Aliance

Etos

Probudil jsem se ve svých přikrývkách za světla z naší hvězdy jménem Slunce. Garda už čekala u dveří, až vstanu a půjdu na snídani za svým otcem Moretem.

Ještě chvíli jsem dělal, že spím, abych dosnil svůj sen.

,,Pane, měl byste vstát, a jít na oběd za svým otcem.'' Odhalili mě. tiše jsem zakňučel.

,,To už je čas oběda?''

,,Ano, pane.''

,,Vyřiťte mu, že jsem za deset minut v sále.''

Garda odešla a já zůstal v pokoji sám, abych se mohl převléknout. Šel jsem k oknu a podíval se na město a na Slunce, které ukazovalo, že je něco po poledni. Na obloze skoro ani mráček. Dnešek je vhodný den na lov Henatů. Jsou to lesní tvorové plné dobrého masa. Je to nejčastější zvíře, které se na naší planetě jí. Je to líné zvíře a nejraději se sluní, takže není těžké ho chytit. Není ani ohrožené. Právě naopak.

Odvrátil jsem se od okna a šel do své skříně. Na můj dotek se otevřela a nabídla mi spoustu zdobených šatů, které patří na hloupé oslavy a na radu Aliance. Našel jsem mezi těmi nesmysli ale i něco na sebe. Poté, co jsem se oblékl, jsem opět svým dotykem odemkl koupelnu. Umyl jsem se a vhodně se připravil popřát mému tátovi dobré poledne.

 Vyšel jsem z chodby a dveře se za mnou automaticky zamkli. Vyšel jsem směrem ke schodišti, které vedlo k jídelnímu sálu. Stěny byli kamenné a protkané tenkými vlásky, které vedli proud do žárovek. 

Garda, stojící u dveří, mi otevřela dveře, abych mohl vstoupit do místnosti. Pozdravil jsem svého otce a usedl na své místo. Kuchař mi přinesl oběd, který voněl celým palácem. Podíval jsem se na otce. Vypadal nervózně a každou chvílí se nadechoval, aby něco řekl, ale neměl dosti odvahy ze sebe vydat hlásku. Takový nebýval. Muselo ho něco velice rozrušit.

,,Otče, řekni mi, nad čím pořád přemýšlíš a toužíš mi říct.'' Nadzvedl jsem jedno obočí. z naší rodiny to umím jen já.

,,Synu, za deset dní, to bude 18 let od tvého narození a bylo by vhodné, podle tradice, uspořádat ples, aby sis našel budoucí manželku. Jsem z toho nervózní. Pokud si vybereš špatně, bude to mít velký dopad na celou soustavu. ''

,,Myslím, že jsem ještě dostatečně mladý na to, abych se ženil. Sám výš, že nemám rád ženy, které se kolem mě motají, abych si jich všiml. Všechny žádají mou přítomnost a při tom se mě bojí. Bojí se, že jim ublížím, jak jsem to udělal už několikrát. Přestal jsem mít rád lehké ženy, které hned záhadně umřeli mou rukou. Copak neexistuje jediná žena ze všech planet, která by se mužům nepodbízela?''

,,Ale to je to, co my od nich očekáváme.''

,,Ne, já to o to nestojím. Bylo by lepší, uspořádat ples třeba až příští rok. Na mé 19té narozeniny. Bude to lepší. Budu dospělejší a už budu mít svůj dar.''

,,To se neví jistě. Tvoje matka taky neměla dar. Je možné, že ho mít taky nebudeš.''

,,Byl bych pak ale ostudou našeho národa. Co by si ostatní planety pomysleli? Jediný syn krále Moreta nemá dar. Taková ostuda. Spousta chlapců už svůj dar mají v šestnácti a já, syn krále, ho ještě nemám. Raději bych zemřel, než abych se lidu ukázal bez daru.'' Do úst jsem dal kus měsíčníku, Noevského ovoce, pokrytý trochou omáčky od Henatského masa.

,,Lid by tě i tak přijmul a uctíval. Nezáleží-''

,,Ale ano, záleží. Tak dlouho nenáviděli moji matku, až ji sami zabili.''

,,Byla to nehoda.''

,,Moje matka nezemřela nějakou náhodou. Ani si nedal popravit ty, kteří za její smrt mohou. je to nespravedlnost.'' zhluboka jsem se nadechl, abych potlačil svůj hněv. ,, V klidu se najezme, pak půjdu studovat dějiny.'' Otec jen přikývl a napil se nektaru z okvětních lístků Čenýrky. Čenýrka funguje jako alkohol, ale má jemnější účinky. Já ji ještě pít nemohu. Čenýrka je důkazem toho, že člověk už má svůj dar. Jinak se nesmí napít. Má léčivé účinky, ale pokud se ho napije někdo bez daru, zemře. Ještě se nepřišlo na to, proč. Pokud by moje máma měla dar, Čenýrka by ji vyléčila. Říkali jsme ji, že se nesmí napít, ale neposlechla. Potají se napila v bolestech zemřela.