jsme se viděli ten samý den."
 „Já jsem taky pil, to přiznávám, ale Becky... Chybíš mi. Moc." A najednou... přesně vím, co teď potřebuji. Jaké rozhodnutí musím udělat. Potřebuji přemýšlet. Sama.
 „Odejdi, prosím,"vyzvu ho.
 ,,Dobře," přijme to klidně, sklopí oči a vyjde opět před dům. Slzy se mi spustí okamžitě. Dojdu s růžemi do kuchyně, kde vezmu vázu napustím vodu a růže do ní dám. Znovu si k nim přičichnu a vzpomenu si na moment, co se stal před chvílí.
 Přišel k nám Harry s růžemi. Řekl mi, co se tu noc stalo.Mám mu věřit? 
 „Becky?" objeví se v kuchyni Niall, který ke mně přijde. „Copak je?"
 ,,Já už ani nevím co," řeknu mu a utřu si slzy. ,,Byl tu Harry omluvil se a řekl mi, jak to tu noc bylo...Nevím jestli mu mám věřit...Nevím co dál."
 „Harry nikdy nelže lidem, které má rád...Které miluje. Ty mezi ně patříš..."
 Vydechnu. Musím jít na čerstvý vzduch okamžitě.
 „Díky za to," řeknu jen a vydám se k věšáku, kde si vezmu kabát a obuji si boty.
 „Kam jdeš?" přižene se Lou i s Oliverem.
 „Chtěla jsem jít ven, ale zapomněla jsem...Oliver a k tomu vy tu-"
 „My ti ho tu pohlídáme," přihlásí se Niall. „Jdi se klidně projít."
 „Díky. Taťka je v pracovně..."
 „Pokud se nevrátíš do té doby, než se pro nás přijede Paul, tak ho tam předáme," pokývá hlavou Niall.
 „Ale vždyť tam strašně leje!" vrátí se Louis k tématu.
 „To nevadí. Je to osvěžující," pronesu a pokusím se o úsměv. Hodím do kapsy mobil, klíče a vydám se ven. „A taky nejsem z cukru. Díky kluci."
 ,,Nemáš zač," usměje se Louis. ,,A Becky...Slib mi, že půjdeš do Hyde parku. Není odtud daleko a tam tě hlavně nic při tvém potulování nezajede."
 „Slibuju," řeknu mu, rozloučím se a vydám se na cestu. Jsem tam do pár minut. V parku se doslova plížím a přemýšlím jen o mě a Harrym.
 Mám mu dát druhou šanci? Prakticky se s Alex jen líbal. Líbal s jinou.  Ale měla bych mu věřit. Je - BYL - to můj přítel. A přítelovi bych měla věřit. Prostě měla. A k tomu věří on mě. Růže, jeho pocity, kluci, tetování...
 Celá promáčená se bloudím parkem a potkávám pouze zamilované dvojice přitisknuté k sobě pod deštníkem, které rychle spěchají do svých domovů. Ach.

Shut the door,

turn the light off,I wanna be with you,I wanna feel your love,I wanna lay beside you,I cannot hide this.Even though I try

Heart beats harder,

time escapes me,Trembling hands touch skin,It makes this hard, girlAnd the tears stream down my face.

 Známý hlas nemůžu přeslechnout. Otočím se a spatřím ho. Spatřím ho, jak ke mně jde. Je tak 20 metrů ode mě, vyřvává na celý park a pomalým krokem se ke mně blíží.

If we could only have this life for one more day,

If we could only turn back time.
You know I'll be your life, your voice, your reason to beMy love, my heart is breathing for this moment In time I'll find the words to sayBefore you leave me today

 Neudržím se. Miluju ho a chci, aby to věděl. Rozhodnu se mu dát druhou šanci, ve kterém věřím jemu.
 Rozběhnu se deštěm přímo k němu. Harry uchopí můj obličej do svých rukou a já ho slabě obejmu. Poté se naše rty po tak dlouhé době spojí. Dlouhým vášnivým polibkem, který trvá ty nejkrásnější sekundy v našem vzájemném vztahu od počátku, po kterém ho obejmu.
 „Omlouvám se. Moc se omluvám. Nechal jsem se unést," říká mi.
 „Pššš," tišším ho. „Odpouštím ti, ale už nikdy...opakuju NIKDY, mi to nedělej."
 „A ty se se mnou nikdy nerozcházej, ano?" sdělí mi Harry a podívá se mi do očí. „Miluju tě Becky."
 „Taky tě miluju, Harry," řeknu mu podobnou větu a znovu se nedočkavě políbíme. Pak ho obejmu a držím se ho pár minut. Užívám si jeho tepla, jeho přítomnosti, jeho osobnosti, která ke mně našla zase cestu.
 „Měli bychom jít někam do tepla, jinak doopravdy budeme nemocný," sdělí mi opět můj přítel a zadívá se na mně. Já jsem se opět nedokázala udržet. „Ty brečíš?"
 „Ano," pronesu a usměji se. „Štěstím,že naše cesta se zase spojila v jednou."