Zamilované básničky

Rozhovor

Dívka: Co je to láska co můžeš mi o ní říct?

Chlapec: Já lásku už tolikrát chtěl jsem vysvětlit, však slovy vysvětlit to nejde, nevím pro lásku se musí žít i když možná jednou přejde.

Dívka: Ach, ale jak poznám, že je to zrovna pravá láska, že to není jen nějaká sázka?

Chlapec: To ovšem poznáš velmi snadno, zahrávat si se svým srdcem to ti není radno.
Je to pocit, který cítíš v hloubce těla, je to energie bez, které bys žít nechtěla.
Je to ten strach každodenní, hluboká propast i bez ní láska není.
To velmi hluboký pocit jest, však ta bolest to nelehký je test.

Dívka: Jé tohle krásně řečeno bylo, však očekáváním se mé srdce naplnilo.
Však kluci nejsou romantici co mohou o lásce říci?

Chlapec: To by ses divila velice ty romantičko nepřeberná.
Pro každého muže výzvou je pořádná žena. Tu pak na rukách nosit chtějí, a spokojeností v jejích očích tou se hřejí.

Dívka: Však ty už jsi někdy lásku zažil, potkal dívku, které by ses nenabažil?

Chlapec: Ano já jsem to štěstí měl, jednu dívku měl jsem rád i nejraděj. Ona však jednou řekla sbohem jen, srdce z hrudě vyrval mi pocit ten.

Dívka: O soucítím s tebou nejednala s tebou s něhou.
A lepší možná, že nechala tě jít, třeba jen necítila ten opravdový lásky cit. Já netuším jak toho pravého poznám jen, přemýšlím nad tím, každý den.

Chlapec: To se jen tak prostě stane jako blesk z nebe rychle tě zasáhne.Potom nevíš jak můžeš spát seš jím prostě posedlá.
Je to magie s kterou pranic neuděláš, je to osoba, kterou hledáš. Však ty jsi ještě zamilovaná nebyla, ještě jsi rozum nepozbyla?

Dívka: Ne má láska jen v románech jest, ještě neměla jsem s ní tu čest.
Však v románech je tolik překrásná, čeká mě i v životě taková chvíle převzácná?

Chlapec:Však nežijeme v románech příběhy se nestávají. Musíš být realistka my nežijeme v ráji.
Však počkej až na tebe zaútočí na živo je lepší než v tvé mysli.

Dívka: Ale jak poznám zda opravdu miluji, zda nejsem jen okouzlená, kluci se mi prostě líbí jsem obyčejná žena.

Chlapec: To prostě poznáš nevím jak, musíš poznat lásky znak. Pokud ti, ale nechybí a necítíš to bušení, to zajisté láska není to je jenom divné pobláznění.
Myslíš si, že ho můžeš milovat, ale on je pouze kamarád. Je rozdíl v obyčejném zalíbení, láska je silnější to se cení.

Dívka: Děkuji ti už tomu rozumím, ale láska je složitý cit co pochopit neumím.
Zachraň mě před ní chodit v ní neumím.

Chlapec: Jak jen zachránit tě mohu na to jsem malý  pán, každý musí prožít si to sám.

Dívka(se slzami v očích): Ale já nemohu se zachránit to můžeš jen ty řeknu ti to lehce, vždyť já tebe miluji.
Bojím se, ale protože láska bolí, a skončit může tak rychle jak začít.

Chlapec(obejme ji): Neboj se moje vílo nádherná už dlouho se lásce bráníš. Víš, věrně při tobě zůstanu i když se tolik bojíš.

Dívka: Promiň přece jen je láska zlá. Budu tě navždy milovat, ale nemůžu zůstat tvá.