Fast Drive

Pátá

Beth:

Byly to dva týdny od odprezentování prezentace a my se prakticky hnedka přestali bavit. Pořád jsme po sobě tak neják pokukovali, ale ani jeden jsme se nemohli dokopat k tomu, aby jeden z nás promluvil. Zavřela jsem skřínku a leknutím nadskočila, když na druhé straně stála moje stále usmívající se kamarádka Amanda.

,,Ježiši, já se tě tak zatraceně lekla!" Vykřikla jsem a bouchla ji do ramene. Zasmála se a zamknula mi skříňku. Někdy se chovala fakt strašidelně, ale byla to má nejlepší kamarádka od malička. Rozešli jsme se k východu školy a já vlastně ani nevěděla o čem mluví, protože jsem ji neposlouchala. Myslím, že mluvila o nejnovější rtěnce? Popravdě mi to bylo šumák a měla jsem mnohem větší starosti. Třeba, že už jsem tak jsem šla pozdě pro mladšího bratra, jako vždy.

,,Posloucháš mě vůbec?" Zeptala se a já se trhnutím otočila k ní a opustila mé myšlenky.

,,No, ne... Promiň, mám toho teď hodně. Popovídáme si zítra. Už tak nestíhám a musím jít ještě pro Nialla." Řekla jsem a svou kamarádku obejmula. Stisk obejmutí mi opětovala a ještě mi zamávala než odešla. Povzdychla jsem si a nasadila si černou kabelku na rameno. Ještě jsem mrkla na školu, a pak odešla. Šla jsem po betonovém chodníku, když zastavilo černé auto a sputilo okýnko dolů. Caleb...

,,Nechceš vzít?" Zeptal se a já zakoulela očima. Už jsem neměla náladu se s ním kamarádit, když se se mnou bavil jen, když mu to vyhovovalo. Choval se jako malé dítě a já ostatně musela přiznat, že i já se tak chovám.

,,Hmm, spíš ne." Odpověděla jsem mu stroze a přidala do kroku, což mi bylo prd platné, protože jel v autě. Skousla jsem si spodní ret a zastavila se.

,,Hele nemám a nikdy nebudu mít náladu na to, aby jsi se se mnou týden nebavil a týden bavil, chováš se jak malé dítě a to já taky, ale to je stejně jedno. Raději každý budeme prostě řešit svoje problémy, dobrá? Já budu řešit svého bratra, mamku a peníze, které nemám..." Ihned jsem se zarazila a vytřeštila oči. Chtěl něco říct, ale já ho umlčela další řečí.

,,To jsi neslyšel... Prostě musím dojít pro brášku. Už tam čeká nejméně půl hodiny." Utrousila jsem a moc dobře jsem věděla, že jsem bílá jako stěna a pořád mám vytřeštěné oči z toho, co jsem mu řekla. Prostě mi to ulítlo a já doufám, že to nezaregistroval.

,,Nekecej, a prostě nastup. Jedu pro sestru, tak vezmeme i tvého bratra." Odpověděl a já rozhodila rukama, ale nastoupila do auta. Dívala jsem se na své ošoupané boty a přemýšlela, jak se z tohoto dostanu. Nadiktovala jsem mu adresu školy a jen se potom dívala z okna než jsme zastavili u školy a já s Calebem za zadkem vylezla a šla do žluté budovy s názvem základní škola. Niall už seděl před dveřma a hrál si s autíčkem.

,,Nialle." Zasmála jsem se a vzala ho do náruče.

----

Caleb:

Vrtalo mi hlavou, jak všechno tohle myslela, ale rozhodl jsem se, že to nebudu řešit, protože bych ji ještě více ublížil. Po chvíli jsem se z myšlenek probral a sledoval Beth, jak objímá svého bratra. Nikdy jsem neviděl takové obrovské pouto, které oni dva mezi sebou měli. Bylo vidět, že ji má strašně moc rád, stejně jako ona ho, a že k ní vzhlíží. Až po té podobě jejího bratra mi došlo, proč tolik brečela u toho závodu. Její bratr byl Kevin Secret. Jezdil závody a byl téměř neporazitelný, ale vytlačili ho a on to neustál. Mamka nám pak vyprávěla, že jejich táta utekl se všemi penězma, co měli. Muselo to být příšerné, proč mi to ale došlo až teď?

