love above all

22.

Sharloty pohled

Od té doby co Jackob volal Dominikovi uplynulo 10 minut a on je tu. "Takže nepotřebuješ ochranu jo?" Zasměje se mi Dominik když nasedám k němu do auta. "Ještě že je už sledujeme tak dlouho, aspoň že víme kam ho unesli." Řekne brácha. "No. Budeme tam tak za 15 minut." Řekne Dominik. "Děláš si prdel? Za 15 minut? Vždyť ho za tu dobu můžou zabít!" Řeknu rozzuřeně. "Neboj nic mu neudělají, chtějí tebe. Vědí že si pro něj pojedeš. Zbytečně ryskuješ život. Počkáš na nás v autě!" Řekne mi Dominik. "Ses asi posral ne? Myslíš že tady na vás budu čekat když tam uvnitř je Tom? Na to zapomeň! Jdu hezky s vámi ať chceš nebo ne!" Řeknu rázně "A víc ani muk!"řeknu.
  "Dominiku kde máš Sama?" Zeptá se Jackob. "Teď pro něj jedeme, čeká na nás nedaleko od tamtud."

   Za chvíli k nám do auta přisedne muž asi kole 25 se svalama a mě hrozně připomíná Jackoba z Twilight ságy.

"Jsme tu." Řekne Dominik když zastavíme před psím útulkem. "Psí útulek?"zeptám se. "Není to tak jak to vypadá, už je dva roky mimo provoz a oni se teď uvnitř schovávají."odpoví mi bratr. "Jděte za Samem!" Nakáže nám Dominik a já se pro jednou rozhodnu ho poslechnout. "Tamhle to je můj kámoš Max a tamhle to jsou jeho kamarádi." Oznámí nám Sam a ukáže na partu lidí co jsou naproti nám přes silnici. Sam máchne rukou na znamení toho ať jdeme dovnitř a tak jdeme za ním.
  První čeho si tam všimnu je zrzavá hlava, když kouknu na obličej moje srdce vynechá pár úderu. Je to Móňa. "Co je?" Zeptá se mně brácha. "Ta zrzka! Tu znám, je to kamarádka." Řeknu potichu. "Super no a tak teď jí budeš moct odkráglovat." Usměje se na mne ironicky.

   Za pár minut si všimnu Toma přivázaného k židli, s monokelm na obličeji a zřejmě omdlel. To všechno kvůli tobě. Řekne mi podvědomí. Jeho věta se mi zabodla hluboko do srdce. Tenhle kluk je tady, kvůli mě, zmlácený, a přivázaný k židli v ráji těch nejhorších.
  "Teď!" Zakřičí Max a všichni začnou střílet po všem živém. Jen já a Jackob ne, my se rozeběhnem k Tomovi.
"Tomí zlato. Tome, vzbuď se." Prosím ho a dávám mu jemné facky mezitím co ho brácha odvazuje.
Najednou mně kulka zasáhne do lýtka. "Doprdele." Zaůpím bolesti a Tom se přesně v tu chvíli probere. "Sharlot!" Řeknou s bratrem nastejno. Podívám se na střelce a vidím tu šílenou Moniku jak se směje.
"Dělej Jackobe, odvaz mě!" Poroučí mu Tom zatímco já si z opasku vytahuju zbraň a střílím po útočníkovi ze země, střelím jí a ona spadne k zemy. "Ty už se nezvedneš mrcho!" Řeknu pro sebe. "Honem pryč!" Řekne Jackob, Tom mně chytí do náruče a běžíme pryč (vlastně se jen schovat do vedlejší místnosti). Na poslední chvíli zahlédnu jak Monika zvedne hlavu jenže vystřelit po ní už je zbytečné.

"Si v pořádku? Rychle musíme to zaškrtit." Řekne Tom, utrhne kus svého trička a začne mi přiškrcovat ránu. "Rychle jedeme k Dominikovi do domu." Přiběhne brácha.

Sedím v zadu společně s Tomem který mne mačká k sobě. "Neboj se." Šeptá.
"Rychle! Jsme tu!" Řekne Jackob a rychle vybíháme z auta. (Já teda ne ale tak jako.)

