Proti proudu

3. Kapitola

Uchopí moji ruku do své a odtáhne mě zpět do ložnice, kde mě shodí na postel, jako nějaký pytel brambor. Na tváři mám, ale nečitelnou grimasu, kterou dávám dost najevo, že je mi vše jedno. Zavřu oči a odevzdám se ji. Vždyť přece proto zde jsem.

Po chvilce pocítím její konečky prstů, jak mi jezdí po zádech, ale nebyl to dotek, který měl mířit k jistému sexu tohle se dalo přirovnat k příjemné masáži. "Měla bys být ráda, že nemusíš být dneska už u těch úchylů" zašeptala a po chvilce se postel vedle mě lehce prohnula. Je mi jasné, že si také lehla.

Její ruka se přesunula do mých vlasů, které laskala. Takový pocit snad u žádného jiného klienta neprožívám. Schoulím se k ní jako štěně, co se chce schovat a hlavu si položím na její ňadra, které jsou pohodlnější než jakýkoliv polštář.

Chvilka oddechu mi rozhodně prospěje. Poklidně znovu usínám s tím, že se po dvou letech pořádně vyspím. Pria sleduje, jak oddechuji, ale i přesto, že spím, tak mě nepřestává hladit ve vlasech. Do necelé půl hodiny ji, ale víčka těžknou a poddá se spánku, tak jako já.

Celá noc je nerušená a já ani nezměním polohu ve které jsem usnula. Její tělo, tak příjemně hřeje a slyším její rytmický tlukot srdce, které je jako nejkrásnější ukolébavka. Ráno nás obě probere její vyzvánění mobilu, které do pár sekund utichne. "Budíček" jemně se mnou zatřese, ale má odezva je jasná. Zamručení a stočení do klubíčka. "Ještě chvilku" zamrmlám skoro neslyšně.

"Musím do baru zlato". Odtáhne mě od ní. Tohle mě ihned probere, ale místo toho, abych se odsunula, tak zasednu její boky a ruce uložím na její prsa. "Co když tě nepustím?". Koketně se usměji a hned na to přitisknu své rty na ty její. Překvapuje mě, že se ani nesnaží bránit a nechává mě. Zastavím se hned poté, co uslyším zvuk sms na mém mobilu. Znovu se narovnám v zádech a mobil rychle uchopím do své ruky. Byla to Grace, co napsala jméno klienta u kterého mám být za půl hodiny dle informací.

"Tak, co medvídku musíš jít tak jako já do práce?". Dobírá si mě, ale nevěnuji tomu moc pozornost, až na slovo medvídek. "Takhle už mě neoslovuj". Ohradím se a rychle se dostanu z postele. Oblečení je úhledně poskládané na židli. Musím se nad tím pousmát. Všechno bylo proti zvyklostem, které prožívám u mužů.

Zaberu rychle koupelnu, abych se upravila a vypadla znovu do reality. Každý muž by vešel za mnou do koupelny a nedopřál by mi soukromí ani tady, ale ona čeká u dveří, až budu hotová. Netrvá to dlouho a projdu okolo ní směrem k botníku.

"Večer si tě znovu zavolám". Uslyším její hlas z koupelny. Očividně taky spěchala, ale potěšila mě tahle zpráva. "Dobře! Budu se těšit!" hlasitě se ozvu, aby mě slyšela přes puštěnou vodu a hned na to vyjdu ven. Teprve teď mi došlo, co se právě stalo. Jsem tak natěšená z toho, že pomalu ztrácím pojem o tom, kdo je zaměstnanec a kdo zákazník. Ale to není jediný problém, co právě prožívám. Moje nohy těžknou a všechny buňky v mém těle křičí, abych se vrátila a nešla za tím mužem, co si právě přeje moje služby. Oči skláním k zemi a mé ruce se lehce chvějí. Okamžitě je zastrkuji do kapes od džín a snažím se to nevnímat.

