Creepypasta ? Really ?

Ronald McDonald a Pidlooká

Widow, co by si řekla na menší půlnoční svačinu? Jistě bych neodmítla, ale tady nikdo není! Jsem labužník a gurmán, já si pečlivě vybírám, koho zabiju. Musí to být někdo zvrhlý, nechutný a hlavně prohnilý. Někoho kdo pije chlast, kouří a střídá partnery, jako ponožky, ale klidně i kriminálníky. Ale jsem asi ve špatné čtvrti, či co… nikde nikdo. A vloupávat se do nějakého baráku, hah, nepřichází v úvahu! Je to náročné a minule mě napadl pes. Chudák malý, musela jsem mu rozdrtit lebku, jinak by mě nepustil. Ale něco mi tu pořád smrdí. Vím, že v okolí se nachází něco dost prohnilého, že by mi to stačilo na týden. Musím ho jen najít.

Jeho vůně byla dost silná, ale něco mi tam lezlo. Něco, jako cukroví, či nějaké bonbóny. Nevím, chuť jsem ztratila už hodně, hodně dávno. A zase něco. Kovová vůně!  Něco… Tik-Tak. Hodinky? Tak moment Widow, ujisti se, že neblbneš z hladu. Znovu jsem nasála tu vůni. Ano jsou to kriminálníci, ne, jsou to zabijáci. S bonbóny a hodinkami…

Rozběhla jsem se tedy za zdrojem. Vůně byla silnější. Jsou blízko! Zastavila jsem se a zahleděla se před sebe. V té tmě jsem toho moc neviděla, ale díky svým schopnostem jsem aspoň poznala siluetu. Byl to velmi vysoký muž. A vedle něj stala jaká si drobná postava. Dost malá. Potichu jsem k ním šla. Moje kroky byly rychle, ale tiché.

„Prej tu řadí nový zabijáka, Jacku. Nevíš o tom něco?“ ozval se chrchlavý ženský hlas. Tím myslí asi mě. A dost nebudu čekat. Black Widow jde lovit!
Došla jsem až k nim a trochu se zarazila. Klaun… klaun! To, co jsem viděla, je klaun! A ta holka! Na místo jednoho oka hodinky. Ale, už chápu proč ty bonbóny a ten kov. „Tohle není možný!“ zaklela jsem a plácla se do čela. „To bude asi ona.“ Řekl klaun. Měl dost divný hlas, jako stoletý kuřák. „Trochu zvláštní, na Creepypastu vypadá celkem čisté a upraveně.“ Podotkla ta holka.  Strašidelné těstoviny… a prej mě hrabe. Tak je sežer a je to! Na co čekáš! „Ten Ronald McDonald, nevypadá moc živě.“ Řekla jsem a otočila se na své já. „A ta pidloočka taky ne.“ „Ten Ronald bude asi ty, Jacku!“ Uchechtla se. Klaun se na mně zamračil. Tohle jsem nevnímala, to té doby, než mně jeho dlouhá ruka chňapla za zápěstí a zvedla mě do vzduchu. „Tak, co s ní uděláme, Clock?“ obrátil se na ní. „Vykucháme jí a z její hlavy, uděláme květináč!“ vypískla radostně. Jack se jen zahihňal. A před očima mi ukázal své dlouhé prsty a špičatými nehty. „Roztomilé… a teď já!“ zakroutila jsem zápěstím a to mi začalo křupat. Moje ruka hned chytla stříbrnou barvu a mé nehty se značně prodloužily. „Hezké, že?“ ironicky jsem se zašklebila. „Jop to bude ta nová Creepa. Toby mi říkal, že něco takového umí.“ Podotkla pidlooká. Jack mě postil a já ladně dopadla na špičky. „Tak ji zavedeme do Slendyho brlohu.“ Řekl Jack nezáživně. „Vůbec, jak se jmenuješ?“ zeptala se Clock. Vítězné jsem se usmála. „Black Widow. K vašim službám…

Po dlouhých letech hnití a nic nedělání, jsem se rozhodla napsala další díl. Ano zasloužím si potlesk! Ale to nechme stranou.

Snad se líbí a Pardone za chyby v tom obsažené!

Black Widow 💉