Jaké to asi je, když jste dobrá přítelkyně zadaného herce?
,,Nedávám to Dylane.'' Smutně se na mě podívá jeho čokoládovýma očima.
Co se asi stane když si uvědomí že k sobě něco cítí? Myslím něco víc než kamarádství.
,,Moc dobře víš že k sobě cítíme...
Jeho doteky, způsobují mi husí kůži téměř po celém těle. Jeho doteky teď směřují na moje prsa, uchopí je do svých dlaní a lehce je mačká, nepřestává mě líbat.
,,Chci víc." Udělá na mě ty svoje psí oči, těm se zkrátka nedá odolat.
,,Jak si přejete Pane." Usměji se a slezu z něj.
Lehnu si na břicho, ihned uslyším zakňučení.
,,Takhle ty krásky nevidím." Přiblíží se ke mě a zašeptá mi do ucha. Ušklíbnu se a přetočím se, teď ležím na zádech, Dylanovo pohled na mé poprsí je k popukání, nevím co na nich vidí, mám malá prsa.
,,Ani nevíš jak moc to chci, Debbie." Ušklíbne se a pokračuje v tom co dělá, moc dobře vím, že to opět skončí vášnivým sexem. ___
Po nějaké době povalování se s Dylanem na jejich pohovce usoudím, že by malá procházka do nějaké kavárny neuškodila.
,,Nevím jak ty, ale já si jdu někam pro kafe.'' Řeknu a zvednu se z pohodlné pohovky.
,,Vlastně jsem chtěl volat s Britt na skype, takže se bohužel nepřidám.'' Udělá ze srandy jeho smutný obličej.
,,Jen se vymlouváš, ale když už s ní budeš volat, tak jí řekni že jí pozdravuji.'' Rychlím krokem odcházím do svého pokoje, na tváři mám úsměv.
Nechtěla jsem to nijak přehánět s líčením, tak jsem se rozhodla pro světlé stíny a rudou rtěnku. Na sobě mám obyčejné oblečení, jdu si jen pro kafe, nejdu na módní polo, nejsem jedna z těch holek co za každou cenu musí vypadat nádherně.
Popadám mobil, klíče a opět do džín nacpu pár bankovek.
,,Tak já už jdu Dylane.'' Řeknu a procházím přes obývák až ke vchodovým dveřím, neslyším nic, nejspíše je u sebe v ložnici a volá s Britt. Neřeším to a odcházím z domu.
Naštěstí jsem zatím nepotkala nikoho, kdo by se se mnou chtěl vyfotit nebo se vyptával na Dylana. Jakmile se na internetu rozkřiklo že bydlím s Dylanem a Britt, lidé se se mnou chtějí fotit, nebo mě jen tak zastaví a ptají se na ně, někdy i na mě a Dylana, jaký spolu máme vážně vztah.
Jednou mě zastavila nějaká holčina a řekla že by byla ráda, kdyby jsme byli spolu.
Když přejdu přes ulici, konečně uvidím malou kavárničku, neváhám a jdu dovnitř.
Je tu málo lidí, někteří si povídají, další zase něco řeší na svém notebooku či mobilu, že by konečně nějaká kavárna, kam si mohu jen tak sednout a přemýšlet?
,,Dobrý den, dala bych si černou kávu s mlékem a dvěma cukry, děkuji.'' Usměji se na usmívající se holčinu.
,,Chviličku počkejte prosím.''
Kývnu hlavou že to chápu a postoupím o pár kroků za sebe, jenže do někoho vrazím.
Hned se otočím na osobu a spatřím zrzavého kluka který je oproti mě opravdu vysoký, asi tak jako Dylan, odhadem.
,,Moc se omlouvám.'' Řeknu a zastrčím si pramínek vlasů za ucho.
,,To je v pořádku.'' Usměje se.
,,Dobře.'' Zasměji se, teď nastala ta trapná situace, trapné ticho.
,,Jsem KJ.'' Podá mi ruku. Opětuji jeho gesto a usměji se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
