SebaCiel♥

Osahávač

************Pohled Ciela                                                                                             .                                                                                 „Mladý pane, měl by jste se jít naobědvat".                                           „Ano , Sebastiane" přikývl jsem.                                                           Odsedl jsem z pohodlného křesla a mířil ke dveřím.                           „Hele noviny!" Všiml jsem si novin , které ležely na zemi.Noviny čtu rád , dokážu se jemi snadno zabavit ale také snadno rozptýlit.  .                                                                                     „ Pane , pospěžte budete mít jídlo studené".                                         Vytočeně jsem prohodil očima a šel z pokoje. Sebastian na mně čekal , s otevřenou náručí. Že už mně jako ponese do jídelny.           .                                                                                                         „Ne díky , nejsem chromý a chodit umím". Odsekl jsem se od něj a kráčel do jídelny. Zde už čekaly všichni z pozemku.                         Všichni se na mně vesele usmívaly. Včetně Sebastiana. Ten na mně zírá a usmívá se dvě hodiny v kuse. Sedl jsem si na hlavní židli. Jsem přece hlava panství. Ale hned vedle mně usedl Sebastian. Ano chci aby mně chránil a plnil moje rozkazy , ale aby mi takhle podlízal....Ne děkuji.                                                        „ Na co tak koukáte?" Zachichotla se Meylene.                                    Chvíli v jídelně panovala trapné ticho.                                                 „ Proboha , Sebastiane donest to" zamračil jsem se na něj.               „ Ah tak , pardon" zvedl se ze židle a poklonil se.                           Příbor už byl dávno nachystaný. Teď už jen čekat až nám Sebastian přinese předkrm.                                                                    „ Prý , že to budu mít studené " prohodil jsem znechucený úšklebek na Sebastiana který nesl jídlo.                                                 „ Pane , je to stejně jedno předkrm je zmrzlinový pohár" usmál se na mně Sebastian. „Ale ten je vždy až na dezert!" Pokrčil jsem koutkem. „Jednou to neuškodí" Přeučil mně a dal na krásně prostřený stůl čokoládový pohár. „ Díky" sykl jsem a nabral si na lžíčku kousek zmrzliny. Byla dosti studená ale dalo se to přečkat.   Jenomže když se přineslo hlavní jídlo , vypadalo to že chování Sebastiana se převrátilo naruby. Když jsem zakusoval zteplalé brambory , cítil jsem něčí ruku. Vedle mně seděl Sebastian a po pravém boku Meylene. Nesmysl , že by mne osahávala ona.           Byl to Sebastian. Snažil jsem se nic neříkat a nemyslet na to že mi po stehnech přejíždí jeho ruka. Byla to zrovna ta , na kterém má pentagram. Jeho ruka mi začala přejíždět až k bokům. Náhle mi udělal něco , za co bych ho nejradši zabil démonským mečem.        Zajel mi pod zadek , který začal hladit. Najednou mi přes něj pleskl. „Sebastiane!!" Rozzuřil jsem se a jeho ruku jsem stáhl z mého zadku. „Copak , mladý pane?" Pokrčil rameny a z nejistotou na mně zíral. Přiznat před celým panstvím , že mně Sebastian osahává , to mi je trapno říct. „Nemám hlad , asi půjdu do mého pokoje" Sykl jsem a odešel z jídelny.