Nesprávná volba [One Direction FF]

Nesprávná volba CZ/SK -1. díl

I.

,,No jasně!" směju se na celé kolo. ,, Jestli si vážně myslíš, že z Liama na koncertě něco serveš tak jsem čínskej papež"

 ,,V tom případě…otče, " ukloní se před mnou má nejlepší kamarádka Erica. Začnu se smát nanovo.

 ,,Radši jdu…papež si taky musí odpočinout, " pronesu se smíchem a vydám se ke dveřím, kde si z věšáku vezmu svůj černý kabát.

 ,,Tak mi napište až dorazíte domů otče."

,,Jistě," usměju se a začnu si zapínat knoflíčky. ,,Tak se měj a nezboř dům než přijdou vaši. "

 ,,Mohla si ho zbořit se mnou, kdyby si nespěchala," vyčte mi Erica.

 ,,Brácha se nepohlídá sám. Ber na vědomí, že mu je 5. "

 ,,Vždyť já vím…" zamumlá Erica a otevře mi dveře. ,,Dobře dojdi Becky."

 ,,Nic jiného nemám v plánu, " usměju se. ,, Chudáci Číňani by pak neměli papeže. " Erica se pobaveně zašklebí a já vyjdu před dveře jejich domu. ,,Měj se, " řeknu nakonec, zamávám a seběhnu schůdky.

 Zase prší.

 Povytáhnu si kabát a vydám se volným krokem po ulici Londýna k nám domů. Snažím se vyhýbat obřím kalužím a sprchám od okolo projíždějících aut. Sklopím oči a dívám se na zem. Už teď vypadám jak totální blbeček, který si ve slejváku chodí jen tak bez deštníku. Přejdu rychle přes přechod a vzhlédnu k billboardu, kde se na mě zubí One direction.

 Povzdechnu si.

  Moje oblíbená kapela bude za týden tady koncertovat a já tam nebudu. Proč je ten můj zatracený bratr tak malý? Jediné štěstí je Erica, která mi přinese alespoň podepsané obrázky kluků, co jsem sama nakreslila a hromadu fotek.  

 Otočím se a pokračuji v chůzi.

 ,,Co děláš? Nevidíš na cestu?" vyruší mě hlas kluka do kterého jsem narazila. Vzhlédnu k němu. Na první pohled ho beru jako chytrého kluka, kterému došlo, že v Londýně se hodí deštník. Na hlavě má naraženou čepici, na očích černé brýle a límec černého kabátu má vystrčený až k nosu.

 ,,Promiň no," zamumlám. ,,Přes ten slejvák tak nevidím."

 ,,Možná by taky pomohlo kdyby si se nedívala do země," odsekne mi kluk.

 ,,Chtěla bych vidět tebe bez brýlí a deštníku! Jak by si ty šel!" pronesu. Vím, že mi teď může okamžitě odseknout, že jsem si to taky mohla vzít ale co…

  Překvapí mě když pokrčí rameny.

 ,,Asi jako ty," přizná.

 ,,Tak se ukliď na stranu, abych mohla projít a nemusela tě obcházet."

 ,,A co takhle kdybych ti půjčil deštník?" nabídne mi.

 ,,Proč? Vždyť mě neznáš a k tomu by si byl mokrý ty. Měž už nějakých pár kapek neuškodí."

 ,,To přežiju. Domů to mám už je kousek," sdělí mi a předá mi černobílý deštník, který přijmu. ,,Třeba díky mé záchraně nebudeš nemocná." Usměju se. 

 ,,Díky…Jak ti ho vrátím?" Kluk přijde ke mně pod deštník a vytáhne svůj mobil.

 ,,Řekni mi tvé číslo a domluvíme se na předávce," řekne mi a já mu nadiktuju číslo. Kluk poté uklidí mobil zpět do kapsy a stoupne si na déšť.