Celý den mám neustále na spěch. Je mi jasné, že Grace mi dává sežrat to s tím Paulem. Poslední muž pro dnešek byl zrzek, který by mohl být i můj mladší bratr. Měl čerstvé 18 a chtěl si užít. Popravdě nedivila bych se, že je panic, ale bez protestu splním všechny jeho zvrácené myšlenky a ke konci mě má čekat balíček peněz. Chlapec zašmátral v peněžence a vytáhl jen dvě stovky, které mi podá. Zůstanu na něj nechápavě koukat. "Chlapečku já nejsem šlapka z D1". Ohrazuji se okamžitě a chci víc.

"Nesplnila si všechny mé požadavky a navíc nejsem spokojen, tak jak bych chtěl". Povrchně zvedl hlavu s nosem nahoru. Mám sto chutí mu vyškrábat oči, ale je to ponaučení pro příště, že peníze budu chtít předem.

"Tak to si zapamatuj, že příště nepřijdu. Nejsem žádná laciná děvka". Naštvaně si seberu věci s tím, že už odejdu, ale on uchopí pevně mé zápěstí. Musí se mu nechat, že jeho stisk je silný jako od dospělého muže.

"Ty jsi kurva a já rozhoduji o tom kolik ti zaplatím a o tom jestli přijdeš rozhoduje tvoje nadřízená"s těmi slovy mě zahnal do kouta. Vytrhnu svoji ruku z té jeho a neschopná dalších slov odcházím.

Jakmile jsem venku, tak mé oči spočinou na obloze. Slunce už pomalu zapadá a nebe se zbarvuje do oranžové barvy. Je to nádherný pohled a hlavně to naznačuje tomu, že už se mohu stavit za Priou. Netuším proč, ale mám chuť se rozběhnout a nezastavovat se do doby než budu stát před jejím domem. Dobře si tuto možnost promýšlím, ale rozhodnu se, že to je hloupost. Nechci před lidmi vypadat, jako pošuk a taky na sebe nerada strhávám pozornost. I přesto jsou mé kroky rychlé. Alespoň to teď působí, že jen někam spěchám, což není tak daleko od pravdy.

Ještě jednou zahnu do ulice a stojím před jejím domem, kde jsou vchodové dveře znovu otevřeny. Netuším, jestli je zde vůbec zavírají a zda v této čtvrti panuje nějak kriminalita.

Moc dlouho se tím nezabývám a rychle vybíhám schody a za necelé tři minuty stojím před jejím bytem. Netuším proč, ale když si uvědomuji, že jsem dorazila na místo, tak mě nadšení opouští. Natáhnu ruku k zvonku. Hlavou se mi začínají zmítat myšlenky, že dneska už žádnou soulož vlastně nechci. Lehce zatřesu hlavou do stran a rychle mačkám zvonek než si cokoliv rozmyslím.

Trvá to déle než minule a začínám mít obavy, že jsem zde moc brzo a ona ještě ani nedošla z práce. Ozve se ale cvaknutí zámku a dveře se otevřou.

"Nejsi tu nějak brzo?". Položí mi otázku a hlasitě zívne. Nejspíš spala a já ji probudila, proto tak dlouho neotvírala.

"No...." nedořeknu to, když mě vtáhne dovnitř a jde přímo do ložnice, kde spadla do měkké matrace. Dojdu za ní a vnutí mi to úsměv na tváři. Ani se nepřevlékla z práce asi dneska měla taky těžký den a v tomhle ohledu pro ni mám největší pochopení.

"Nebude vadit, když dneska budeme jen ležet?" zamrmlá do polštáře ve kterém má zabořený obličej.

"Ne nebude". Začnu ji svlékat, aby nemusela spát v tomhle. Dost smrdí po cigaretách a alkoholu, ale snažím se to nevnímat. Otočí se ke mě a hned na to se posadí. "Co takhle si dát společnou sprchu a pak jen koukat na televizi?" navrhne zase s tím svým úsměvem, kterému nemohu říct ne. Je to sice lehčí změna plánu, ale když nebudu muset vykonávat služby, tak nemám žádný problém.

Obě se přesuneme do koupelny, kde tentokrát ona začne svlékat mě. Skoro po celém těle mám cizí otisky rtů a to ji lehce vyvede z míry, i když nic říct na to nemůže. Přeci jen je to moje práce a ona je další zákazník.

Pokračování příště: