Skrytá schopnost

Auuu!

A jelikož jsem neskutečně zvědavý člověk, musím se tu porozhlídnout. Nejprve jsem zamířil k takovému tomu doktorskému stolečku jak na něm v seriálech a filmech leží všechny nástroje. Ale ty co tam ležly byly jiné takové jsem nikde neviděl. Na všech bylo něco jako krev ale fialová. Já se tak nesnáším, řekl jsem si pro sebe a vzal do ruky iněkční stříkačku s poměrně velkým hrotem. Samozřejmě bych to nebyl já kdyby se něco nepodělalo. Stříkačka mi v jednu chvíli vypadla z ruky a já ,při snaze ji chytit, jsem si ji zarazil hrotem rovnou do dlaně. ,,Jááu!" zařval jsem tak nahlas že to museli slyšet všichni venku. ,,No do prdele..." zíral jsem na iněkci zabodlou v mě ruce. Po chvíli se mi však trochu rozsvítílo před očima a já začal vnímat i jiné věci než iněkci. ,,Už chápu proč nám říkali ,na nic nasahejte, ale já myslel že mě to nanejvíš ozáří a ne že to bude mojí součástí. 😫" po chvíli nadávání sám sobě mi došlo že ,,S tímhle za nimi nemůžu akorát by byly problémy." Nezbývalo nic jiného než iněkci vyndat sám. ,, Oukej, oukej. V klidu ale rychle... tak jo Váďo TEĎ!" rychle jsem vytáhl iněkci a bleskově si ránu přikryl kusem trika. Chvíli jsem tričko držel ale neviděl jsem ani flíček tak jsem ho z rány odkryl a myslel jsem že jsem oslepnul. Nic tam nebylo, ale vůbec nic. ,, Tak buď jsem sjetej nebo Wolverin.'' Zase nastala ta chvíle kdy jsem jako totální retard civěl na svojí ruku. Dneska už podruhý. V tom slyším jak někdo běží po chodbě. Ty kroky byly stále blíž a pak se rozrazily dveře a v nich stál Adam (Vidrail). ,,Kámo seš v pohodě?" hned na mě spustil se zděšeným výrazem ve tváři ,, slyšel jsem jak někdo ječí na celou budovu" ,, Já jsem v pohodě. Jenom něco spadlo já se strašně lek jak bylo hrobový ticho." Nemůžu mu říct přeci pravdu tu neřeknu nikdy nikomu ani Áňe. ,, Fakt seš jinak v pohodě?" ,, Jo fakt všechno je v cajku." ,,Jo a jinak asi tak za čtvrt hoďky máme být u toho ruskýho kola budeme se vracet." ,, Ok tak já to ještě vyfotim a hned tě doženu." Adam v klidu odešel a já si jenom odychl. Je to fakt dobrej kámoš ale tohle se nesmí nikdo dozvědět. Už jsem tu místnost jen vyfotil šel ke dveřím a tuhle kapitolu uzavřel.

Ahoj po asi sto letech jsme měla tvůrčí chvíli a psala. Doufám že se vám tohle líbí a budu ráda za komentáře. Jinak by v nejbližší době měla vyjít minimálně ještě jedna kapitola. Mám vás všechny ráda
Anička👑