Došli jsme ke dveřím obrovské budovy, něco jako škola, ale trochu menší. „Jen tě upozorním. Tam vevnitř, to není normální.“ Ukázal na budovu Jack. „Vážně?“ zeptala jsem se ironicky a koukla na něj. „Ty totiž vážně normálně vypadáš, jako každý druhý.“ Podotkla jsem s máchnutím ruky. „Nekecej a běž.“ Strčil do mne. Si dovoluje dost Šašek.
Jack se ke mně otočil zády a jeho cesta vedla do lese, zřejmě pryč z tohoto místa. Ale i tak mi to nedalo. „Kam jdeš!?“ „Do té pakárny nevlezu! Osamostatnit mi trvalo dost dlouho a zpátky už nechci.“ Luskl prsty a zmizel. „A co ty pidloo…ká?“ nebyla tu. Prostě taky tu není. Ještě jsem se radši rozhodla po okolí, jestli není někde poblíž, ale nebyla. „Dobrá, jdu tam tedy sama…“ řekla jsem si sama pro sebe.
„Jane?! Kde mám paruku!“ ozval se křik za dveřmi. Chytla jsem kliku a chvíli poslouchala. „Je v myčce! Idiote!“ tentokrát to byl ženský hlas. „Od kdy se dávají paruky do myčky?“ zeptal se celkem zběsilé ten kluk. „Nemyješ se. Strašně smrdíš, tak ať ti voní aspoň tvoje pleška!“ „Já nemůžu za to, že mne Jack oholil do hola!“
Nechtěla jsem čekat než se ti dva dohádají, tak jsem otevřela dveře. „Mám tě plné zuby!“
A bylo. Nějaký kluk v „bílý“ mikině hodil po černovlásce nůž, ale ta se mu vyhnula. Jenže já ne. Kuchyňský nůž mně vletěl přímo doprostřed čela. Zapotácela jsem se a díky zmatku, který jsem zrovna v hlavě, jsem dopadla na zem.
„Skvělé! Teď jsi jí zabil!“ okřikla ho znova. Rychle jsem se zvedla ze země a opřela se o rám dveří. „Hezké přivítání…“ zasmála jsem se a vyhrála jsem si nůž z čela. Rána se zacelila, ale obličej od mé černé krve jsem měla stále. Mohla jsem si je aspoň prohlídkou. Dotyčný vrhač… byl plešatý, pravda. Ale zajímavý byl jeho vzhled. Hnisavé, KŘIVÉ jizvy, které vedli od koutků úst až k lícím. Bílá… no teď už všelijaká, jenom ne bílá mikina. A pak ta holka. Černé vlasy, maska s černými oči, která byla na zjizvené tváři. Jo, mentálové.
A ten smrad, který vevnitř byl. Jelikož mám silnější čich, tak jsem měla problém udržet obsah svého žaludku uvnitř. „Jak to…?“ „Mrtvý nemohou znova umřít.“ Projela jsem si prsty obočí. „Jsem…“ začala jsem, ale oba dva mi do toho skočili „Black Widow, my víme.“ Řekli sborově. Super, jsem populární…
„A vy?“ ukázala jsem na ně. „Jsem Jeff a takhle kráva je Jane.“ „Ty máš, co říkat, Plešoune.“ A znovu…
To je tak únavný, jako dvě malé děti. Vlezla jsem tedy dovnitř. Nevím kdo mě chce vidět, či kde ho mám hledat. „Kde najdu Slendyho!?“ křikla jsem. „V obýváku!“ a hádali se dál.
Tak tedy najít obývák… Šla jsem doleva. Otevřela jsem dveře. A tam kuchyně. „Hmm…" zabručela jsem. Proč tu jsem? Toť otázka. V kuchyní byly další dvoje dveře. Padesát na padesát. Proč ne? Prolezu to tu celé, mě to nevadí…
Došla jsem ke dveřím, které byly ode mě, co nejdál. Otevřela jsem a… špajzka! Láhve plné jídla! Střeva, játra, ledviny, všechny orgány člověka!
Není náhodou čas snídaně? Widow… najdi nejdřív toho týpka a pak se běž nažrat. Po dlouhé době, řekl můj rozum něco chytrého. Zavřela jsem tedy špajzku a šla k druhým dveřím. Obývák! A byl tam.
Bezksicht v obleku. „Jsem ráda, že si tady.“ Řekl a hlavu obrátil ke mně. „Gentleman?“ zeptala jsem se a zavřela se o křeslo naproti němu. „Nepokládej hloupé otázky.“ Dodal. „Co vlastně potřebuješ, od mé maličkosti?“ zeptala jsem se a dala si ruku na hruď. „Slyšel jsem, že máš dobré stopařské smysly.“
Jsem snad pes?!
„Pudu tě potřebovat.“ „K čemu?“ zasyčela jsem. Začíná mě to tu trochu… srát, budu upřímná. „Chtěl bych aby si mi našla pár lidi.“ Zvedl se ze židle. „Spíše řečeno fanynek.“
„Haha!“ začala jsem se smát až mi z toho tekly slzy. „Fanynek? Tsh! Haha! Ne, ne! Jak můžeš mít fanynky?“ utřela jsem si slzu. „Jsou to osoby, které nám kazí naši pověst. Lidé už nemají z nás strach.“ Dal mi ruku na rameno. „Když to přijmeš…“ „Tak co?.“ Skočila jsem mu nevhodně do řeči. „Máš volný přístup do spižírny.“
Lákavé. Ne, že ne. Ale, co bych mohla ztratit? Život, ten nemám a čest… tss.
„Dobrá beru.“ Podali jsme si ruce.Dobrá lidstvo, i'm back! Jelikož jsem nemocná, nechce se mi to opravovat, takže případné překlepy nevnímají tolik. Snad se líbí.
Black Widow 💉
ČTEŠ
Creepypasta ? Really ?
FanfictionOk tohle je...nevím jak to popsat...shit No prostě...fan fikce kde bude často vystupovat moje vlastní postava.