Skrytá schopnost

Kdo jsi ?

Vyšel jsem ven a snažil se na všechno co nejrychleji zapomenout. Ale jak na tohle se fakt zapomenout nedá. Vyrazil jsem za ostatními a jelikož jsem měl zpoždění zrychlil jsem. Ale něco mi nesedělo. Zrychloval jsem. Zrychloval jsem až moc. Za chvíli se okolo mě začalo všechno míhat jako bych jel nějáký závod a musel dorazit první. Snažil jsem se zastavit ale nešlo to. Když jsem před sebou uviděl zeď vší silou jsem chtěl zastavit, ale nešlo to. A když byla zaď čím dál tím blíž myslel jsem si že je to můj konec. Zavřel jsem oči a počítal poslední sekundy svého mrzkého života. Tlak a tma. Totální tma. Myslel jsem že je po mně. ,,Otevři oči." ,, Co.. cože? Kdo jsi?" Jediné co jsem v té tmě slyšel byla hlas. Dívčí hlas. Mně dosti povědomý hlas. ,, Já tě přeci znám. Kde jsi?" ,, Otevři oči." ,,Jak můžu věřit někomu koho nevidím. Ukaž se." ,, Cožpak vidět znamená uvěřit.?" ,, Ano znamená ukaž se mi." najednou se v té tmě objevila zářivá můžu říct přímo žhnoucí siluleta ženského těla. Musel jsem si zakrýt zrak jak to bylo oslňující. ,,Otevři oči." Byla poslední slova vo mi řekla a poté opět zmizela v temnotě. Vzdal jsem honbu za otázkami ohledně té dívky a otevřel oči. Ležel jsem na zemi. Zvedl jsem se rozhlédl se ale nikdo tu nebyl jenom sutiny zdi. Co počkat?! SUTINY ZDI?! ,, Já jsem rozbil zeď?!!" I když ze zdi zbyly jenom trosky já byl bez modřinky. ,, Co, tohle není možný. Já rozbil hlavou zeď ha ha 😃. Jak dlouho jsem tu mohl ležet. Do prdele kolik je?" Po zjištění že jsem tam měl být už pomalu před 15 min. chtěl jsem za nimi běžet, ale došlo ki že by to nebyl zrovna njlepší nápad. Šel jsem teda takovou rychlejší chůzí a venku už jsem viděl jsk na proti mě jde trochu ustaraně Čmelák. ,, Hele kámo já vím že jsi vášnivý fotograf ale už musíme jed." ,, Jo jo už běžím." He už běží to radši ne 😏.

Je to tu jak jsem řekla další díl. Snad potěší. Anička👑