Pomoc!

1

Všude je tma. Naprostou tmu ruší jen pramínek světla doléhající k mým nohou ze škvírky mezi dveřmi.
Teda mezi dveřmi od skříně aby jste pochopili. Jsem schoulená v klubíčku na dně skříně s "bůhvíčím" si.
Sedím a čekám než mu dojde kde jsem.
...
A jak jsem se sem dostala?

Noo řekněme že bydlím ve městě, které na mapě nenajdeš. Tohle město je plné mafiánů a zlých týpků nebo aspoň se tak tváří, ale já je nikdy nebrala vážně. Asi si říkáš "hmm dobrá pohádka." Jo takhle to přesně zní. A věř nebo ne můj život se pohádce hodně podobal. Mùj taťka mi vždy dal vše co jsem chtěla. On je totiž boss mafiánků. Jasně máto i svoje nevýhody jako třeba mě každý týden aspoň jednou unesli. Ale hned dostali strach tak mi koupili lízo a poslali domů. (Jo lízo :D znáte to ne? Když vám někdo maže med kolem huby) Táta to vždycky hrozně hrotil, no jo otcovská láska. Mamka byla naštvaná na mě jako bych za to snad mohla! "Mohla by ses přestat tak nakrucovat a nosit delší sukně a..." v tuhle chvíli ji přestávám poslouchat. Nemá to cenu okorát bych se s ní pohádala. Je mi 16 jsem panna nosím krátký sukně nebo mini kraťásky, pod to nesmí chybět tanga. Nejlíp k tomu crop top. Shit miluju svojí skříň. Ale zpět k mámě. Někdy mi to příjde vtipný co mi vypráví za pohádky ať nenosím tyhle hadry. Táta se stal pánem podsvětí už dlouho předtím než potkal mamku. Ona byla luxusní kurva, kterou si najal na jednu noc, ale udělal tu kravinu že se zamiloval. No a tak nějak jsem z toho vyšla já.
Btw kluka nemám a nikdy jsem neměla. Né že by o mě neměli zájem, když projdu slintaj jak ten pes v Garfieldovi myslím že mu Garfield říkal slinto. Jen to jsou ustrašený kuřata a bojí se mě oslovit protože... TÁTA
Takže jo žiju si jako v pohádce ale bez kluka? To je jak pohádka bez prince!? Jak by dopadla šípková růženka kdyby princ nedorazil? Vlastně ani nevím proč to do toho tahám.

Zpět k tomu jak jsem se sem dostala...
Když jsem šla ze školy tak mě přepadl jako pokaždý ale tohle bylo trochu jiný. Vždycky jich bylo víc a dávali si velký pozor na to abych si nějak náhodou neublížila. Masky jasně ještě nosili masky. Ale unesl mě pouze jeden a masku neměl. Měl krátké hnědé vlasy a kaštanové oči s kousky zlata.
Rychle a pevně mě jednou rukou chytil kolem pasu a druhou mi otevřel dveře od auta. Posadil mě na sedačku spolujezdce a připoutal nějakým divným pásem na zámek a na víc mi ho tak utáhl že jsem se nemohla pohnout.
Sedl si na sedadlo vedle mě a než nastartoval tak mi připoutal ruce k tý věci nad okýnkem myslim že se tomu říká "držák na ruce" nebo tak nějak. Každopádně jsem se nemohla pohnout a ohromením ani mluvit. Jen jsem seděla a prohlížela si ho.
Měl na sobě šedé přiléhavé tričko s nápisem "sexy bitch" černé potrhané kalhoty a mikynu.
Samozřejmě moje pusa je rychlejší než mozek.
"Neni ti v tom vedro?" Hned jak jsem to řekla jsem si připadala jako totální idiot. Woow on mě unáší připoutá mě a já první na co se zeptám je jestli mu není vedro? Na mojí obranu venku je skoro 30°C a on má mikynu.
Jen se uchechtl a nastartoval.
Asi po 5 minutách jízdy mi odpověděl, ale trochu jinak si z formuloval otázku. "Jo babygirl je mi z tebe vedro, úplně hořím." řekl a položil mi ruku na stehno.
Trochu jsem sebou škubla. Ale to ho jen přimělo posunout ruku výš.
Podívala jsem se na něj s varováním v očích jenže co jsem asi tak mohla udělat? Mohla jsem křičet ale k čemu by to bylo. Auto s neprůhledným sklem a holka uvnitř řve. Někde to může být důvod k zavolání policie. Problém je v tom že tady policie prostě není. Tady když holka řve v autě tak jí tam někdo píchá a ne zrovna jemně.

