Fast Drive

Čtvrtá

Caleb:

Díval jsem se ji do očí a cítil elektrizující dotyk na mé hrudi. Nevěděl jsem, co ji mám odpovědět. Nenáviděl jsem ji, protože se to ode mně čekalo a sám jsem se ptal. Proč?

,,Ano." Odpovím stroze a jemně sundám z mé hrudě její ruku. Příjde mi, že bych se v jejich očích mohl utopit. Mohl bych se do nich dívat pořád a stejně bych v nich našel nové emoce, věci a myšlenky. Byla tak tajemná a zároveň odhalitelná. Nakonec ale uhnu pohledem a rozejdu se k domu. Neslyším, že by se taky rozešla, a tak se ohlédnu a spatřím, jak tam stojí. Se slzami v očích. Udělal jsem něco špatně? Něco co se ode mně neočekává? Promne si oči a narovná postoj.

,,Pojď." Skousnu si ret a Beth se konečně rozejde. Zkoumala rukávy své mikiny, což jak jsem si všiml je její zlozvyk. Otevřel jsem dveře a jako správný gentleman jsem ji je podržel. Hned za dveřmi čekala Emily, která vzala Beth za ruku a vyběhla s ní po schodech nahoru. Povzdychl jsem si a pověsil kabát na věšák. Poté jsem též vyběhl po schodech nahoru a zatáhl za kliku od pokoje Emily. Bylo zamknuto.

,,Sem můžou jen holky! A já Beth nepustím dokud si se mnou nedá čajový dýchánek!" Zakřičela zevnitř Emily a já protočil očima.

,,Beth tam určitě být nechce, tak neblbni a pusť ji!" Odpověděl jsem ji stejně hlasitě.

,,To není pravda! Čaj bych si dala!" Ozvala se Beth. Naštvaně jsem bouchl do dveří a odkráčel do svého pokoje. Alespoň to tady poklidím. Sklidil jsem ze stolu nepotřebné věci a uklidil je do skříně. Několik týdnu staré jídlo jsem vyhodil a uklidil i nádobí. Oblečení též dal do škříně a vše ostatní nacpal pod postel. Zdá se, že to bylo lehké, ale dalo to celkem zabrat. Naposledy jsem tu uklízel, tak před půl rokem a to kvůli tomu, že mi máma vyhrožovala se zabavením auta. Po otevření okna, aby se tu pročistil i vzduch jsem odešel k pokoji Emily. Chtěl jsem zaklepat na dveře, ale jejich rozhovor mě zaujal.

,,A co si myslíš o mém bratrovi?" Zeptala se Emily sladkým hlasem. Chvíli bylo ticho a ozývalo se jen, jak Emily srká čaj.

,,Neřekneš mu to?" Odpověděla ji otázkou. Jaká ironie, že jsem stál za dveřmi. Více jsem se natiskl ke dveřím, abych slyšel vše, co řekne. Emily ji to očividně odkýve, protože Beth začne povídat.

,,Podle mého názoru byl do dneška bezcitný blbec... Vždy se ke mně choval povrchně, bezohledně, a prostě špatně, ale dnes, když jsem viděla, jak tě má rád Emily a viděla jsem tu lásku, tak to bylo neskutečné. Odložil svou masku drsňáka a zachoval se tak hezky... Jde vidět, že lidi, které má rád ochraňuje a nikdy by nedopustil, aby se jim něco stalo. Taky bych někoho takového v životě chtěla. Můžeš být na svého bratra pyšná... Vlastně ani není pravda, že bych nenáviděla. Myslím, že ho mám docela ráda. Tvůj bratr mě ale nenávidí, a tak to prostě je." Dořekla a vyrazila mi tím dech.

Doopravdy jsem se k ni takhle hrozně choval? Je pravda, že nasazuji masku drsňáka, ale že bych byl takový necita? Holky sice střídám, ale to protože jsem se prostě ještě nikdy nezamiloval. Bylo tak hezké od ni slyšet, že na mě má být Emily pyšná. V té chvíli jsem se rozhodl zaklepat.

,,Už jdu!" Vykřikla Beth a odemkla dveře. Tvářila se neutrálně, jako by teď vůbec neřekla něco, co mi na ni změnilo pohled. Emily seděla zaraženě s růžovou korunkou na hlavě a v ruce držela nedopitý hrnek čaje.

,,Tak... Ehm, jdeme?" Nervozně se na mě usmála. Nikdy jsem si nevšiml, že má tak krásný úsměv. Nad čím to přemýšlím, sakra! Otočil jsem se a přes chodbu přešel k mému pokoji. Vešel jsem do pokoje a pustil i Beth. Zavřel jsem dveře a ukázal na můj pokoj.

,,Můj pokoj." Odvětil jsem zamyšleně.

,,Asi tu nejsem první holka a ani poslední." Zamumlala. Ignoroval jsem to a vytáhl notebook s papíry a propiskama.

,,Udělej si pohodlí..." Uhl jsem pohledem a Beth si sedla na postel. Na stůl jsem vše položil a sedl si na židli, která byla naproti Beth. Asi minutu jsme oba byli potichu. Myslel jsem na to, jak jsem neskutečně moc zmatený.

,,Láska je-"

,,Fakt mě tolik-" Řekli jsme zároveň. Zasmál jsem se a pobídl ji, ať pokračuje. Zakroutila hlavou a ukázala na mě.

,,Tak to řekneme zároveň." Navrhl jsem a pokrčil rameny. Beth se pousmála a svolila.

,,Tři."

,,Dva."

,,Jedna."

,,Teď!" Vykřikli jsme.

,,Proč mě tolik nenávidíš?"

,,Láska je blbost." Řekli jsme. Zarazil jsem se a podíval se ji do obličeje, který ji orámovaly hnědé vlasy. Zatvářila se smutně, ale po chvíli zase nasadila svůj obvyklý výraz.

,,Já nevím... Je to blbost, ale možná, protože se to od nás očekává?" Pousmál jsem se a Beth se přikývla hlavou, ale přiblížila se ke mně blíže.

,,Láska není blbost, jen ji musíš poznat z blízka. Láska z lidí dělá blázny, kteří skončí s děravým srdcem." Pousmála se. Než jsem stačil cokoli namítnout, tak mě objala. Ano... Objala! Ruce obmotala okolo mých zad a já nejdřív celý strnul. Nikdy jsem si nepředstavoval, že bych se s ní objímal. Maximálně jsem si přestavovat, jak by vypadala nahá, což bylo divné vzhledem k tomu, že jsem byly nepřátele.

,,Uděláme to takhle... Budeme se kamarádit, ale tajně. Ve škole zůstane vše při starém." Odtáhla se ode mně a podívala se mi zhluboka do očí. Pousmál jsem se kývl hlavou na znamení souhlasu. Tenhle plán se mi líbil.

,,Ehm, asi by jsme měli začít." Odkašlala si a dala před sebe velký papír. Hnědé vlasy si stáhla do culíku a poklepala černou fixou po papíru. Poté napsala velký nadpis láska a červenou fixou okolo nadpisu nakreslila menší srdíčka. Já se na ni se zájmem díval a neměl jsem v plánu začít něco dělat. Vypadala tak uvolněně a kousala se do spodního rtu. Oči měla přivřené a soustředila se, aby vše vypadalo tak, jak má. Vzala tužku a namalovala amora s lukem a letícím šípem na pár na druhé straně papíru. vypadalo to dost dobře, to jsem i já musel uznat.

,,Není to projekt do výtvarky, Beth, ale do angličtiny." Usmál jsem se a Beth přesunula svůj zrak ke mně. Tiše se zasmála a vše vybarvila.

,,Nechala jsem se uněst, pojďmě vyhledat nějaké ty informace a napsat vlastní názory." S úsměvem odpověděla a sama do ruky vzala svůj mobilní telefon. Já jsem popadl notebook a též začel hledat. Očkem jsem sledoval Beth, která nakonec konkrétní kategorie nakreslila a začela psát svůj názor a informace, co vyhledala.

---------

,,Tři hodiny ráno." Zašeptal jsem a promnul si oči. Projekt už byl téměř hotový, stačilo jen napsat můj názor měli jsme to vše. Když jsem se nedočkal odpovědi, tak jsem se podíval na Beth. která usla s fixou v ruce a schoulená do klubíčka. Nechtěl jsem ji budit, protože mi to prostě nepřišlo správné a navíc vypadala tak neškodně. Vzal jsem ji teda fixu a vše potřebné schodil na zem, aby to nezavazelo. Přesunul se k psacímu stolu a rychle dopsal i svůj názor, jelikož jsem byl už pořádně unavený. Papír jsem pečlivě uhladil a do rohu nás oba podepsal. Když jsem se vrátil k posteli, tak už Beth ležela přes celé dvě poloviny a měla vyhrnuté triko. Musel jsem uznat, že postavu měla dokonalou a lepší jsem možná ani nevěděl. Zakryl jsem ji peřinou a sám si ustlal na zemi, protože jsem věděl, že by mě zabila, kdyby zjistila, že jsme spali v jedné posteli.

Náhle mi cinkl telefon, ostatně jako celý večer, ale neměl jsem čas na odepisování, tak jsem ho rychle sebral a projel zprávy od asi pěti holek, které se ptaly, kdy za mnou zase můžou přijet a vyspat se. Nikdy jsem s nikým nespal vícekrát než jednou, a tak jsem mobil vypl a holky nechal holkama.

Krapet nudnější, ale každou chvíli by se to celé mělo rozjet! :)