"Crrrrrrrrrrrrrr" Začal zvonit budík. "Ah. Konečně zase do školy." To je věta, kterou by jsi mohl říkat nějakej šprt, nebo učitel (jak který), nebo možná i můj brácha, ale já NE! Hned jsem ho zastavil, aby nevydával ten děsivý zvuk. A vlezl pod deku. Zatímco můj bratr běžel po schodech (samozřejmě opatrně, aby se nepropadl), tak já se válel v posteli. Když v tom na mě máma zavolala. "Gregoree, snídaně." Tak jsem vstal. Opatrně jsem sešel dolů a uviděl bratra. Mazal si chleba, tak jsem ho samozřejmě musel vyrušit. "Tak co? Jak se těšíš?" Zeptali se mě všichni. Myslel jsem si že jedeme do nějakýho zábavního parku. Tak jsem odpověděl. "Jo." Zabralo to sice moc práce mu odpovědět, ale zvládl jsem to. Když jsme s mým blízkým sourozencem vyšli do školy, zeptal jsem se: "A ty se taky těšíš?" Ale žádná odpověď.. To bylo divné. Tak jsem nasadil svůj nasranej ksicht a zahleděl se mu hluboko do očí. "Hele, nech toho." Hallelujah. Promluvil. "Víš Gregore, asi ti nebudeš chtít slyšet ode mě, ale rodiče tě berou k výchovné poradkyni." To jsem vážně nechtěl slyšet zrovna od něj. Ve škole byla nuda, jako vžd.... počkat já vlastně do školy zase nešel. Doma jsem hrál na počítači. Odpoledne se vrátili rodiče. Najednou mě popadli a dali do auta. Přijeli jsme na místo, kde bylo na velké budově něco napsáno. Nebyl jsem schopen to rozluštit. Rodiče se vevnitř potkali s nějakou ženskou. Asi ji znali, protože se s ní hned pozdravili a šli dál do místnosti. Já s bratrem jsme je následovali. Posedali jsme si na nepohodlné židle. Máma začala mluvit o tom, jak jsem neslušný, nevychovaný, špatně se učím.. Počkat, já se přece vůbec neučím, tak jak to můžu dělat špatně?! Potom se mi máma zahleděla do očí: "Proč nemůžeš být jako Igor?!"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ...
ČTEŠ
Náhlý příjezd
AléatoireŽák Gregor chodí do školy, ve které jsou divní učitelé. Ale ani on není normální. Má totiž samé špatné známky. Ale když zjistí, že má bratra, tak se ho to dotkne a začne s nim soupeřit o to, kdo je lepší. Nevycházejí spolu a tak jejich rodiče udělaj...
