V Bradavicích online

Úkol z formulí

Ve starých spisech o Bradavicích se píše, že se v Zapovězeném lese ukrývá tajemný Palouk tmy. Vždy je na něm tma, ať je den či noc.

Nikdo přesně neví, jestli nad Paloukem spočívá kletba nebo na něm žijí mocnosti, které nedokážeme vnímat.
Podle jedné poněkud šílené teorie je Palouk tmy místem, kde se protínají dva světy a černá, neprůhledná mlha je jakási brána do jiného světa. Podle ministerstva je to "bohaspustý žvást, kec a nepravda."
Další teorie je stará, mocná, neznámá kletba. Odbor záhad před několika lety uvedl, že "tma je jakýmsi opakem kouzla Lumos, z latiny světlo. Je docela dobře možné, že je to obyčejné Nox, které kdysi použil velice mocný kouzelník či více dobrých kouzelníků najednou."
Pak je tu ještě teorie, která rozvíjí tu předešlou. Prý se tam má ukrývat nevídané, nezastavitelné zlo, které zničí svět a navrátí lorda Voldemorta a Grindelwalda, kteří ještě spojí své síly. Tuhle teorii ale popírají ministerstva po celém světě.
A podle poslední známé teorie jsou to pozůstatky mozkomorů. Dříve byli mozkomorové prý mnohem dokonalejší, protože kouzlo Expecto Patronum bylo objeveno až roku 1557 sirem Johanem de Mosaleo. Jejich zbytly přetrvávají na palouku dodnes a prý tal zůstanou navždy.
Podle teorie jedné mojí kamarádky je to obyčejný perský instantní prášek, který někdo prostě rozsypal po palouku. Je to poměrně logické, ale onen prášek se drží maximálně 12 hodin.

Dostat se k palouku není příliš těžké ve dne, pokud jdete s průvodcem. Ovšem když jde skupina nováčků jen podle mapy (to říkám jen pro efekt), je to teda dobrodružství.
Čím víc vás jde, tím lépe. Přesto jsme se skoro ztratili. Dvakrát, na stejném místě. Spolužák tam skoro nechal botu, nicméně kouzla jsme zvládli - Lumos patří k nejjednodušším kouzlům a Impendimenta... No, po chvilce cvičení jsme úspěšně zvládli i to. Pravda, mimo stezky jsme nešli, ale co kdyby... Zatím vše v pohodě.

Za bránou, kde končí pozemky, jsme se v jednu odpoledne sešli. Bylo nás osm, všichni hůlky, kamarád mapu a já kompas. V batohu jsme měli pár lektvarů pro případ nouze. Bylo polojasné odpoledne.
,,Jdeme!" řekl nejstarší kamarád, který nás doprovázel.
Owen to tu znal, chodil už do třetího ročníku a šel nám na pomoc, protože "by jej jako budoucího prefekta doma zabili, kdyby nešel." Krom toho už chvíli nebyl v lese, což bylo podle něj špatně.
Vyrazili jsme. Dokud byl hrad na dohled, vše probíhalo hladce. První problém nastal, když někdo úplně přemagnetizoval kompas. Owen se bez kompasu v mapě špatně orientoval a o orientačním smyslu jsme do mohli nechat leda tak zdát. Nakonec jsme procházeli mezi stromy a díky hůlkám a lišejníku jsme se zase našli. A na tomto místě jsme se na zpáteční cestě také ztratili.
Na palouk jsme dorazili po dvou hodinách s roztrhanými kalhotami a s mokrými botami.
,,Lumos!", ozvalo se. Ale i za svitu osmi hůlek jsme nic neviděli, jen nás to světlo oslnilo. Jediné, co jsme v praxi zjistili, bylo to, že tam před námi někdo už byl.
Cestou nazpět nás napadl jeden bubák. Owen a Laura ho společně zvládli a my se od nich to kouzlo naučili. Nebylo to tak hrozné, ale sama bych to nedala.