O hodinu a půl déle
 
Probudím se v obýváku u Dominika u Toma v náručí. Spí. "Sharloto?" Uslyším šepot Dominika. Podívám se na křeslo vedle. Na křesle sedí Dominik a má obvázané rameno. "Ano? Kde jsou všichni?" Šeptnu. "Všichni se vrátili tam kam chtěli. Jackob spí v pokoji pro hosty. Ale chci ti jednom říct. Klobouk dolů." Usměje se na mne. "Zvládla si prostřelený lejto na holku bravurně." Usměje se znovu. (Jo mám zavázanou nohu a trošku teď nebudu pár dní moc tolik chodit.)"Děkuji."usměju se taky. "Až se ten tvůj vzbudí, Sam vás odveze domů." Řekne. "Děkuji." Pípnu prostě.

"Můžeme jet." Řekne Sam který za námi právě přišel do obýváku. "Fajn." Přikývne Tom a chytí mně do náručí a Sam vezmem mé berle. "Všechno bude fajn." Řekne potichu tak, abych to slyšela jen já.
"Tak mějte se hezky a Sharloto, budu na tebe dávat pozor." Usměje se Sam když vyskakuju z auta. Úsměv mu oplatím a pak už si od Toma vezmu berle a i s berlemi skáču ke dveřím bytu.

"Tome hrozně mně to všechno mrzí." Začnu když se posadím u mne v pokoji na postel. "A co Prosimtebe?" Zeptá se s úsměvem. "Za to že tě unesli. Za ten tvůj monokl. A za to že od teď po tobě jdou." Začnu. "Ale buď ticho ty. Tohle všechno je nic oproti všemu co by se mohlo stát." Řekne a obejme mne. Položím mu hlavu na rameno a zavřu oči. "Tome, slibuji ti že teď už neohrozím ani tvůj a ani můj život." Řeknu. "Mlč už prosím.  Pojď spinkat."řekne a šoupne se dolů i se mnou v objetí. Pomalu mě hladí po zádech a já pomalu klimbám až nakonec usnu.

"Kolik je hodin?"zeptám se ospale Toma který mně objímá a v jedné ruce má mobil. "Třičtvrtě na deset." Odpoví mi a políbí mě do vlasů. "Už asi milionkrát ti zvonil mobil." Řekne a podá mi ho. "Denča. Kdo jinej?" Usměju se a napíšu jí zprávu ve které jí píšu že si zbytek týdne uděláme s Tomem a s bráchou při sebe. "Donesu ti snídani." Dá mi Tom pusu do vlasů a odchází, za pár minutek je zpátky a nese mi toasty na sladko (s jablky). "Děkuji Tomí." Přitáhnu si ho k sobě když mi položí tác na nohy a políbím ho na tvář. "Pro tebe cokoliv, vždyť si mne šla zachránit. Ty moje záchranářko." Usměje se na mně. "A proč asi jsem tě zachránila hm? Abych tě mohla přece srát ne?"usměju se na něj a on mi úsměv oplatí s tím že až budu zdravá tak on bude srát víc mne.
 
"Ukaž odnesu to." Řekne Tom když dojíme a odnese tác zase do kuchyně. Když se vrací chce se posadit ke stolu ale já natáhnu ruce jako malé dítě a volám na něj. "Pojď ke mě-ke mě-ke mě." Usmívám se jako sluníčko a Tom se ke mně posadí, přitáhne si mně k sobě. "Ale lehnem si ještě!" Řeknu a tak se zklouzne do lehu a v rychlostí upraví mou nohu abych byla úplně pod peřinou. Lehnu si mu na hrudník a on mně hladí po zádech.
"Zítra přijede Jackob. A pak půjdem nějaký ten den na ty dárky." Řekne Tom. "Ale ty s námi nepůjdeš! Teda jednou jo, až budu vybírat dárek pro bráchu."

_____________________________________
Krátká,mega krátká kapitola ale docela dost se toho událo takže takhle bych to nechala a jdu psát dál. 😘