Jogurt

Kapela B

Jogobella hrál se svým adoptivním bratrem Abduláhem Jumbotronem Turbohliníkem Dračí doupě, když do jeho bývalého dětského pokoje vešel otec. Vzhledem k tomu, že Jogobellův pokoj byl velký asi jako fotbalové hřiště, si Dona Biebera nejdřív nevšiml. Navíc byl zrovna naplno zabraný do souboje s orkem, který nad ním vyhrával. Hnán svou lačností po násilí se totiž rozhodl napadnout příšeru na mnohem vyšší úrovni. Nyní v ruce převaloval stohrannou holografickou kostku a chystal se hodit. Abduláh Jumbotron Turbohliník, který byl momentálně Pánem Jeskyně (vipravětšem příbjechu kdibiste nevjedely) ho zaníceně povzbuzoval. 

Jogobellu nevyrušil ani hlasitý klapot platformových bot, které jeho otec nosil. Hodil kostkou, která se chvíli nehlučně kutálela po koberci se vzorem barevného městečka než se konečně zastavila a svítila na ní jednička. "Písmeno jedna!" zaječel Abduláh Jumbotron Turbohliník; který byl asi tak inteligentní jako otevřená plechovka žrádla pro kočky, kterou někdo vyhodil, našel jí bezdomovec, sežral její obsah a znova jí vyhodil; a začal se prohrabovat příručkou Pána Jeskyně. Když našel co hledal, hlasitě zavýskl a nahlas přečetl: "Tvůj útok propíhá takto. Útočíš, hodil jsi jedna. Podáváš orkovi svůj meč. Je ti vděčný." poslední slova četl stále víc udiveným tónem. Jogobella se jen plácl do čela až ho zabolela hlava a v tu chvíli je vyrušil známý hlas. 

"Shynu mhám phro thebe phřekvapenhí." 

"Pribináčka?!" zařval Jogobella a vyskočil z tureckého sedu na nohy při čemž udeřil Abduláha Jumbotrona Turbohliníka kolenem do obličeje a zarazil mu nosní přepážku hluboko no mozku. Abduláh Jumbotron Turbohliník na místě pošel. "Ježiši omlouvám se otče." prohlásil omluvným tónem Jogobella i když mu to líto nebylo, zase někoho zabil a jeho péro žádalo další poleštěníčko. "Tho jhe v phořádkhu shynu." usmál se Don Bieber. "Adopthuju novhýho. Sthejne byl k hovnhu. Nhehodil se phro vedhení Jhoghurťárhen. A theďh pojďh." 

Jogobella se zatvářil smutně. Ještě otci nesdělil, že ho rodinný podnik nezajímá a že se nechce věnovat výrobě jogurtů. Chtěl se příhlasit do reality show Hunger Games: Maledivy, i když věděl, že tuhle sezónu už nestihne. Řekl si, ale že by to mohl zkusit na příští ročník Hunger Games: Bahamy. Otec ho vzal kolem ramen a vyvedl ho z jeho dětského hangáru ven. "Dhoufhám, žhe se na shvojí nhovou prcinu thěšíš shynu." zatrylkoval Justin a nepřestával se na syna usmívat. "Ah mhálhem bhych zhapoměl." řekl a zastavil se uprostřed dlouhé chodby vedoucí k výtahu do rozsáhlých podzemních komplexů pod zemí. Pokynul rukou na jednoho z bodyguardů, vysokého sexy chlápka s obbličejem, který snad vytesali andělé. "Hej thy, jhak she jmenhuješ." zeptal se ho tím svým špatně předstíraným italským přízvukem, který zněl jako když se Brad Pitt snažil mluvit italsky v Hanebných Panchartech. "Papek pane." odpověděl mu bodyguard. Justin i Jogobella se oba rozesmáli. "Papek? To je co za retardovaný jméno?!" hulákal na Papka Jogobella a prohýbal se v návalech smíchu. Don Bieber smíchy brečel. "Phaphek, tho jhe horší nheš ďhítě Mhiley Chyrus a toho zphěváka z Chinaskhi, jak she jhen jmenhuje..." na chvíli se odmlčel jak se snažil vzpomenout si na jméno. "Jhó už vhím!" zařval Don Bieber a všichni v chodbě v četně Papka ztichli v očekávání. "Jmhenujhe se David." dořekl Justin a sklátil se smíchy na zem. 