,,Ehm... Asi by jsme měli jet pro tvoji sestřičku." Usmála se na mě Beth a já pokýval hlavou na znamení souhlasu. Její výkyvy nálad mě pořádně dostávaly, ale celá Bethany mě začela více a více udivovat. Nastoupili jsme opět do auta a já celou cestu poslouchal, jak je moje auto super, což mě neskutečně potěšilo a byl jsem neskutečně zaujatý, že takový malý klučina jako Niall o autech toho ví tolik.

-------

,,Proč jsme zastavili před vaším domem?" Zeptala se Bethany a já se zasmál. Emily se na mě podezíravě dívala a já jen zakoulel očima. Její kudrnaté blonďaté vlasy ji rámovaly obličej, na kterém byl teď přísný výraz.

,,Emily by si s Niallem určitě ráda popovídala a myslím, že i my by jsme si mohli popovídat." Odpověděl jsem ji a otočil se nakonec na Beth. Ta pokročila rameny a vystoupila z auta. Kdykoli mohla vzít Nialla za ruku a odvést ho o pár baráku dál, protože jsme bydleli ve stejné ulici, ale ona to neudělala. Odemknul jsem dveře a pustil všechny dovnitř. Emily na nic nečekala, vzala Nialla za ruku a vyběhla s ním schody nahoru.

,,Dáš si kafe?" Vytáhl jsem dva hrnky v kuchyni a Beth mi odpověděla krátké ano.

,,Tohle je asi poprvé a naposledy, co tohle udělám, ale víš... Nechceš si promluvit o Kevinovi a otci? Možná by ti pomohlo to někomu říct." Postavil jsem před ní hnek a následně ho zalil vodou.

,,Ne? Proč bych to měla říct zrovna někomu jako jsi ty?" Okřikla mě a prudce si stoupla. Z očí ji šlehaly blesky, takže jsem věděl, že jsem nenarazil na dobré téma ke konverzaci. Sám jsem si ale sedl a napil se svého kafe.

,,Protože i já o někoho přišel a možná by mi pomohlo to říct tobě... Sice nám krátkodobé přátelství nevydrželo, ale vím, že ty to nikomu neřekneš." Opřel jsem na ni zrak a věděl jsem, že už naštvaná není. Poraženě se svalila na židli a do rukou vzala hrnek.

,,Měl jsem mladší sestru... Bylo ji třináct, když... když umřela." Spolkl jsem poslední slova a musel se rychle napít, jak mi vyschlo v krku. Pořád to bylo čerstvé, i když už to pár let je. Ucítil jsem její ruku na mé a odhodlal se pokračovat. Možná, že jsem frajírek, děvkař a plno dalších ohavností, ale na rodině mi záleží.

,,Spáchala sebevraždu díky šikaně... Ve třinácti letech, chápeš? Ty zasraný děcka se ji smály za to jak vypadá a to byla krásná... Dohnaly ji k tomu, psychicky to nevydržela a spolkla prášky, nikdo nebyl doma..." Dodal jsem a z jednoho oka mi stekla slza, kterou jsem ihned setřel. Nechtěl jsem vypadat jako slaboch, ale byla to sakra moje sestra a ona se zabila!

,,To mě strašně moc mrzí." Řekla a obejmula mě. Objetí jsem ji opětoval a cítil, že se náš kamarádský vztah zlepšil. Ještě jsme se poznávali, ale věděl jsem, že ji mohu důvěřovat, protože si zažila něco podobného.

,,U mně to bylo jinak... Bratr jezdil pouliční závody jako ty, byl do toho zapálený a bral mě na každý závod. Vždy jsem ale musela čekat na začátku nebo na konci, aby se mi nic nestalo. Byl to můj vzor, byl na mě hodný, vedl mě ke všemu dobrému a vše na co sáhl mu šlo. Byl to dokonalý bratr. Jak jsem s tebou jela závod, tak jsi toho kluka vytlačil a přesně to udělal i protivník Kevina." Řekla a rozbrečela se. Její slzy dopadaly na mé tričko a já nevěděl, co dělat, protože obvykle jsem holku jen ošukal a to bylo vše. Nakonec jsem ji pohladil po vlasech. Po chvíli se nadechla a pokračovala.

,,Prostě všechno jsem viděla... Napálil to do zdi a já... On byl na místě mrtvý, chápeš? Viděla jsem svého staršího bratra mtvého. Viděla jsem jeho krev a..." Dál už povídat nemohla. Tolik brečela a já nevěděl, jak ji pomoct.

Stále se dozvídáte jak staré, tak nové útžky z minulosti Caleba i Beth.