Pomoc!

2

Asi po 3 hodinách sezení ve skříni jsem dospěla k názoru že ho nechám aby mě našel vždyť mám pořád na rukou ty pouta a chce se mi spát. Vylezla jsem ze skříně a lehla si na postel. Chtěla jsem se zavrtat pod peřinu, ale asi jsem špatně odhadla svojí energii. Hned jak jsem dopadla hlavou na polštář jsem tvrdě usnula.

Seděla jsem doma na terase, koukala na hvězdy tak jako to dělám vždycky a u toho pila čokofe. To je horká čokoláda s malou lžičkou kafe. Když tak o tom přemýšlím musím si to nechat patentovat.
Najednou se ozve rána někde v domě. Pokládám čokofe na stoleček vedle sebe a rozběhnu se ke skleněným dveřím. Jsou zamčené. Proč jsou zamčené? Nepamatuju se že bych je zamykala. Najednou uslyším něčí výkřik. Lomcuju s klikou jako šílenec až si zuju botu na podpatku a podpatkem rozbiju skleněné dveře. Prostrčím ruku rozbitými dveřmi a otevřu si. Dostanu ze sebe jen tlumený výkřik, když uvidím kluka s černýma vlasama jako uhel a očima zelenýma jako dva smaragdy, který se objevil přímo přede mnou.
Ucítila jsem štiplavou bolest na zápěstí pravé ruky. Sklopila jsem pohled a zjistila že mi zápěstí hyzdí dva krvavé šrámy. Krvácela jsem. Znovu jsem uslyšela ten výkřik ale už jen z dálky.
Pak už byla jen tma.
Scéna se proměnila a já ležela v posteli a klepala se. Bylo mi tak 5-6 let. Vrtěla jsem se a nemohla usnout. Vedle mě ležel nějaký kluk. Byl starší mohlo mu být tak 9. Najednou zahřmělo a já se rychle posadila. Dveře byly pootevřené a někdo šel okolo. "Tati?" zkusila jsem to. Dveře se otevřeli víc a dovnitř vešel táta. "Copak broučku proč nespíš?" zeptal se a pohladil mě po tváři.
"Bojím se." odpověděla jsem smutně.
Sedl si na křeslo vedle postele a chytl mě za ruku. "Budu tady než usneš. Koukej spinkat stejně jako Ben." letmo ukázal na spícího kluka vedle mě.
Dal mi pusu na čelo a já se vydala do říše snů.

Když jsem se probudila venku už bylo světlo. Ležela jsem pod peřinou.
Počkat nepamatuji si že bych se přikrývala. Chtěla jsem se protáhnout, zvedla jsem jednu ruku do vzduchu. Tak moment, jak to že už nemám pouta? Podívala jsem se na svou druhou ruku. Leknutím jsem vyjekla.
Byl tam on. Seděl na křesle vedle postele jen v tričku a boxerkách a držel mě za ruku. Ještě spal v trochu nepříjemný poloze. Dlouhé nohy mu visely přes okraj křesla až k podlaze a jednou rukou si podpíral hlavu.
Můj únosce je hrozně roztomilej, když spí. Snažila jsem se mu pomalu vyndat ruku s té mojí. Když se mi to podařilo rozhlídla jsem se po pokoji. A hele, na podlaze leží odemčená pouta s klíčkem v zámku. Potichounku jsem vstala a vzala pouta z podlahy. Přešla jsem zpět ke křeslu. Ruku, kterou měl můj sexy únosce volně položenou na polštáři, jsem opatrně připoutala ke křeslu na kterém seděl. (Nebo ležel?)

Strčila jsem klíček od pout do kapsy od kraťásků a pak jsem dostala chuť udělat něco co jsem chtěla vždycky zkusit.
Sklonila jsem se k jeho rtům, které byli mimochodem bez chyby, a políbila ho.
Měl to být jen letmí polibek, jakým se budí únosci-teda princezny- ale když jsem se chtěla odtáhnout tak začal spolupracovat.
Odtáhla jsem se. Otevřel svoje kaštanové oči a prohlédl si mě jakoby nevěděl kam mě má zařadit.
"Dobré ráno princezno" řekla jsem s úšklebkem.
Chytl mi ruku a přitáhl si mě na klín. Hmm budeme si hrát. Problesklo mi hlavou.
Začala jsem zadkem opisovat kroužky na jeho klíně. Zavzdychal mi do ucha. Na což jsem se musela usmát. Otočila jsem se k němu čelem a zubama mu z kousla spodní ret.