Jogobella se taky řehtal na celé kolo. "PAPEK NÁMOŘNÍK!" zaječel. To se smáli už i donovi bodyguardi. Tedy až na Papka, kterému zrudly uši. Takhle se to táhlo ještě půl hodiny, dokud nebyl konečně Don Bieber schopen mluvit. Vysvětlil nebohému Papkovi, že má najít dalšího adoptivního syna jako náhradu za Abduláha Jumbotrona Turbohliníka a potom ho nechal jít svou cestou. Sám se pak vydal směrem k výtahu na konci chodby. Jogobella, který se ještě stále otřásal neovladatelnými návaly smíchu ho následoval. Ve výtahu, hrála klasická vypalovačka od Justina Biebera, písnička Baby. Syn i otec si pobrukovali do rytmu zatímco je výtah vezl do hloubky sedmnácti kilometrů (jo aš k zemskímu játru), kde se nacházel podzemní komplex.

*** 

Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale když posloucháte jeden song pořád dokolečka, projdete několika úrovněmi. První je, že se vám písnička celkem líbí tak si jí pobrukujete. Druhá je když už znáte text zpaměti i pozpátku a začne vás to štvát. Třetí je uvědomění si, že se to nevypne a snaha to ignorovat. Čtvrtá a finální úroveň je když se smíříte s tím, že přišel konec a přijmete svůj osud. 

Přesně to se stalo Frederickovi Abelovi, bodyguardovi Dona Biebera, který s ním absolvoval onu osudnou cestu do hlubin Bieber-komplexu. Cesta dolů trvala přibližně dvacetsedm minut a celou tu dobu hrála jen píseň Baby. Frederick prošel všemi úrovněmi a u finalní mu praskla céva v mozku a umřel na vnitřní krvácení. Nikdo si toho nevšiml až do léta roku 2186, kdy se měl Bieber-komplex bourat a být přestavěn na místnost pro sbírku porna, Jogobellova a Pribiňáččina syna, tou dobou už dospělého jinocha. 

Don Bieber prováděl syna složitým bludižštním komplexem bez jediné...

...ho správně vedeného pohybu. (Mysleli jste si že řeknu bez jediné chyby co!) Strávili blouděním skoro deset hodin. Naštěstí byl Pŕesně kvůli těmto přpadům Bieber-komplex vybaven několika fast foodovými food courty, dvouprodovou dálnicí, kinem, veřejným koupalištěm a golfovým hřištěm, takže cestu k vězeňské a mučitelské části našli bez větších škod. Po nekonečných desíti hodinách strávených blouděním po zářivkami osvětleném, sterilně bílém komplexu připadaly Jogobellovi obrovské dveře, před kterými s otcem stanul, až neskutečně. Byly celé prorezlé a silně kontrastovaly se sterilitou bílé barvy všude kolem. 

Bodyguard, který přežil cestu výtahem, jen proto že si uhryzal jazyk, teď otevřel dveře. Jogobella byl překvapený, že to šlo bez zadrhnutí a bez potíží. Dveře odhalily malou místnost s jednou jedinou židličkou z IKEA uprostřed. Na ní seděla asi desetiletá holčička s překvapivě velkýma kozama na svůj věk. Přes hlavu měla přehozený starý pytel od banánů a roce měla svázané za zády. Jogobellovi se na ní už sbíhali sliny. 

Pomalu k ní přistoupil. Pohladil jí po oblině ňadra. Přešel prstem po její odhalené šíji. Pohladil jí po stehně. "Lhíbhí se ti shynu? Vhe vehdlejší mhístnosti jhe ješthě jednha pipkha, ktherou bhys mohl, phoužhít jakho prcinu, kdhybys chťhel. Theď ťhe nechhám osamhotě." S těmito slovy odkráčel z místnosti ven a nechal syna s Pribiňáčkem osamotě. Jogobella přistoupil ke své zajatkyni zepředu, zajel si rukou do kalhot a něžně vytáhl jedno své varle ven, tak aby byl vidět jen kousek připomínající mozek. Potom dívce strhl z hlavy pytel od banánů. 

Byla krásná jak jen může desítka být. Hleděl na ní s výrazem macho mana, kterej si je jistý svým postavením. Viděl, že i ona mu hledí do očí. Určitě viděla krásného urostlého veterána z války s havraními vlasy. Pomalu pohledem projížděla po jeho těle směrem dolů a on si byl jistý, že ho těma pronikavýma očima svlíká. Počkal než se propracuje až k jeho rozkroku, kde měl vystrčené varle a ve chvíli kdy to uviděla k ní ten rozkrok co nejvíc přiblížil a zařval: "MOZÉÉÉÉÉK!".