Valentine si dala sluchátka do uší, zapnula hudbu a automaticky zamířila do parku. Znala tu cestu už nazpaměť, chodila jsem už několik let, skoro každý den. Lunar se držel blízko ní. Dnes očividně neměl náladu honit motýly a hledat cvrčky ve vysoké trávě, kterou zrovna procházeli. Vlastně by ani nepotřeboval vodítko, ale Valentine věděla, že kdyby se to dozvěděli rodiče, rozhodně by neměli radost. A to i přesto, že jim byl Lunar docela jedno.
Až když došla do parku, směla Lunarovo vodítko odepnout. Ovčák chvíli neochotně postával u své paničky a očividně se mu chtělo jenom se válet v trávě, ale když za chvíli spatřil, jak si v dálce hraje dvojice psů, rázem měl energie na rozdávání. Byl zvyklý, že pánička je outsiderka a on je kvůli tomu outsider taky, protože Valentine chodila za ním, takže lidé, kteří tady venčili svoje psy většinou odešli, než aby byli v její přítomnosti, takže se ani už tolik nepokoušel hrát si s ostatními psy. Vystačil si s Valentine, když neměla náladu, tak sám se sebou, nebo s havětí v parku.
Lavičky byly obsazené, tak si Valentine rozvázala mikinu, kterou měla kolem pasu, položila jí na trávu a použila jí jako deku, na kterou si sedla. Chvíli pozorovala Lunara, jak pobíhá okolo, chvíli pozoruje ptactvo vysoko na větvích, chvíli se honí za vlastním ocasem, ale pak její pozornost upoutal pohyb neznámého člověka na cestičce za stromy. Ne že by snad nikdy neviděla člověka, ale tenhle člověk byl zvláštně a přitažlivě jiný. Byl to chlapec, přibližně stejně starý jako ona. Havranní vlasy měl vyžehlené a sčesané tak, že mu skoro nešly vidět oči. Ruce měl v kapsách černé mikiny a kapuce té samé mikiny mu zakrývala hlavu. Před ním kráčela po cestě fenka dobermana. Neměla vodítko, ale držela se stejně jako před chvílí Lunar, u nohou majitele.
Valentine z procházejícího chlapce nemohla spusit oči. Byl jí v něčem podobný. Bylo očividné, že se stylizuje do stejné subkultury jako ona.
Ještě chvíli na něj zírala, potom obrátila oči v sloup. Proč by si někdo takový všímal ošklivky, jako ona? Její radost z toho, že vidí někoho podobného opadla tak rychle jako se dostavila. A navíc, byla příliš stydlivá, aby někoho neznámého oslovila. Ostatně, ani se známými téměř nemluvila...
Lunar přiběhnul k jejím nohám. Pamatoval si, jak dlouho mají v parku být, a protože to zamyšlená Valentine občas zapomněla, občas přibehl, aby jí to připomněl. Když ho viděla, usmála se. "Máš pravdu, jdeme," řekla a zvedla se. Mikinu rukou očistila od trávy, která na ní přilnula a nechtělo se jí dolů, a pak si jí obvázala kolem pasu. Vodítko připnula ovčákovi k obojku a pak se už oba vraceli zpátky domů.
===============
Meow guys c,:
Ták, první kapitola je tady ^^ Není to asi nejdelší kapitola, co jste kdy četli, ale lepší než nic, ne?<:
Snad se vám knížka zatím líbí, a jako u prologu, samozřejmě ocením každé přečtení, vote, komentář, sdílení... (a pokud jde ještě něco, tak i to:D). Mějte se zatím krásně!^^
,,Beky
ČTEŠ
Alex a Valentine
Teen Fiction"Už jsem si ani nemyslela, že najdu někoho podobného..." "Ani já ne." Valentine je jiná než ostatní dívky v její škole, což jí znesnadňuje hledání přátel. Když při něčem tak obyčejném, jako je rutinní procházka se psem, potká někoho, kdo jí rozumí...