Pustila jsem jeho ret a rychle se zvedla. Celý se napnul a v očích se mu značil vztek, nadrženost a překvapení. Vstal, ale hned se zase posadil, když zjistil, že má ruku připoutanou ke křeslu. Oči mu doslova plály, jak zuřil. "Odpoutej mě" zavrčel skoro neslyšitelně.
"A co za to?" Hodila jsem po něm nejzářivější úsměv jaký umím.
Jestli byl předtím naštvaný tak teď byl totálně nasraný. Supěl až se divím, že mu nešla pára z nosních dírek.
Rozšířili se mu zorničky v očích až to vypadalo, že je má černé.
"Byl jsem na tebe až moc hodnej." Znovu zavrčel, ale už poněkud hlasitěji.
"Co za to?" Z opakovala jsem svou otázku. Mimochodem už jsem říkala, jak ráda provokuju?
Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Když jeho oči nabraly opět zlatavě hnědou barvu tak s klidem v hlase řekl " A co by si za to chtěla?"
V tu chvíli mi zakručelo v břiše a tak ze mě vypadla další kokotina. "Uděláš mi palačinky."
Pobaveně se usmál. "Palačinky? Vážně?"
Ignorovala jsem jeho otázku. "Slibuješ?"

Ikdyž nerad tak přikývl a řekl "Slibuju."

Vyndala jsem tedy klíček z kraťásků a odpoutala mého únosce. Odstoupila jsem od něho o dva kroky. Podíval se na mě pobaveným výrazem a olízl si rty. Pomalu ke mě postupoval a já couvala až jsem zády narazila na studenou zeď. Došel až ke mě a opřel si ruce vedle mé hlavy, abych mu nemohla utéct. Sklopila jsem zrak na což jsem zjistila, že má docela velkou bouli v boxerkách. Uchechtla jsem se.
"Čemupak se směješ?" zavrněl mi u ucha jeho nakřáplý hlas.
Odpověděla jsem a tak mě chytl palcem a ukazováčkem za bradu a zvedl mi ji, abych mu koukala do očí.
Znovu mi zakručelo v břiše.
"Slíbil si mi palačinky!" řekla jsem trochu chvějícím se hlasem.

"Jo slíbil, ale neřekl jsem kdy." Začal se smát jako kdyby řekl něco strašně vtipnýho.
Povytáhla jsem obočí. Nacož reagoval natlačením jeho těla na moje.

A dost!! Je mi jedno jak na to bude reagovat, ale já chci palačinky, tak ať mi je kouká udělat.
Pravou rukou jsem pohladila jeho boxerky.
Začal mi líbat krk. Znovu jsem dala ruku na látku ve které se zvětšovalo jeho přirození a tentokrát jsem ho jemně zmáčkla.
Zavzdychal mi do ucha. Chytil mě zespoda za stehna a vysadil si mě okolo pasu. Přenesl mě na postel a zalehl moje tělo. Jen dlaněmi byl zapřený vedle mé hlavy. Z hluboka oddechoval a přitom mě šukal pohledem.
(Jestli nevíte jak to vypadá když vás chalan šuká pohledem tak jste ho nikdy neviděli nadrženýho)
Zase se mi chtěl dostat do kalhotek a zase se mu to nepovede. DOUFÁM.

Rozepínal mi jediný knoflík od kraťásků, když jsem se chtěla posadit. Marně, on mě přitlačil zpátky.
Když mi sundal mé ryflové kraťásky, které hned na to letěly přes půl pokoje ke dveřím, tak se zaměřil na crop-top.

Podíval se mi z příma do očí. Najednou stuhnul. Byla to jen nepatrná chvilka těško povšimnutelná, ale mě stačila na to, aby mi došlo že takhle to nechce.
"Nevipadáš jako násilník." řekla jsem s menším úšklebkem.
"Cože?" nechápal.
"Vipadáš spíš jako nadržený pako." neodpustila jsem si úšklebek.

Rukou v pěst praštil silou těsně vedle mojí hlavy až jsem sebou škubla.
Naklonil se a pošeptal mi do ucha:
"Jednou ti ukážu že nejsem pako. Počkej až budeš při tom vzdychat a křičet moje jméno."
"Nevím jak se jmenuješ."
"Kristián"
"To pořád nemění nic na tom že křičet nebudu." Poslala jsem mu vzdušný polibek s úšklebkem. Nacož vztal a šel ke dveřím.
"Kam jdeš?" řekla jsem kapku zmatený hlasem.
"Udělat ti palačinky bejbe."

Psal se rok 2017  když vyšel další  díl této zvláštní knížky. Děkuju za trpělivost a ještě letos se pokusím vydat třetí kapitolu. Zatím je to nuda děj se teprve rozjede.❤️😘