Náhlý příjezd

Otázka

,,Co to k sakru je?!" zeptal jsem se mého bráchy. Ale on jsi jen četl.
Ano : ON SI ČETL. Zkoušel jsem se vzpamatovat a tak jsem se pokoušel fackoval, štípat, ale nic. Když to nezabralo, utekl jsem do pokoje a zamknul jsem se tam. ,,Jak mi to mohli rodiče udělat??" Přemýšlel jsem až moc nahlas, že jsem si ani nevšiml, že jde někdo po schodech. Tak jsem nadával, že jsem si i já sám připadal jako nějakej pitomec. Najednou se kroky na schodech zastavily a pak se rychle rozeběhly zase směrem dolů. Rychle jsem vyběhl ven z pokoje na chodbu, ale už jsem nikoho neviděl. Měl jsem tak divný pocit. A tak jsem šel pomalu dolů, aby mě nikdo neslyšel, ale naše staré, vrzající schody mi potichu prostě chodit nedovolily. Tak jsem se taky rozeběhl, aby to vrzání bylo slyšet kratší dobu. Jenže to vrzalo ještě víc. Když to uslyšel táta, přišel ke schodům. ,,Co tady strašíš?" Zeptal se mě.
,,No, jdu dolů, to nemůžu?"
,,Ale jistě že můžeš, jenom nevím, proč po těch schodech tak běháš. Víš jak se tvůj strejda tady jednou propad?" Odpověděl mi táta. A popravdě, na toho strejdu jsem si v té chvíli nevzpomněl. ,,A kde je můj brácha?" Zeptal jsem se zvědavě.
,,Už spí."
,,Co?? A proč, vždyť je teprve půl desátý."
,,Šel spát dřív než ty, aby zítra stihl školu. A já jsem si popravdě také myslel, že už spíš.."
,,Tak já už teda jdu taky." Odpověděl jsem a šel jsem nahoru. Potichu jsem přemýšlel (aby mě nikdo neslyšel) : ,,Jak mohli rodiče poslat mého bratra na učení do Anglie??? To jim nejsem dost  dobrý?" - prostě jsem měl mnoho otázek. A jak jsem ležel v posteli, tak čas pořád ubíhal. Ani jsem se z toho šoku ještě pořádně nevzpamatoval. Už bylo půl jedný ráno. ,,No tak, usni!!" Opakoval jsem si pořád. Zkoušel jsem i počítat ovečky, ale vůbec to nezabralo. Větší pitomost, než počítání oveček, jsem ještě nezažil. A najednou ,,cvak".. Ručičky hodinek v mém pokoji byly na čtyř hodinách.. ,,Sakra?!?!?!" To je jediný slovo, které jsem za poslední hodinu řekl. ,,Kdybych tak věděl, co zabírá na spánek. Zítra mám dva testy. A ještě se je potřebuju naučit u snídaně. ,,A hele!" Nakonec jsem si vzpomněl na mléko. Máma říkala že zabírá na spánek. Šel jsem pomalu po schodech, abych nikoho nevzbudil (a taky abych se nepropadl). A tak jsem se snažil nalít mléko do sklenice, ale krabice mi vylítla z ruky a spadla na zem. Rázem byla celá podlaha od mléka. Když vtom jsem zase uslyšel kroky po schodech dolů.....

POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