V těle nepřítele ✓

Sbohem minulosti, pozdrav přítomnosti!

Harry a Severus měli jasný plán. Po snídani svým přátelům oznámili, že se chystají na procházku a odešli z Bradavického hradu nedaleko Vrby mlátičky. Tam se také přesně načas setkali. Tedy... Severus stál na místě již o pět minut dříve a s každou přibývající minutou byl čím dál více naštvaný. Severus Snape si potrpěl na dochvilnost.
Harry se nakonec přihnal na určené místo místo, Severus si ale nemohl odpustit jízlivou poznámku, že jde o deset minut později.

„Omlouvám se," řekl Harry udýchaně. „Nestíhám."

„To je evidentní. Pojďte blíž ke mně, přemístíme se do současnosti."

Po této větě Severus začal otáčet Obracečem času. Nebyl to obyčejný obraceč a Harrymu tato hračička připadala skutečně úžasná.
Po chvilce otáčení se přemístili do současnosti. Harry to poznal, jelikož přestože stáli na tom samém místě, byl už skoro večer. Harry se podivil, protože měl kupodivu stále svou podobu a Severus vypadal stále jako jedenáctiletý zmijozelský chlapec.

„Něco je špatně?" nechápal Harry.

„Ne, za hodinu budeme mít zase podobu, kterou jsme měli předtím. Naštěstí už ne nadlouho. Jakmile namíchám protilektvar, bude vše v pořádku."

„Fajn."

„Jednoslovné odpovědi si nechce pro své přátele, Pottere."

„Víte, že z vás jde docela strach, i když vypadáte na jedenáct?"

„To mi ještě nikdy nikdo neřekl," ušklíbl se Snape.

Po této větě zapanovalo ticho, ale nikoliv nepřátelské. Harry a Severus se vydali do hradu. Přivítalo je cinkání příborů ve Velké síni. Patrně byl čas večeře. Harry nakoukl do Velké síně, ale Brumbála tam nikde neviděl.

„Pojďte," zasyčel na něj Snape.

„Vždyť se nic neděje."

„Ale ano, děje, mě v této podobě nikdo nezná a nesmíme být přeci nápadní!"

„Vždyť už jdu!" řekl Harry a vydal se za naštvaným Severusem, který si to vykračoval rychlým krokem k pracovně Brumbála.

Kolem ale procházela právě Minerva a všimla si Severuse.

„Nechoďte tak rychle po chodbách, mladý muži," napomenula ho a vtom si všimla jeho vzhledu.

„To je ale zvláštní," řekla si Minerva spíš pro sebe, zakroutila hlavou a šla dál.

Harry se Severusem si jednohlasně oddechli.

Konečně došli k Brumbálově pracovně. Severus zaklepal a vešel dovnitř. Harry po chvilce váhání vstoupil také.
Ředitel Brumbál seděl ve svém křesle a zadumaně listoval jakousi knihou. Jakmile si ale všiml příchozích, knihu rázně zaklapl, odložil ji stranou a mile se na Severuse a Harryho usmál.

„Harry, Severusi, posaďte se tu u mě," řekl a máchl rukou směrem k pohovce.

„Pořídili jste?"

„Ano," odpověděl Severus a položil na stůl knihu.

„Výborně," pochvaloval si Albus Brumbál. „Jsi Severusi ochoten připravit ten lektvar? Samozřejmě nemusíš být, mohu najít i někoho jiného..."

„Připravím ho, ovšem zabere to minimálně týden."

„Rozumím, Severusi."

Harry zasténal. Myslel si, že lektvar bude otázkou několika hodin. Zřejmě bude muset ještě chvíli vydržet v podobě profesora Snapea. Harrymu najednou škubla ruka.

„Už je to tu," sykl Snape. „Mnoholičný lektvar."

A skutečně. Během několika minut měl Harry opět podobu Severuse Snapea a Severus Snape měl podobu Harryho. Oba na sebe zmučeně pohlédli do zrcadla. Brumbál je pobaveně sledoval. Severus jeho pohled zachytil, beze slova sebral ze stolu knihu a odešel. Harry v podobě Severuse se ho rozhodl následovat. Na chodbě potkal profesorku McGonagallovou.

„Severusi, nebudete věřit, co se mi dnes stalo," zastavila ho Minerva.

„Copak?" nadzvedl Harry obočí.

„Po chodbě si to vykračoval rychlejší chůzí jakýsi chlapec, pravděpodobně prvňák. Napomenula jsem ho, že má chodit pomaleji a víte co? Poté jsem uviděla jeho obličej a vypadal přesně jako vy za svých studijních let!"

„Skutečně zajímavé." podotkl Harry. „Opravdu."