Zachráněný /Pozastaveno/

1.kapitola

Nikko

Jsem v lese. Ležím tam schoulený ve sněhu a mrznu. Slzy mě navíc studí na obličeji.

Mám na sobě jen lehké triko a tepláky. Bolí mě mé modřiny, škrábance a pohmožděná ruka a noha.

Zapomněl jsem říct, že jsem neko. Jsem na tom tak jak jsem díky lidem, kteří nás berou jako věci.

Prý se jim musíme pořizovat. Já nesouhlasil a tak mě potrestali.vKvůli tomu ty
modřiny a některé škrábance.

Abych jim utekl, musel jsem skočit ze srázu. Kvůli tomu zase ruka a noha.

Jen tu bezvládně ležím a čekám na smrt. Sem do téhle části lesa nikdo nechodí.

Už se mi klížily oči, ale najednou jsem uslyšel mačkání sněhu. Asi si pro mně jde zvěř. Zavřel jsem oči a čekal, až se do mě pustí.

Michael

Dnes jsem zase koukal jen z okna. Nebylo co dělat. Byla sice noc, ale já spánek každý den nepotřebuji, upíři nespí často.

Nakonec mě to ale přestalo bavit, tak jsem se šel se projít ven. To, že byla noc a zima mi vůbec nevadilo.

Procházka mi pomohla trochu provětrat hlavu. Pak jsem ale ucítil pach krve.

Nejdivnější bylo to, že to byla z části lidská a z části zvířecí. Jak může být taková krev?

Vydal jsem se podle toho pachu. Narazil jsem na stopy. Vypadá to na člověka.

Ale jak může vonět i po zvířecí?Odpověď se mi dostavila sama, když jsem ve sněhu spatřil neko.To vše vysvětluje.

Rozešel jsem se tedy hned k němu. Když jsem byl od něj asi metr, otevřel dokonce oči. Hned se naježil a zasyčel, což se hned změnilo na bolestné zaknučení.

Uchechtl jsem se a sundal si svou lehkou černou mikinu, takže jsem byl jen v triku. Ikdyž byla lehká tak aspoň hřála. Trochu jsem ho nadzvedl a zabalil.

Sice syčel, ale toho jsem si nevšímal. Vzal jsem ho do náruče a nesl si ho domů. Když už jsem byl před mojí chatou, začal i plakat.

Ani se mu vlastně nedivím. Podle toho, co jsem slyšel že dělají nekům se nejspíš bojí, že mu ublížím.

Ale musel jsem ho ošetřit, a tak jsem i s ním v náruči otevřel dveře a hned zavřel. Pro jistotu jsem i zamkl.