Několik dní ji neviděl. Povinnosti a jiné lidi ho táhli jinam, daleko. Když ji zase uviděl už byla středa. Nevypadala moc dobře. Ještě než se dotknul jejího čela, poznal, že má horečku. Seděl u ní asi deset minut a alespoň trochu se snažil zchladit její vroucí čelo. Věděl, že jí brzo bude zvonit budík. Zmizel, vypařil se jako vždycky. Bylo to těsně, ještě zaslechl jak začíná zvonit ta proradná věcička, co tahá unavené, nevyspalé lidi z postele.
Lucka pomalu, velmi pomalu, rozlepila víčka a snažila se vypnout ten zvonící krám, jenže Oliver ho předtím posunul, když jí chladil čelo, a tak Lucka spadla z postele. Všechno ji bolelo. Do pokoje vběhla maminka přivolaná ránou, kterou způsobilo Lucčino ochablé tělo při dopadu na tvrdou zem. Pomohla Lucce vstát. ,,Mami..." maminka položila Lucce prst přes pusu, aby ji umlčela. Šáhla na rozpálené Lucčino čelo a mírně se zděsila. ,,Lehni si, já ti přinesu čaj a napíšu mail do školy, že nepřijdeš. Zůstanu s tebou doma. A objednám tě u doktora." Lucka ještě slyšela, jak za sebou maminka zavírá dveře. Potom vyčerpáním znovu usnula.
ČTEŠ
The story
Short StoryPo posledních slovech, možná něco pokračuje nebo se celý její život zhroutí, ale on musí pokračovat ve své cestě i bez ní.
