"Už zase zdrhla píča jedna."
slyšela jsem jak řval do telefonu další a další nadávky.
Nezdrhla jsem nemám jak.
Ano ta píča o který mluví jsem já po těle mám od něj spustu modřin a odposledně mě ještě bolí střed.
To jsou celý oni ošu...
Musim uznat, že na kluka umí dělat fakt dobrý palačinky ( a nebo to bylo tím hladem). Každopádně jsem se přejedla palačinek s javorovým sirupem.
Když jsem vzhlédla už od prázdného talíře zjistila jsem, že Kristián už dojedl a pobaveně mě pozoruje. Pomalu vstal a šel přímo ke mně.
''Co dělá...'' nedořekla jsem to. Prstem na mých rtech mi naznačil, že nemám mluvit. Vzal mě jemně do náruče a semnou v náručí šel do jiné místnosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Položil mě na gauč a lehl si ke mně. Pozoroval každý můj pohyb. "Proč tu jsem?" Konečně jsem dokázala z formulovat otázku, která mi tak dlouho vrtala v hlavě. Ale Kris jen pevně semknul rty, až znich měl jen rovnou růžovou čárku. Po půl minutě mlčení se rozhodl změnit téma. "Zkouknem nějaký film?" V tichosti jsem ho vraždila pohledem. "Jaký žánr máš nejradši? Horor? Sci-fi? Komedii? Porno?" Na poslední slovo dal důraz a uchechtl se. "Proč jsem tady?" Z opakovala jsem svou otázku takovým tónem hlasu až jsem měla pocit, že kdyby se ta slova zhmotnila odkapával by z nich jed.
On však neodpověděl a natáhl se pro ovladač. Už jsem to nevydržela a zvedla se z měkkého gauče. Změřil si mě varovným pohledem. Vzdálila jsem se místnosti ve které jsem se před chvílí zdržovala. Přidala jsem na rychlosti, když jsem za sebou zaslechla kroky. Otočila jsem hlavou, abych se podívala jak je blízko, když jsem do něčeho narazila. Podívala jsem se před sebe a zjistila jsem, že jsem nenarazila do něčeho, ale někoho.
Udělala jsem dva kroky dozadu, když mě zezadu objaly dvě silné paže. Leknutím jsem sebou škubla. Byl to Kristián. Možná by mi to zklidnilo tep, kdyby to nebyl zrovna on od koho jsem se snažila utéct. A navíc mi to gesto přišlo spíše majetnické než ochranářské.
Podívala jsem se na neznámého do kterého jsem vrazila, abych se mu omluvila a případně v něm našla spojence. Zvedla jsem zrak jeho směrem. V tu ránu se mi podlomila kolena. Přede mnou stál neznámý s vlasy černými jako uhel a očima zelenými jako smaragdy.
