More than friendship | VÍCEDÍLOVKA |

Chapter 03

Když se ráno probudím, sluneční paprsky dopadají těsně vedle mé hlavy na polštář a postel.

Zdál se mi sen, byl nádherný. Kéž by to byla realita.

Hodím přes sebe pouze béžový župan a bosa jdu ze svého pokoje.

Když vejdu do kuchyně, všimnu si vzkazu na lednici.

,,Musel jsem do práce.''

To je vše co na papírku stojí.

Když snídám, pípne mi mobil a já ho hned zvedám a zkoumám kdo mi napsal.

,,Ahoj. Nemáš náhodou dneska čas? -KJ''

Sice jsem dnes chtěla jít nakupovat, ale rozhodně bude lepší trávit čas s ním.

,,Jasně, mám. Nechceš přijít k nám? A dones si kytaru, prosím.''

Usměji se nad touto zprávou. Už jsem nějaký čas nehrála na kytaru, ale slyšela jsem že KJ umí hrát. Tak snad si aspoň trochu zabrnkáme na struny.

,,Tak do hodiny jsem tam, ano?''

Hned odpovídám.

,,Dobře.''

___

Už uběhlo minimálně půl hodiny a já se sprchuji. Když vylezu ze sprchového koutu, obmotám své tělo do ručníku a začnu hledat fén.

Po nějaké době pobíhání po baráku snažíc se najít fén to vzdávám a volám Dylanovi.

Když vytočím jeho číslo, uslyším z dálky jeho vyzváněcí melodii. Mám pocit že tu melodii slyším čím dál více a to stojím na místě.

Típnu hovor a čekám než se otevřou dveře, jelikož vím, že Dylan je za chvilku otevře.

Bohužel tam ale nestojí sám. Vedle něj stojí usmívající se KJ. 

Když mě oba spatří přestanou se smát a zírají na mě.

,,Moment, jen se obléknu.'' Řeknu a doslova utíkám do pokoje.

,,Takže co tady děláš tak brzy?'' Prolomím ticho které tu celou dobu bylo ale hned mi dochází co za blbost jsem vlastně ze svých úst vypustila. ,,Takhle jsem to nemyslela, je to tvůj byt..Doufám že ti nevadí že mám návštěvu? Mimochodem ahoj.'' Usměji se na KJ, poté se podívám na Dylana a vidím že mu tato situace není úplně tak příjemná. ,,KJ, nejspíš by bylo lepší zajít někam jinam, třeba k tobě?'' Je mi z této situace až trapně, cítím jak mé tváře začínají lehce štípat, nejspíše se červenám. ,,Jasně, tak pojedeme ke mě, stejně jsem zapomněl na tu kytaru.'' Usměje se na mě, cítím jako by mi tak nějak pomáhal zachránit situaci, proto mu tiše poděkuji a poprosím ho aby počkal venku. ,,Hned jsem tam.'' KJ opouští Dylanův byt a já se snažím něco říct ale jsem přerušena Dylanem ,,Nemůžeš si sem jen tak vodit kluky, nesnesu aby tě píchal někdo jinej pod mojí střechou.'' Jen zírám, opravdu tohle řekl? ,,Co prosím? Chápu že ti vadí že jsem si sem pozvala někoho aniž bych se zeptala, ale nebudeš mi diktovat s kým mohu spát a s kým zase ne Dylane. Já tady pořád poslouchám jak si užíváš s Britt a bolí mě to, jenže s tím nic nemohu udělat.'' Začínám si myslet že toto skončí hádkou. ,,Tak to taky nemusíš poslouchat.'' Řekne a já přesně vím co tím myslel. ,,Zítra ráno se tu stavím pro věci.'' Řeknu a už jsem na odchodu, jenže si nemohu pomoct a vypustím ze sebe ,,přesně proto spolu kamarádi nemají spát, zkazí to jejich přátelský vztah a to je přesně to, co se teď povedlo nám.'' S těmito slovy opouštím byt a jdu k autu kterým tu je KJ.

,,Všechno dobrý.'' Zeptá se když se připoutám. ,,Ano, není důvod aby nebylo.'' Falešně se usměji a položím mu ruku na stehno. ,,Jedeme tedy k tobě? Opravdu to není problém?'' ,,To opravdu není problém, navíc uvítám takhle příjemnou společnost.'' Usměji se na něj a on nastartuje auto, vyrážíme ulicemi vstříc městu.

- - -