On se nesmál, on plakal

Tahle povídka je trochu ponuře naladěná. Za což se omlouvám, ale měla jsem prostě takovou náladu. Rozhovor, který je veden mezi Johnem a "Sherlockem" neodpovídá tomu, který jsme slyšeli v seriálu. Je to moje verze. Je trochu lepší, protože Sherlockův návrat mezi živé by mohl dopadnout trochu jinak, kdyby Sherlock vyslechl tenhle. No, a nebo taky ne, protože...BBC :D (Johnlock není canon ehm..ehm..prý ani jediný náznak sexuálního či romantického zájmu! Vždyť jich tam byla hromada! No nic nebudu se rozčilovat)
Přeju hezké počtení :)

Na nejmenovaném hřbitově kdesi v Londýně se tyčil černý náhrobek se zlatým nápisem "Sherlock Holmes"

Nad tím právě zkroušeně stál John Watson. Chtěl svému příteli říct tolik věcí, ale jeho tělo mu to nechtělo dovolit. Srdce krvácelo a mozek řval. John chtěl ulevit oběma. Chtěl mluvit, vážně, ale měl pocit, že když něco řekne, tak se okamžitě rozbrečí. John se zhluboka nadechl. Sherlock pro něj znamenal všechno. Prostě nemůže nic neříct.

"Tak jo,"promnul si oči. Zase se mu chce brečet!"Sherlocku, já jen chci, aby.."zastavil se. Vážně si teď povídá s náhrobkem? Potom zatřásl hlavou. Na tom nezáleží. Pokud existuje bůh zařídí, aby Sherlock jeho slova slyšel.

"Chci, aby jsi věděl, že ti dlužím. Strašně moc.."vydechl o tomhle se mu vážně strašně špatně mluví, ale pro Sherlocka by se rozpovídal o čemkoli.

"Já byl sám. Strašně moc sám. Nikoho jsem neměl a potom jsi přišel ty a všechno bylo jinak. Vážně ti moc dlužím."

Vzal svoji hlavu do dlaní. Proč musel jeho nejlepší přítel zemřít? Proč se mu všechno v životě hroutí? Člověk, který pro něj byl takřka celý jeho život..je mrtvý. Jak má teď žít? Jak má teď žít, když jeho smysl života zemřel? Proboha! Zase se mu chce brečet. Od kdy je taková citlivka? Hřbetem ruky si otřel slzy.

"Tolik ti dlužím,"opakoval stále dokola. Třeba by ho to mohlo přivolat zpět? Když jedna osoba dluží té druhé, musí se vrátit, aby ta první měla šanci svůj dluh splatit. Nebo ne?

"Tolik, tolik, tolik. Tak moc!"tohle už vážně vypadalo, jakoby se John zbláznil."Prober se!"křičel na něj mozek. John přikývl. Samozřejmě, vždycky je to mozek. Nikdy srdce.

"Promiň Sherlocku..já jen moc mi chybíš. Kdyby to jen šlo vrátit zpět. Něco bychom udělali, aby jsi nemusel skočit z tý pitomý nemocnice."teď už byl John naštvaný. Chtěl kopnout do náhrobku, ale uvědomil si jak moc neuctivé by to bylo.

Přistoupil blíž k náhrobku a poklepal na jeho roh."Děkuju ti Sherlocku"

Už byl na odchodu. Jenže jeho srdce řvalo a přehlušovalo tak mozek! To se nikdy Johnovi nestalo. Alespoň ne v případě Sherlocka. Sherlock totiž uvažoval jenom mozkem a na srdce úplně zapomínal. Johna tím nakazil. John si myslel, že když se pokusí nějakým způsobem Sherlockovi vyznat lásku, Sherlock to bude ignorovat. Nebo ještě hůř,přijde výsměch. Proto se o to od toho pokusu u Angela nepokoušel.

"No tak Johne! Stůj! Kam jdeš? Proboha mluv!"řvalo srdce z celých svých sil. Mozek dodával "Proč bys to dělal? Je mrtvý! Přiděláš si akorát starosti!"John už mozek neposlouchal. Právě proto. Je mrtvý a Sherlock ho nemůže slyšet. Co tím ztratí?Nic. Bude mu lépe. Konečně to řekne nahlas, přestože pozdě...

John se vrátil k náhrobku.
"Sherlocku, já tě mi.."nemohl to dokončit. Nadechl se. Tak jo, teď nebo nikdy. "Já tě miluju"odmlčel se. Chvíli jen zíral na náhrobek.c"Vždycky jsem miloval. Uchvátilo mě jak jsi o mně, o mém životě, když jsme se viděli poprvé, věděl naprosto všechno! To bylo šílené, fantastické! Vážně, jsi ten nejúžasnější člověk, kterého jsem měl to štěstí poznat. Asi se budu opakovat, ale strašně moc ti dlužím."

Nadechl se čerstvého vzduchu. Trochu se mu ulevilo. Jenže se mu do očí zase draly slzy. Proč to tak strašně bolí?

"Sherlocku, mohl bys..jen pro mě? Mohl bys? Už toho nech.."John se odmlčel. Nadechl se a se zkroušenou tváří pokračoval dál"Prostě přestaň. Mohl bys jen pro mě, nebýt mrtvý? Jen jeden jedinný zázrak pro mě. Nebuď mrtvý, prosím."

Když to dořekl, jakoby mu spadl kámen ze srdce. Konečně se vypovídal, i když náhrobku. Ten náhrobek se neuměl smát. A přesně to by udělal Sherlock, kdyby ho slyšel. Smál by se.

***
Kousek opodál stál detektiv. Je to už dlouho, co objekt jeho zájmu odešel. John Watson už byl dávno doma a plakal ve své ložnici. Tak tiše, aby ho nebylo slyšet.Že by se za své slzy styděl? Je to dlouho, co odešel, přesto měl detektiv pořád v očích slzy.On se nesmál, on plakal...