Psychopatka

Vítej doma?

Kde to jsem? Cítila jsem nádhernou vůni a pokrývala mně nějaká příjemná pokrývka .  Až co jsem cítila ty skvělé pocity otevřela jsem oči . Rozhlédla jsem se a ležela jsem v nějakém pokoji  , který prosvětlovalo světlo , které vycházelo z venku . Uvědomila jsem si že jsem u Kitta doma . "To nemůže být pravda." Vykřikla jsem nadšeností . V tom Kitt přišel do místnosti ve které jsem radostí skákala po posteli . 

"Alex , ty blázne můj. Vidíš že jsem měl pravdu . " Usmíval se a vruce držel talířek s myskou s mlékem , ve které byly cereálie . Následně my ji podal a posadil se vedle mě na postel . 

"Kitte jak jsi to udělal? Kde byli všichni ?  Co je s nimi ? " Náhle jsem zvážněla . 

"Chceš se tam ještě někdy vrátit ? "Zeptal se .

Já si od něj vzala mysku ze snídaní a jasně odpověděla. "Ne! Nikdy! "

"Tak se na ně a na tu léčebnu neptej ano?" Usmál se a pohladil mě ve vlasech . 

Pokrčila jsem čelo , ale nezbilo mi nic jinýho než ho polechnout . Po devíti letech jsem měla na snídani něco jiného než rohlík . Bylo to výborné , musela jsem požádat Kitta aby mi ještě přisypal . Najedla jsem se skvěle a za kávu co mi ráno uvařil jsem mu byla neskutečně vděčná . Po snídani se mnou chtěl Kitt mluvit a upřesnit přesněji co je on zač . Ve svém pokoji jsem si ustlala postel , převlékla se a šla za ním do kuchyně . Ještě my dělalo trochu problém se v době zorientovat a tak jsem kuchyň našla až za menší chvilku. 

Kitt seděl u stolu , dopíjel raní kávu a měl slzy v očích . Byla jsem zvyklá na to že když se někdy u mně v nemocnici objevil měl rudé oči a vypadalo to jakoby právě dobrečel . 

"Kitte co se stalo?" Posadila jsem se vedle něj a chytila jsem ho za obě dvě ruce . Neopovídal my , jen se víc rozbrečel , hrozně jsem se o něj bála . "Kitte!" 

"Alex je čas abych ti řekl co já jsem zač . Ale...ty utečeš...utečeš ode mně." 

"Jak to můžeš říct Kitte i kdyby jsi byl vrah tak od tebe neuteču , známe se přes devět let , zachránil jsi my život , neumím si představit život bez tebe!" Pevněji jsem mu k tomu stiskla dlaně . 

"Ale tohle není normální , já..já nejsem normální..." Brečel a sténal . Bylo na něm vidět jak moc ho to trápí . Byla jsem v tu chvíli připravená na cokoliv , ale to co mi řekl jsem nečekala . 

" Byl jsem stejně starý jako teď když jsem viděl jak tě přivedli do léčebny , každou noc když jsi už usla jsem tě kotroloval , ale nikdy mně nikdo kromně tebe neviděl . A tak to je i mimo léčebnu . Nikdo kromně tebe a ještě někoho...koho ti chci představit mně nevidí...já jsem..."

Přerušila jsem ho při tom když mluvil . "Já jsem připravená na cokoliv..." Políbila jsem ho na tváři a nechala ho ať dořekne to na co čekám celou dobu . Pohled na něj my trhal srdce na malé kousky . Jeho slzy ve mně probouzely pocit lítosti. Ještě silněji jsem mu stiskla pěsti . " Mluv Kitte." Pozvedla jsem koutek pusy . 

"Alex jsem mrtvej..." Stiskl k sobě pevně rty a mně víc zmáčknul ruce .  

Nemusím snad ani popisovat to jak zmatená jsme byla . "Co-cože?" Vylezlo ze mně. 

" Vše ti povím jen se prosím uklidni a slib že se mnou budeš bydlet dál... Jsi jako moje setra."  Slzy se mu opět objevily na obličeji . Zhluboka jsem se nadechla a pevně ho objala . "Slibju , Kitte budu s tebou na vždycky , ale prosím vše my řekni a na nic nezapoměn."

Kitt mě opět chytil za ruku a začal...

"V tomhle městě jsem býval od narození , to samé platí o tomhle domě. Vyrůstal jsem tu s matkou , která ale byla zastřelena vrahem co v tu dobu byl v našem městě hledaný . Bylo to pro mně strašné bylo mi sedmnáct. Od té doby jsem tady žil sám a seznámil se s novými lidmi. Byla to jediná rodina co jsem měl . Byli jsme parta . Janie , Klark , Oscar a Bibi . Nás pět jsme měli podobné osudy , scházely jsme se v jednom opuštěném domě . Každý večer až do rána . Pili jsme tam ,  kouřili trávu nebo haš , byli jsme volní . Pak ale jednoho večera když jsme se až moc opili a zhulili jsme si podpálili vlastní pudů pod nohama . Omylem jsme podpálili barák a všichni jsme v něm zemřeli. Od té doby jsme se začali scházet v opuštěné továrně , která je kousek od toho blázince kam tě přivezli zrovna v ten den kdy jsem šel okolo . Měl jsme ten den silné deprese , chtěl jsem prostě neexistovat a tak jsem na chvíli odběhl od party . Když jsem procházel okolo blázince uviděl jsem jak do něj vedou malou , krásnou a ubrečenou holčičku . Už od té doby jsem věděl že jednou budeš tady se mnou . Celou dobu jsem čekal na to až budeš dost stará na to jít se mnou . Kontroloval jsem tě noc co noc . Byl jsem s tebou i když sis myslela že nejsem . Cítil jsem v tobě něco co v nikom jiném...tak doufám že jsi mě trochu pochopila...." 

Vydechl. Snažila jsem se všechno vstřebat . Přišlo mi že nemá smysl ho za cokoliv seřvat nebo obvinit . Měl těžkej a upřímně škaredej život a teď když je rád že mně má tak já u něho zůstanu a pokusím se na vždy . Nic jsem neříkala , dívala jsem se mu do očí a následně se usmála . "S tebou budu na vždy Kitte. Je mi jedno že jsi mrtvý , jsi prostě kluk co si zaslouží krásné věci." 

"Jsi skvělá!" Přitiskl ke mně ještě pevněji ruce a nepouštěl . Pošeptal mi do ucha ješě něco . "Nebude ti vadit když ti představím ty lidi o kterých jsem mluvil."

Na chvíli jsem se zamyslela  , ale i když jsem si nebyla sto procentně jistá souhlasila jsem . "Jesti jsou tak skvělí jako ty , tak budu moc ráda . " 

"Jsem tak rád že tě mám." Řekl Kitt , poklidným hlasem . Usmívala jsem se a zároveň jsem se trochu bála , ale ta představa že jsem u Kitta mě utěšovala.