Oliver věděl, na co Lucka myslí, vyčetl to z výrazu její tváře. ,,Omlouvám se." věděl, že ji tím, co provedl velmi ranil. Lucka poznala, že ho to opravdu mrzí. ,,To nevadí. Já se nezlobím."
,,Byl to úžasný pocit letět. Občas se mi o tom zdá." její úsměv byl nakažlivý. I Oliver se za chvíli usmíval.
,,Mohla..." Lucka se zarazila, ,,mohla bych si to ještě jednou zkusit? Myslím lítat."
Bylo vidět, že Oliver o tom přemýšlí. Luckou projela jiskřička naděje, Oliver neřekl rovnou ne, byla tu šance, že ji s sebou vezme. Zase se proletí nad parkem, z vrchu si prohlédne celé jejich malé městečko. Tělem jí projela vlna adrenalinu.
ČTEŠ
The story
Short StoryPo posledních slovech, možná něco pokračuje nebo se celý její život zhroutí, ale on musí pokračovat ve své cestě i bez ní.