Ruku dal pryč a jel dál. Asi po 15ti minutách jsme dorazili k vile pár kilometrù za městem.
Byla jsem zvyklá na přepych ale woow.
Vypnul motor vylezl z auta a šel mě odpotat. Ruce mi nechal v poutech a přenesl mě jako pytel brambor přes dvůr dovnitř do domu.
Položil mě v kuchyni na židly a zeptal se jestli mám hlad.
"Vážně? A nechceš mi třeba nejdřív sundat ty pouta?" Zvedla jsem obočí a čekala na jeho reakci.
"Nebuť drzá baby" zavrčel "a odpovídej na otázky!"
"Nebo co?" To jsem asi neměla říkat. Vstal chytil mě za vlasy a odtáhl mě nahoru po schodech. Zahnul do leva do pokoje a strčil mě na postel.
"Co-co děláš?" Začínala jsem se ho bát. To brzo když mě unesl už před půl hodinou.
"Ptala ses co se stane když nebudeš hodná holka." Nahodil úšklebek a přišel až ke mě.
Koukal na mě s chtíčem v očích. Jaj až teď mě napadlo že mu může být tak 20/21.
A tak jsem udělala tu největší píčovinu co mě napadla. Vztala jsem dala mu ruce za krk a políbila ho. Začal spolupracovat najednou jsme leželi na posteli. Začal mě líbat na krku a rukama mi začal stahovat tanga.
Prudce jsem se posadila. Tiše zavrčel "Panna"
Chytl mě za nohu a stáhl si mě zpátky pod sebe. Zkousl mi jemně ucho a pošeptal. "Dneska žádný odpannění baby?" jak to dořekl tak mě kousl do krku.
"Au!" Vyjekla jsem.
Co si o sobě myslí? Unese mě, sváže a znásilní - teoreticky to znásilnění není když jsem si začala, ale stejně - znásilní. Tak to ne takhle mu to neusnadním, budeme si hrát.
"Proč křičíš puso ještě v tobě nejsem." Jak to dořekl tak si olízl rty a očima hltal moje prsa v krajkové podprsence, která vykukovala z crop-topu. Tiše jsem zavrčela v nesouhlas. Udělala jsem asi to jediný co jsem mohla abych se dostala zpod jeho těla.
"Polib mě." řekla jsem s menším úšklebkem na tváři.
Woow jako pejsek poslechl a políbil mě. Musim uznat že líbá skvěle, ale ne dost na to abych zapoměla co chci udělat.
Krok jedna: Obtočila jsem okolo něho nohy. Jen začal vášnivěji líbat a ...
To si dělá srandu!?
A začal třít svůj tvrdý rozkrok o můj.
Krok dva: Rychle jsem se přetočila, takže jsem teď ležela já na něm. Chytil mě pevně za zadek. Až jsem nezadžela vzdych. Usmál se do polibku a zmáčkl mi zadek víc.
Krok tři: Posadila jsem se. Až jsem cítila jak mu to v trenkách tvrdne a zvětšuje se.
Krok čtyři: Odtáhla jsem se z polibku, rychle z něj slezla. Než stihl jak koliv zareágovat už jsem utíkala z pokoje a zavírala dveře.

Sakra kam teď!? Mám asi tak 2 vteřiny na přemýšlení, takže to udělám jako vždy. Přemýšlení prostě vynechám. Vyzuju si botu a hodím ji ze schodů tak aby doletěla maximálně do poloviny schodiště.

Zaběhnu do pokoje naproti. Bylo otevřeno. Co udělá nenápadnej člověk jako já? Dveře zavře jak jinak. No nejsem já idiot?
Rozhlédnu se a hledám místo na schování. V tom uslyším klapnout dveře z pokoje naproti. Nebyla jsem schopná pohybu. Můj zrak spočinul na klice ode dveří. Ta začala prudce klesat, pak ale najednou přestala a už jsem jen slyšela jak kráčí ze schodů. Musel si všimnout té boty a myslet si že jsem šla dolů. Super tak tohle vyšlo. Eehh a co teď?

Pokoj byl hezky zařízený, ale na ten jsem se podívala jen letmo. Otevřela jsem dveře a šla zpátky do pokoje naproti. Neboli do pokoje ze kterého jsem před chvílí vzala roha. Naproti posteli byla skříň. To byla první věc, která mě trefila do očí hned po rozházené posteli. Byla světle modrá a krásná. Najednou jsem uslyšela kroky a tak se obdivovaná almara stala mým úkrytem.

A teď tady sedím a čekám až mu dojde kde jsem.