Zrození vlka

2. - Elen

Oheň se zvětšoval a brzy zapálil i nedaleký les.Měsíc se tu noc zbarvil do krvavě červena. Když poslední strom padl do rozžhavených uhlíků z plamenů se něco vynořilo. Něco velkého. Byla to Shira vlčice černější než noc. Její oči odrážely světlo ohně. Našlapovala lehce jako by létala, Její uši naslouchali praskání dřeva. Ona sama nehořela. Zrodila se z uhlíků a zmařeného lidského života. Byla druhým vlkem těchto pustin ale na jak dlouho? To nikdo nevěděl. Vyběhla z lesa. Na louce spatřila zajíce jak si hopká ve sněhu. Rozeběhla se za ním. Po chvilce kličkování svou kořist konečně držela v tlamě. Když si pochutnávala na jeho mase ucítila na zádech něčí dech. Prudce se otočila a spatřila velkého bílého vlka s modrýma očima. ,,kdo jsi?" zavrčela ,,Averax" odbyl jí sněhový vlk ,,jsem Shira" oznámila a hodila mu zbytek zajíce. Averax ho tlapou odstrčil ,,jedl jsem". Shira hbitě dojedla poslední zbytky a chtěla odběhnout. ,,kam jdeš" zavrčel za ní Averax ,,jdu domů" ,,To je moje loviště" zavrčel ,,a kam mám jít" ,,pojď se mnou". Společně došli až k nějaké jeskyni ,,tu si zůstaň". Shira zalezla do leskyně a vchodem pozorovala Averaxe jak vyje na nedaleké skále a pak mizí v horském sedle.

Noční krajina byla tichá, vše živé spalo, včetně Averaxe a Shiry. Jen sněžilo. Když se rozednívalo, a na obloze se objevily první paprsky slunce, okolí se opět probralo. Když se vzbudil sněhobílý vlk, ihned vstal, a vyšel ze svého doupěte. Šel opět k jeho oblíbenému místu, kde měl výhled na horský průsmyk. Když se po chvíli vracel nazpátek, uslyšel zvláštní zvuky. Něco jako bručení. Než se stačil vzpamatovat, ucítil za svými zády chladný dech. Otočil se, a za ním stálo velikánské zvíře. Mělo hustý kožich a velké tlapy s ostrými drápy. Averax neměl tušení, co je ta bytost zač. To zvíře ihned začalo na vlka vrhat vražedný pohled. Pak vycenilo tesáky, a chtělo se vlka zbavit. Averax ale hbytě uskočil, a letmo vetřelce drápl přes bok. Zvíře se rozzuřilo a odhodilo sněhobílého vlka stranou. Ten si toho však nevšímal, a vyskočil té věci na hřbet, a kousnul ho do krku. Jenže najednou vlka skolil na zem a přidržoval tlapama. Averax nevěděl, co má dělat. Dlouze a nahlas zavyl.

Shira ještě spala ve svém pelechu. Z jejího spánku ji vyrušilo Averaxovo vytí. Najednou si vzpoměla, že ho měla navštívit, a tak neváhala, a co nejrychleji se vydala směrem, odkud vytí vycházelo. Zanedlouho už byla na místě. Opět neváhala, a pustila se do zvířete. Zuřivě škrábala a kousala, a když nachvíli ztratilo rovnováhu, vlk se osvobodil ze sevření. Přidal se k vlčici. Zvíře bylo už tak vyčerpané, že padlo na zem, a sotva popadalo dech. Vlčice ustoupila, a nechala už bezvládné tělo ležet ve sněhu. Starostně se podívala na vlka, jestli není moc zraněný.

,, Děkuji ti za záchranu." zavrčel Averax.

,, Není za co, nebýt toho znamení..." zakňučela Shira.

,, Jaké znamení?" nechápal sněhobílý vlk.

,, Znamení, že tě mám navštívit." odpověděla Shira.

V tu chvíli vlk nastražil uši. Vycítil, že někdo přichází.

Tak tohle by bylo vše. S Elen se pokusíme vydávat kapitoly častěji ale znáte to škola fuj. Takže přežijte poslední dny za týden mám jaráky takže konečně prázdniny jupí.

Ale teď se loučím a ano stále nevím jak se to ztučňuje, pokud se vám část líbila votujte komentujte dle libosti a když se vám to nelíbí napište konkrétně co a my se to pokusíme opravit

Tak čau Pepča a Elen