Zachráněný /Pozastaveno/

8.kapitola

O 1 den později

Nikko

Dnes jedeme do města.Jsem hlavně hodně nervózní,protože se bojím,že někde uvidím svého,teď už nejspíš bývalého pána.Michael si už zabalil pár věcí co tu měl a přinesl je ke dveřím.

Venku hned za chatou bylo zaparkované auto pod menší stříškou, aby na něj nesněžilo.

Bylo celkem luxusní,ale značku jsem nevěděl,protože se v autech moc nevyznám.

Posadil jsem se radši na zadní sedačky,abych nemusel být viděn když pojedeme do města.Nesnášel jsem,když se na mě upíralo hodně párů očí.

"Za jak dlouho tam budeme?" Zeptal jsem se po pěti minutách cesty lesem."Asi tak za půl hodiny."Odpověděl klidně a podíval se na mě do zpětného zrcátka.

Michael

Cesta probíhala v klidu,Nikko byl potichu a já se plně mohl věnovat řízení.

Do města jsem po půlhodině opravdu dostali,a mě zbývalo jen najít můj byt. Bylo to už lehké,protože byl v ulici ve které jsme se právě nacházeli.

Zaparkoval jsem kousek dál,parkoviště vedle bylo totiž plné.Zamkl jsem auto asi 10 metrů od vchodu a i s Nikkem šel hned tam.

Lidé se na nás zvláštně dívali a hlavně si prohlíželi vystrašeného kočičího hybrida,který se ke mě tiskl jak jen to šlo.

U mě doma se mu zase vrátila hravá nálda,a taky se tohle místo Nikkovi líbilo.Poskakoval z rohu do rohu a přitom se smál.

Napadlo mě jít s ním do blízké kavárny,aby se trochu uklidnil a hned jak jsem dobalil vyrazili jsme.

Tuto kavárnu jsem měl rád,protože tu byla klidná atmosféra a málo lidí.Zvonek zacinkal a my vešli dovnitř.

Nikko hned zamířil pomalu k jednomu stolu v zákoutí,a tam se opatrně posadil,jakoby se bál,že ho kousne.

Objednal jsem si kávu a jemu muffin,který hned spořádal."Děkuju."Zamumlal a naježil se,když se podíval ke dveřím.

Nikko

Poděkoval jsem za muffin a ze zvědavosti se podíval na nové příchozí ve dveřích.

Dech se mi zatajil a já vystrašeně sledoval své bývalé majitele,kteří se rozhlíželi všude kolem,až jim zrak padl na mě...