Fast Drive

První

Beth:

Tichým krokem jsem šla po chodbě školy, na které v těhle hodinách určitě nikdo nebyl. Lepila jsem plakáty na podzimní ples dvšemožně na zdi a školní skříňky. Své tmavě hnědé vlasy rovné jako hřebíky jsem si přehodila za ramena, protože mi v práci zavazely. Na konci chodby jsem uslyšela hlasy a tiše jsem si povzdechla. Můj plán nenápadnosti nevyšel. Hlasy utichly, když už byly jen pár kroků ode mně. Skousla jsem si spodní ret a přesunula se k další skříňce.

Podle uchychtnutí jsem poznala, že známý děvkař Caleb jeden plakát strhl a pozorně se na něho podíval.

,,Stejně tě nikdo nepozve, tak nechápu, proč se s tím děláš." Pobaveně ke mně promluvil. Protočila jsem očima a pro uklidnění jsem si povzdychla. Neměla jsem v plánu mu odpovědět. Přípravy na podzimní ples jsem dělala kvůli vysoké škole. Zbývaly necelé tři týdny do plesu. Musela jsem se mírně usmát nad tím, že jsem už vše měla hotové.

,,Mluvím s tebou Beth." Dodal a já pečlivě přilepila další plakát. Nakonec jsem se na něj otočila a podívala se do jeho temných očí.

,,A já to moc dobře vím, Calebe. Nemám zapotřebí ti odpovídat na hloupé otázky." Zasmál se, očividně se dobře bavil, protože celá jeho parta očekávala, co udělá. Než ale stačil cokoli říct, tak jsem ho předběhla.

,,Za to ty máš výběr holek očividně obrovský. Spal si snad s každou holkou na téhle škole a všechny máš omotané kolem prstu a vůbec! Co tu děláš tak brzo a otravuješ zrovna mě?" Vykřikla jsem a založila si ruce na hrudi. Protočil očima a přistoupil ke mně blíž.

,,S každou jsem nespal... Ještě tu jsi ty, ale s tebou bych se nevyspal ani kdybych byl slepý a neotravuji já tebe, ale to ty jsi mi přilepila ten hloupý plakát na skříňku." Odvětil chladně a já se začervenala. Cítila jsem se doopravdy trapně, a tak jsem nervozně bubnovala prsty o knoflíky mé košile a čekala až odejde.

,,Nemá co říct, šprtka." Zasmál se a i se svým zástupem odešli zpět tam odkud přišli. Úlevně jsem vydechla všechen zadržovaný vzduch a zatřepala hlavou. Nebyla pravda, že jsem šprtka. Nemusela jsem se učit jako ostatní. Tady šlo o něco jiného.... Nenávist mezi mnou a Calebem jen přetákala a mohla jsem se jen modlit, aby jsme se jen uráželi. Mnohdy jsme skončili u ředitelky a probodávali se nenávistnými pohledy. Až po chvíli mi došlo, že už začeli přicházet žáci a já tu stojím uprostřed chodby. Promnula jsem si oči a poslední plakát vyvěsila na dveře od školní jídelny. Rozešla jsem se k mé skříňce, kde už jsem z dálky viděla postavu mé nejlepší kamarádky Amandy.

,,Beth!" Vykřikla nadšeně a obejmula mě, objetí jsem ji obětovala a s úsměvem se na ni podívala. Její modré oči zářily radostí a rty měla roztáhnuté do širokého úsměvu.

,,Ty plakáty jsou úžasné! Přímo dokonalé." Hlesla a ukázala na plakát na její skříňce. Děkovně jsem se usmála a vytáhla si učebnice na dneční hodiny.

,,Calebovi očividně ne." Zamumlala jsem si pro sebe a obrátila se na ni. Vyrazily jsme ke třídě na matematiku a Amanda mi cestou vyprávěla o jejím novém úlovku. Abych řekla pravdu, tak to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Myslela jsem na Caleba. Jeho chování ke mně bylo hrozné, i když jsem musela uznat, že já se též nechovala zrovna přátelsky.

,,Vůbec mě neposloucháš...Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se mě nečekaně Amanda a já se vzpamatovala.

,,Ale nad ničím..." Usmála jsem se a vkročily jsme do třídy. Sedly jsme si do zadní lavice a pozorovaly spolužáky.

,,Caleb je tak krásný... Přemýšlela jsi někdy nad tím, že jeho temné oči něco ukrývají nebo jak úžasné by muselo být mu zabořit ruce do tmavě hnědých vlasů, a poté přejet po jeho vypracované hrudi?" Zasnila se Am. Chtěla jsem ji říct, že všechno tohle už zažila, protože se sním jednou na party vyspala, ale raději jsem držela jazyk za zuby.